Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 274/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 22. 11. 2005, č. j. -7, v napadeném výroku, jímž okresní soud návrh oprávněné na nařízení exekuce podle rozhodnutí Č. t. ú., ze dne 8. 6. 2005, č. j. 206832/2005-6381-II.výpr., částečně zamítl pro pohledávku v částce 13.594,- Kč, spočívající ve smluvní pokutě za nevyužívání služeb po sjednanou dobu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pravomoc Č. t. ú. (dále jen „Úřad“), který exekuční titul vydal, je podle , o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, dána pouze v rozsahu soukromoprávního vztahu o peněžité plnění za poskytování telekomunikačních služeb, kde cena této služby musí být sjednána podle zvláštního právního předpisu; naproti tomu smluvní pokuta je nárokem typicky občanskoprávním, sloužícím k zajištění závazků, netvoří ani příslušenství pohledávky a nemůže tedy sdílet osud zajišťovaného závazku. Sjednání smluvní pokuty je plně v dispozici účastníků, a proto k projednání a rozhodnutí sporů vyplývajících z takového závazkového právního vztahu je pravomocný soud ( ), rozhodující v klasickém kontradiktorním procesu.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , oprávněná namítá, že napadené rozhodnutí spočívá nesprávném právním posouzení věci ve smyslu a že má po právní stránce zásadní význam. Soudům obou stupňů vytýká, že nesprávně vyložily znění , neboť nepřiměřeně zúžily pojem „finanční plnění vyplývající ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb“ pouze na „hovorné.“ Poukazuje na to, že svěřil rozhodování ve věcech sporů o povinnosti účastníka k finančnímu plnění, vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb, Úřadu. Uvádí, že v dané věci je smluvní pokuta sjednána jako sankční a kompenzační plnění (s funkcí paušalizované náhrady škody) za neodebrané služby; nejde o jiný soukromoprávní vztah, jak dovodil soud, ale o zajišťovací závazkový vztah, závislý na vztahu hlavním (právním vztahu z poskytování telekomunikačních služeb), jehož obsah vyplývá ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb. Rozhodování sporů z této smlouvy je proto v pravomoci Úřadu. Připomíná, že tento závěr podporuje i nová právní úprava, tj. , o elektronických komunikacích. Není-li pak zákazník s rozhodnutím správního orgánu spokojen, může se obrátit na soud, jenž rozhodne o zákonnosti rozhodnutí správního orgánu. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. ) a po přezkoumání věci podle dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2   ve spojení s přípustné.

Exekuci lze nařídit, jsou-li splněny věcné předpoklady ( ). Jedním z těchto předpokladů je, aby titul, jehož výkon se navrhuje, vydal „oprávněný orgán“, tedy orgán, který byl k tomu pravomocný. Závěr, že exekuční titul (v rozsahu odpovídajícím smluvní pokutě) vydal neoprávněný orgán, vede k (částečnému) zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, popř. je důvodem jejího částečného zastavení podle , , ve spojení s

Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 82, dovodil, že právní vztah mezi poskytovatelem veřejné telekomunikační služby a jejím uživatelem podle je vztahem soukromoprávním. Český telekomunikační úřad - jako správní a regulační úřad ve věcech telekomunikací a poštovních služeb (viz ) – je orgánem, který je v oblasti telekomunikačních služeb nadán pravomocí projednat a rozhodnout spor o nárok provozovatele veřejné telekomunikační sítě na peněžité plnění, vyplývající ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb uzavřené s účastníkem (uživatelem). „Finančním plněním“ ve smyslu je právo na úhradu za přepravu nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi třetím osobám, tedy za služby, které je povinen provozovatel poskytnout „za cenu sjednanou podle zvláštního právního předpisu“, tj. podle , k níž účastníka zavazuje , ve spojení s odstavcem 1 „Finanční plnění“ spjaté s poskytováním telekomunikačních služeb vymezených v není tedy právo oprávněné na smluvní pokutu za nevyužívání telekomunikačních služeb (související s prodejem mobilního telefonu za „zvýhodněnou cenu“), i když závazek povinného byl obsažen ve smlouvě. Rozhodování o nároku na zaplacení smluvní pokuty tedy zákon Českému telekomunikačnímu úřadu nesvěřuje, a proto jeho rozhodnutí o takovém nároku je nicotným správním aktem, který není způsobilý být podkladem exekuce (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. , či usnesení ze dne 29. 6. 2009, sp. zn. ). Odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí - tyto právní závěry plně respektoval a při svém rozhodnutí z nich vycházel.

Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť oprávněná na jejich náhradu nemá právo a povinnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. října 2009

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu