Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3961/2007

U S N E S E N Í

I.      Dovolání se odmítá.

II.    Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne

19. října 2006, č. j. -33, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně 139.400,- Kč s 10% úrokem z prodlení

od 18. 3. 2000 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Pohledávka na vrácení poskytnutého příspěvku na individuální bytovou výstavbu byla zajištěna omezením převodu nemovitostí podle ve znění platném do 31. 12. 1991. Tento právní institut byl s účinností od 1. 1. 1992 zrušen. Ačkoliv již vzniklé omezení převodu nemovitosti se podle (dále jen „obč. zák.“) řídí dosavadními předpisy, nelze totéž říct o právech a povinnostech dotýkajících se zajištěné pohledávky. Jelikož institut omezení převodu nemovitosti podle obč. zák. byl s účinností od 1. 1. 1992 zrušen, nelze nadále aplikovat ustanovení obč. zák. ve znění platném do 31. 12. 1991, na tímto právem zajištěnou pohledávku. V souladu s obč. zák. se právo na vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu promlčuje v obecné tříleté lhůtě. V situaci, kdy tento nárok vznikl 17. 3. 2000 a žaloba byla podána až 27. 6. 2006, nelze pro účinně vznesenou námitku promlčení žalobě vyhovět.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. března 2007, č. j. -51, změnil rozsudek soudu první stupně tak, že žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 139.400,- Kč s 10% úrokem z prodlení

od 18. 3. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze zjištění, že žalovaným byl na základě smlouvy ze dne 15. 2. 1990 poskytnut státní příspěvek na individuální bytovou výstavbu podle ve výši 124.400,- Kč navýšený podle dodatku ze dne 9. 7. 1990 o 15.000,- Kč. Porušením smluvního závazku dokončit výstavbu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do deseti let ode dne uzavření smlouvy o jeho poskytnutí, vznikla žalovaným povinnost příspěvek vrátit. Rozhodnutí o kolaudaci totiž nabylo právní moci až 19. 6. 2000.

Ačkoli v dovolání, jehož přípustnost žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovozují

z , avizují mimo dovolacího důvodu podle taktéž dovolací důvod podle , tj. že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ve skutečnosti obsahově ( ) odvolacímu soudu pouze vytýkají, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jejich výhrady jsou založeny výlučně na kritice aplikace obč. zák. a obč. zák. ve znění platném do 31. 12. 1991, které vedly odvolací soud k právnímu závěru, že právo na vrácení poskytnutého příspěvku není promlčeno. Mají zato, že odvolací soud přijal nesprávný závěr o okamžiku, ke kterému jim měla vzniknout povinnost příspěvek vrátit. S tímto odůvodněním navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalovaných je přípustné podle ; je však zjevně bezdůvodné.

Problematikou promlčení práva zajištěného omezením převodu nemovitosti se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudcích ze dne 18. května 2005, sp. zn. , ze dne 21. září 2005, sp. zn. , ze dne 30. září 2005, sp. zn. , a ze dne 30. září 2005, sp. zn. . V nich uzavřel, že v zájmu zachování principu ochrany nabytých práv je potřeba na oprávnění věřitele uplatnit u soudu pohledávku zajištěnou omezením převodu nemovitosti v delší než obecné, tj. desetileté, promlčecí době nahlížet jako na součást práv, která z tohoto vztahu pro věřitele vyplývala. Uzavřením smlouvy o omezení převodu nemovitosti vyjádřily smluvní strany svoji vůli podřídit se režimu

ve znění platném do 31. 12. 1991 a tedy i srozumění s tím, že zajištění závazku, který trvá, zanikne až marným uplynutím desetileté promlčecí doby; odlišný výklad přechodných ustanovení by vedl k závěrům, které by byly

z hlediska ochrany práv věřitele nepřijatelné, tj. že by k (očekávanému a předpokládanému) zániku omezení převodu nemovitosti, tedy k zániku práv a povinností z něj vyplývajících, došlo - v rozporu s dříve projevenou vůlí smluvních stran - v době podstatně kratší.

Jelikož další námitka dovolatelů vůči závěru „o okamžiku vzniku jejich povinnosti vrátit státní příspěvek“ nevystihuje obsahově výhradu vůči právnímu posouzení věci (tj. že soud na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní přepis, než který správně měl použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej interpretoval, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry), ani vůči zjištěním o skutkovém stavu věci podle (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), ani dovolací důvod podle , s přihlédnutím ke shora uvedeným důvodům je jejich dovolání v dané věci zjevně bezdůvodné a dovolací soud je podle odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2009

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu