Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3595/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně)  rozsudkem ze dne 24. 4. 2006, č.j.

-105, zamítl žalobu, aby žalovanému  byla uložena povinnost strpět užívání bytu sestávajícího z 1 pokoje, kuchyně a příslušenství, v I. nadzemním podlaží domu č.p. 1200, v P. 8 – L., v ulici T. 5 (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) žalobkyní na základě smlouvy o nájmu bytu, uzavřené mezi ní a J. F. dne 2. 4. 2003; současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne

12. 10. 2006, č.j. -129, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud – poté, co doplnil dokazování opětovným výslechem svědkyně

Ing. Z. D. a důkazy navržené žalobkyní v odvolacím řízení hodnotil jako nepřípustné ( , ) – vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že původním vlastníkem předmětného domu byl J. F. (otec žalobkyně), že na základě výsledku veřejné dražby konané dne 15. 7. 2003 se jeho vlastníkem stal žalovaný, že z potvrzení o nabytí vlastnictví vyplývá, že závady a nájemní práva na nemovitosti, které by bránily jejímu řádnému užívání, nebyly zjištěny, že původní vlastník uzavřel se žalovanou smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou (dále též „Nájemní smlouva“), opatřenou datem 2. 4. 2003, že tato smlouva byla antidatována a byla uzavřena až v jarních měsících roku 2005, stejně jako obsahově totožná nájemní smlouva, opatřená datem 1. 3. 2003, kterou uzavřel ve stejném období s Ing. Z. D. ohledně jiného bytu v předmětném domě. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru,  že Nájemní smlouva je pro rozpor se zákonem absolutně neplatným právním úkonem ( obč.zák.), neboť byla (obdobně jako smlouva s Ing. Z. D.) uzavřena J. F. v době, kdy vlastnické právo k předmětnému domu svědčilo již žalovanému. Žalobkyni na základě této smlouvy nemohlo platně  vzniknout nájemní právo k bytu, a žaloba proto není důvodná.

Proti  rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvody podle

a b) Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že „řeší klíčovou právní otázku řízení“ (platnost Nájemní smlouvy) v příkrém rozporu s hmotným a procesním právem. Opakuje své námitky proti rozhodnutí soudu prvního stupně, vznesené již v rámci odvolacího řízení a zpochybňuje věrohodnost a pravdivost výpovědi svědkyně Ing. D. Odvolacímu soudu vytýká, že přes tyto výhrady potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, a že jeho závěr o tom, že Nájemní smlouva je antidatovaná (a tudíž od počátku neplatná) nemá oporu v žádném přímém důkazu; jeho právní závěr je tudíž z pohledu provedeného dokazování neopodstatněný. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání podáno nebylo.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. října 2006, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Dovolání bylo podáno včas,  oprávněnou osobou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), není však přípustné.

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle , b/ ); dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Dovolatelka spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí zejména s námitkami, jež obsahově naplňují dovolací důvod podle

K tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné  rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle zásadně nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp.zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp.zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp.zn. ).

Pokud pak zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že Nájemní smlouva je pro rozpor se zákonem neplatná (§ 39 obč.zák.), činí tak prostřednictvím  námitek, jež směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, resp. hodnocení důkazů. Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b)  – přípustné  ( ).  V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle   přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud  dovolání  podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první,

, a s přihlédnutím k tomu, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu