Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5129/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2007, č. j. -59, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. listopadu 2006, č. j. -39,  jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na zrušení rozhodčího nálezu ze dne 15. 9. 2005, č. j. RN/BL/Pul/Bed/ČP-Valuš/2003/10015410, vydaného rozhodci JUDr. Vladimírem Blahutem, Mgr. Lenkou Kolačkovskou a JUDr. Zdeňkou Bednářovou, není přípustné podle (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce ( ), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle , neboť dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody ( věta první ).

č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ “), umožňuje zrušení rozhodčího nálezu pouze v taxativně vymezených případech stanovených v jeho .

Dovolatel v prvé řadě namítl, že nebyla naplněna smluvní podmínka uplatnění nároku v rozhodčím řízení promítnutá do článku XI všeobecných obchodních podmínek leasingové smlouvy uzavřené účastníky řízení, podle níž se strany zavázaly řešit spory smírnou cestou, a pokud ke smírnému řešení nedojde, je pro řešení sporu příslušný senát sestávající ze tří rozhodců. Podle závěru odvolacího soudu z tohoto ujednání nelze dovodit obligatorní formální smírčí řízení a žalovaný se pokusil o smírné řešení již svojí upomínkou o úhradu dlužné částky, na niž žalobce nereagoval, stejně jako na žalobu doručenou rozhodčím senátem. Dovolací soud se tímto závěrem odvolacího soudu ztotožňuje. Pokud se tedy týká tohoto závěru, není splněna žádná z podmínek ustanovení , jež by založila zásadní právní význam tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí odvolacího soudu není v této otázce v rozporu s hmotným právem. Jde přitom o otázku, která nečiní žádné výkladové problémy, tudíž nemá ani potřebný judikatorní přesah.

Odvolací soud navíc správně v této souvislosti odkázal na ustanovení § 33 zákona, podle něhož soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody § 31 písm. b) nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.

Pokud v této souvislosti dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil jeho omluvu z nařízeného rozhodčího jednání, neshledal Nejvyšší soud, že by tato námitka byla opodstatněná. Podle zjištění soudu prvního stupně zástupce žalobce opakovaně žádal o změnu termínu jednání rozhodčího senátu. Žádosti ze dne 16. 3. 2004 bylo vyhověno z důvodu kolize se zaplaceným seminářem. Jednání nařízené na den 13. 7. 2004 bylo odročeno z důvodu kolize s jiným jednáním žalobce. Předvolání k jednání dne 15. 9. 2005 bylo zástupci žalobce doručeno dne 4. 8. 2005, omluva zástupce žalobce a žádost o odročení byla doručena předsedovi rozhodčího senátu dne 13. 9. 2005 s tím, že v omluvě bylo uvedeno, že zástupce žalobce jede na zahraniční dovolenou. Dovolací soud, který je vázán skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a soudu odvolacího a tato skutková zjištění přezkoumávat nemůže, se za takto zjištěného skutkového stavu ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že předmětná omluva byla opožděná a nedůvodná. Za této situace nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že mu nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat a že v důsledku této skutečnosti nemohl uplatnit svoji námitku o nelegitimnosti rozhodčího řízení, a to jak z důvodu údajného nedostatku smírčího řešení, tak i z důvodu, že výběr rozhodců byl vázán na okruh osob uvedených v seznamu rozhodců Asociace leasingových společností ČR. Žalobci přitom nic nebránilo v tom, aby tuto námitku vznesl při jednání rozhodčího senátu osobně, resp. jeho zástupce tak mohl učinit písemně.

Tato námitka však není opodstatněná ani z věcných důvodů. Nejvyšší soud tuto otázku řešil již v usnesení ze dne 31. července 2008, sp. zn. , přičemž dovodil, že rozhodčí doložka, v níž se účastníci dohodli, že rozhodce, jenž bude rozhodovat jejich případné spory vyplývající z leasingové smlouvy, bude vybrán ze seznamu rozhodců vedeného při Asociaci leasingových společností ČR, je platným ujednáním o způsobu určení počtu a osob rozhodců podle § 7 zákona. Nejvyšší soud nemá důvod se od tohoto závěru odchýlit v dané věci.

Za zcela irelevantní považuje dovolací soud shodně se soudem odvolacím i poslední námitku dovolatele, podle níž rozhodčí nález neobsahuje uvedení místa vydání rozhodčího nálezu, neboť nejde o důvod pro zrušení rozhodčího nálezu uvedený v § 31 zákona.

Z výše uvedeného je zřejmé, že v posuzované věci odvolací soud neřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem a nejde  ani o právní otázky, které v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo které jsou odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešeny rozdílně. Protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dána přípustnost dovolání ani podle

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 2 250 Kč  [ , , , a , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( , ve znění pozdějších předpisů), při připočtení náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč (srov. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 29. září 2009

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu