Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 306/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 36 000,- Kč s příslušenstvím, která měla představovat úhradu za užívání bytu v nemovitosti ve vlastnictví žalobce žalovanou bez souhlasu žalobce k podnikatelské činnosti, k registraci místa podnikání podle a k registraci sídla obchodní společnosti I. s.r.o., v níž je žalovaná jednatelkou a jediným společníkem (dále rovněž jen „společnost“).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 6. 2007, č.j. -53, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 1. 2007, č.j. -36, jímž byla žaloba zamítnuta a žalobci uloženo nahradit žalované náklady řízení; odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaná jako nájemce užívala v žalobcem uváděném období předmětný byt k bydlení a měla zde registrováno místo podnikání a sídlo společnosti; žalobce však neprokázal, že by v bytě rovněž provozovala svoji podnikatelskou činnost (živnost). Jelikož žalobce netvrdil, jaká konkrétní majetková újma mu vznikla tím, že byt byl evidován jako místo podnikání (respektive sídlo společnosti) žalované, a protože nebyla prokázána provozní činnost žalované v tomto bytě (tj. porušení povinnosti užívat byt v souladu s jeho kolaudačním stavem), odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není opodstatněný z titulu odpovědnosti žalované za škodu a že nejde ani o bezdůvodné obohacení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle , a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky, zda nájemci bytu vznikne bezdůvodné obohacení na úkor pronajímatele, jestliže bez jeho souhlasu v bytě podniká a uvádí adresu bytu v úředním styku, případně užívá byt jako sídlo obchodní společnosti. Pokládá totiž za nesprávný závěr odvolacího soudu, že žalovaná se bezdůvodně neobohatila, přestože bez jeho souhlasu měla v pronajatém bytě evidováno místo podnikání a sídlo obchodní společnosti, v níž je jednatelkou a jediným společníkem. Dovolatel namítá, že již samotným uvedením bytu jako místa podnikání podle dochází k nedovolenému zásahu do práv vlastníka bytu, zvláště jde-li o byt s tzv. regulovaným nájemným, kde jeho vlastník „neměl vliv na obsah nájemní smlouvy“ a nemůže tedy v případě popsaného jednání nájemce nájemné jednostranně zvýšit. Pokud jde o sídlo společnosti žalované, dovolatel zdůrazňuje, že souhlas vlastníka s jeho umístěním je nezbytnou podmínkou vzniku každé obchodní společnosti; jeho odpadnutím „musí dojít“ ke změně zápisu v obchodním rejstříku. Přitom není rozhodné, zda právnická osoba v místě sídla svoji činnost skutečně vykonává, protože „tato činnost se zde předpokládá a je nutné za ni platit“. Soud prvního stupně i odvolací soud svými rozhodnutími zasáhly do vlastnického práva žalobce a tím porušily ustanovení článku 11 d a článku 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech. Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, a následně aby toto rozhodnutí spolu s prvostupňovým rozhodnutím zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 12 věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 6. 6. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět „ “).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem ve smyslu a 4 , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (článek II, bod 12, část věty za středníkem ), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušující rozhodnutí, upravuje ustanovení , vyžadující, aby napadené rozhodnutí bylo po právní stránce zásadního významu ( ).

Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná (nájemce) se na úkor žalobce (pronajímatele) bezdůvodně neobohatila, evidovala-li v pronajatém bytě své místo podnikání podle a sídlo obchodní společnosti podle obchodního zákoníku bez jeho souhlasu, je tento jeho závěr v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. – ústavní stížnost směřující proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. , jako zjevně neopodstatněná, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. ). Dovolatelem předestřená otázka proto nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Zbývajícími dovolacími námitkami (uplatněnými již v odvolání) dovolatel pouze rozvíjí polemiku s uvedeným právním závěrem; tyto námitky tak nezakládají přípustnost dovolání podle

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl podle věty první a

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2009

JUDr. Robert Waltr, v.  r.

předseda senátu