Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4693/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud shora uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 21. 3. 2006, č. j. -9, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou oblast, ze dne 13. 1. 2005, č. j. 175573/2004-6371, k vymožení pohledávky 9 499,- Kč, spočívající ve smluvní pokutě za nevyužívání služeb po sjednanou dobu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pravomoc Č. t. ú. (dále jen „Ú.“), který exekuční titul vydal, je dle ustanovení , o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, dána pouze v rozsahu soukromoprávního vztahu o peněžité plnění za poskytování telekomunikačních služeb (kde cena této služby musí být sjednána podle zvláštního právního předpisu); naproti tomu smluvní pokuta je nárokem typicky občanskoprávním, sloužícím k zajištění závazků, netvoří ani příslušenství pohledávky a nemůže tedy sdílet osud zajišťovaného závazku. Sjednání smluvní pokuty je plně v dispozici účastníků, a proto k projednání a rozhodnutí sporů vyplývajících z takového závazkového právního vztahu je pravomocný soud ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “), rozhodující v klasickém kontradiktorním procesu.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z – namítá oprávněná, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (          a odst. 2 písm. b/ ) a že má po právní stránce zásadní význam. Soudům vytýká, že nesprávně vyložily znění , neboť nepřiměřeně zúžily pojem „finanční plnění vyplývající ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb“ pouze na „hovorné.“ Poukazuje na to, že svěřil rozhodování ve věcech sporů o povinnosti účastníka k finančnímu plnění, vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb, Úřadu. Uvádí, že v dané věci je smluvní pokuta sjednána jako sankční a kompenzační plnění (s funkcí paušalizované náhrady škody) za neodebrané služby; nejde o jiný soukromoprávní vztah, jak tvrdí soud, ale o zajišťovací závazkový vztah, závislý na vztahu hlavním (právním vztahu z poskytování telekomunikačních služeb), jehož obsah vyplývá ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb. Rozhodování sporů z této smlouvy je proto v pravomoci Úřadu. Připomíná, že tento závěr podporuje i nová právní úprava, tj. , o elektronických komunikacích. Není-li pak zákazník s rozhodnutím správního orgánu spokojen, může se obrátit k soudu, jenž rozhodne o zákonnosti rozhodnutí správního orgánu. Závěrem navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Oprávněná sice argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam přednesla, jejich hodnocením však k takovému závěru dovolací soud nedospěl.

Exekuci lze nařídit, jsou-li splněny věcné předpoklady ( ). Jedním z těchto předpokladů je, aby titul, jehož výkon se navrhuje, vydal „oprávněný orgán“, tedy orgán, který byl k tomu pravomocný. Závěr, že exekuční titul vydal neoprávněný orgán, vede k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce (popř. je důvodem jejího zastavení podle , , ve spojení s ).

Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 82, dovodil, že právní vztah mezi poskytovatelem veřejné telekomunikační služby a jejím uživatelem podle je vztahem soukromoprávním. Český telekomunikační úřad – jako správní a regulační úřad ve věcech telekomunikací a poštovních služeb (viz ) – je orgánem, který je v oblasti telekomunikačních služeb nadán pravomocí projednat  a rozhodnout spor o nárok provozovatele veřejné telekomunikační sítě na peněžité plnění vyplývající ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb uzavřené s účastníkem (uživatelem). „Finančním plněním“ ve smyslu ustanovení je právo na úhradu za přepravu nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi třetím osobám, tedy za služby, které je povinen provozovatel poskytnout „za cenu sjednanou podle zvláštního právního předpisu“, tj. podle , k níž účastníka zavazuje ustanovení , ve spojení s odstavcem 1 „Finanční plnění“ spjaté s poskytováním telekomunikačních služeb vymezených v není tedy právo oprávněné na smluvní pokutu za nevyužívání telekomunikačních služeb (související s prodejem mobilního telefonu za „zvýhodněnou cenu“), i když závazek povinného byl obsažen ve smlouvě. Rozhodování o nároku na zaplacení smluvní pokuty tedy zákon Č. t. ú. nesvěřuje, a proto jeho rozhodnutí o takovém nároku je nicotným správním aktem, který není způsobilý být podkladem exekuce (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. ). Rozhodl-li odvolací soud v souladu s tímto názorem, nelze z námitek v dovolání uplatněných dovodit závěr, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první,   a ; oprávněná na jejich náhradu právo nemá a povinnému ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů nemá žádný z účastníků právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2009

JUDr. Miroslava  J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu