Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1146/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem pro uznání ze dne 5. března 2007, č. j.

-20, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 38.252,50 Kč s 9% úrokem z prodlení ode dne 20. 9. 2006

do 31. 12. 2006 a dále úroky z prodlení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o 7% bodů, od 1. 1. 2007 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti (výroky II. a III.). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. října 2007, č. j. -37, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění

do 30. 6. 2009 (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle žalovaná zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že v dané věci byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle argumentací, že vzniku fikce uznání nároku ve smyslu bránila skutečnost, že soudu prvního stupně zaslala y, které měly dostatečnou vypovídající hodnotu. Takto vymezená otázka však rozsudek odvolacího soudu zásadně právně významným nečiní. Již v rozsudku ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněném pod

R 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. , Nejvyšší soud vyjádřil právní názor, že pokud žalovaný nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do základu, popřípadě jej - jako v posuzovaném případě - neuzná vůbec), musí jeho písemné vyjádření obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Z uvedeného je zřejmé, že vyjádření ve věci podle nelze ztotožňovat s pouhým zasláním listinných důkazů soudu.

Obdobně se nemůže prosadit další výtka žalované, že vzniku fikce uznání nároku bránila okolnost, že dne 12. 3. 2007 (tedy až po uplynutí lhůty k vyjádření a po vyhlášení rozsudku pro uznání soudem prvního stupně) soudu prvního stupně zaslala doplnění odporu, v němž se ve věci vyjádřila. Nejvyšší soud v již zmíněném rozsudku uveřejněném pod R 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. v rozsudku ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. , dovodil, že podal-li žalovaný vyjádření

ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle

, nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti němu v žalobě jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal ( ). Marné uplynutí lhůty stanovené v usnesení podle znamená založení procesního stavu, že žalovaná žalobou uplatněný nárok uznala. Jestliže účinky fikce nastaly, pak na jejích důsledcích ve smyslu existence základu pro vydání rozsudku pro uznání ( ) nemůže ničeho změnit ani okolnost, že po uplynutí lhůty k podání vyjádření (a navíc až po vydání rozsudku pro uznání) se žalovaná v doplnění odporu vyjádřila ve věci. Tyto závěry je na místě respektovat i v posuzovaném případě, kdy žalovaná, která podala proti platebnímu rozkazu neodůvodněný odpor dne 1. 11. 2006, se k výzvě soudu podle ze dne 12. 10. 2006 (doručené jí 25. 10. 2006) vyjádřila ve věci teprve 12. 3. 2007, aniž prokázala, že jí v podání vyjádření bránil vážný důvod, resp. aniž soudu takový vážný důvod ve stanovené lhůtě sdělila. Že nešlo o tak vážný důvod, který by žalované zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělila, že u ní tento důvod nastal, lze dovozovat již z toho, že 7. 11. 2006 došly soudu jí předkládané listinné důkazy.

Dovolací soud nesdílí názor žalované, že jednáním soudů došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (srovnej opět R 21/2006) i Ústavního soudu (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2006, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 175/2007) je zajedno v tom, že byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním právní následky, nemůže být nepochybně v rozporu s právem na spravedlivý proces postup soudu, kterým přijme těmto právním následkům odpovídající opatření.

V případě, že za řízení nastala ve smyslu fikce uznání žalobou uplatněného nároku, je v souladu s pravidly spravedlivého procesu, jestliže soud z nečinnosti žalované vyvodil zákonu odpovídající závěry, tedy jestliže ve věci rozhodl v neprospěch žalované rozsudkem pro uznání.

Lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalobkyni v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalované právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. října 2009

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu