Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
D04A6C55E77499AAC1257A4E0068F3AD.html
HTML · 10.46 KB
No categories available
29 Cdo 2019/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) Ing. Z. P., a b) M. P., obou zastoupených JUDr. PhDr. O. Ch., advokátem, proti žalovanému Ing. Š. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně V., spol. s r. o., za účasti G. R., k. s., zastoupené JUDr. F. H., advokátem, , jako vedlejší účastnice řízení na straně žalovaného, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 828/2001 , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2008, č. j. 4 Cmo 28/2007 -119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Rozsudkem ze dne 20. března 2002, č. j. 13 Cm 828/01 -46, Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadkyně V., spol. s r. o. vyloučení ve výroku označených nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (poté co jeho předchozí rozsudek Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 29. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1081/2003 , a věc mu vrátil k dalšímu řízení) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud - vycházeje ze závazného právního názoru obsaženého v kasačním rozsudku Nejvyššího soudu - přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, kterou žalobci jako zástavní dlužníci uzavřeli s Investiční a poštovní bankou a. s. (dále též jen „banka“) jako zástavní věřitelkou dne 16. března 1995 k zajištění pohledávky zástavní věřitelky vůči pozdější úpadkyni (dále též jen „zástavní smlouva“), je platná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, namítajíce, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [a že je tedy dán dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř. “] a požadujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání, jež může být v dané věci přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem vychází ze závěrů, které Nejvyšší soud formuloval ve svém předchozím (výše označeném) rozsudku v této věci (a na nějž potud odkazuje).
Údajný (dovolateli tvrzený) rozpor kasačního rozsudku Nejvyššího soudu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1996, sp. zn. 3 Cdon 227/96 (uveřejněnému v časopise Soudní rozhledy číslo 6, ročník 1997), pro který jedině dovolatelé žádají dovolání připustit, zde není. Závěry, jež odvolací soud převzal z kasačního rozsudku Nejvyššího soudu se opírají o výklad listin y (zástavní smlouvy) a z mezí daných ustanovením § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku nevybočují.
Výrok o nákladech řízení je ve smyslu § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a tím, že u žalovaného ani u vedlejší účastnice žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1 , § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. září 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu