Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 151/2022-30
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátkou
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 90 644,87 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 380 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 73 380 Kč od 13. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 17 264,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 87 964,57 Kč od 1. 6. 2021 do 12. 3. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 584,57 Kč od 13. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 968,40 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 380 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 73 380 Kč od 13. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 17 264,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 87 964,57 Kč od 1. 6. 2021 do 12. 3. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 584,57 Kč od 13. 3. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 968,40 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne 7.2.2022, doplněnou podáními ze dne 23.6.2022 a ze dne 12.7.2022, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 90 644,87 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 31.1.2019 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 88 měsíčních splátkách po 1 610 Kč měsíčně, počínaje dnem 17.2.2019. Roční úroková sazba činila 6,69 %. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž zaplacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Žalobkyně tak vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 436,31 Kč. Dopisem ze dne 23.4.2021 žalobkyně od smlouvy odstoupila, a to s účinností ke dni 31.5.2021. Dluh žalovaného ve výši 90 644,87 Kč se stal splatným v celém rozsahu a je tvořen jistinou ve výši 86 232,26 Kč, úroky ve výši 2 680,30 Kč, pojistným ve výši 696 Kč, vymáhacími náklady ve výši 600 Kč, smluvní pokutou ve výši 436,31 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni od počátku závazkového vztahu pouze částku 26 620 Kč, zbytek i přes výzvu odeslanou dne 1.12.2021 dosud nevrátil.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 12.7.2022). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud učinil tato skutková zjištění:
5. Ze Žádosti/ Smlouvy o klasický úvěr číslo bez datace soud zjistil, že tato listin listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, v kolonce podpis klienta je uvedeno, že byla podepsána elektronicky. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 84 měsíčních splátkách po 1 610 Kč. Roční úroková sazba měla činit 6,69 %. Výše měsíční úhrady za pojištění měla činit 7,79 % z měsíční splátky úvěru. Smluvní pokuta za prodlení s úpravou splatné splátky měla činit 0,1 % denně z částky splátky v prodlení.
6. Z Údajů pro posouzení žádosti o úvěr bez datace plyne, že žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů/dětí, od číslo pracoval u právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, obec s čistým příjmem 22 000 Kč měsíčně. Jeho celkové náklady činily 2 000 Kč.
7. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne, že tato listin listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, v kolonce podpis klienta je uvedeno, že byla podepsána elektronicky. Formulář obsahuje úpravu základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů úvěru a dalších důležitých právních aspektů.
8. Z Produktových podmínek pro klasické úvěry plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů. Tato listin listina není opatřena podpisem žalovaného.
9. Ze Všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktů a služeb plyne úprava práv a povinností v souvislosti s uzavíráním úvěrových smluv.
10. Ze sazebníku platného od 11.3.2020 plyne úprava výše poplatků a služeb v rámci poskytovaných úvěrů.
11. Z výpisu úhrad (1/6 stran) plyne, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 26 620 Kč.
12. Z dopisu ze dne 21.1.2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 5 523 Kč.
13. Z odstoupení od smlouvy ze dne 23.4.2021 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy s tím, že ke dni 31.5.2021 činí zesplatněná částka celkem 90 645 Kč. Odstoupení ze dne 23.4.2021 bylo předáno k poštovní přepravě dne 23.4.2021, jak plyne z poštovního podacího archu.
14. Z výzvy ze dne 1.12.2021 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 1.12.2021, jak plyne z poštovního podacího archu.
15. Z Potvrzení o výši příjmů z ledna 2019 plyne, že společnost právnická osoba, obec, potvrdila, že příjem žalovaného činí 19 794 Kč měsíčně.
16. Z Obratů z účtu ze dne 1.7.2022 plyne, že dne 31.1.2019 byla na účet žalovaného č. bankovní účet připsána částka 100 000 Kč od právnická osoba anonymizována dvě slova.
17. Skutkový závěr: Žalobkyně dne 31.1.2019 vyplatila na účet žalovaného specifikovaný výše tohoto odůvodnění částku 100 000 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku 26 620 Kč. Dne 1.12.2021 právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ke splnění dluhu.
18. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru “) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
19. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
20. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
21. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listin y, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listin listina použita proti osobě, která listin u zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listin y byla uznána.
22. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
24. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.
25. Zákon č. 297/2016 Sb. , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.
26. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 30.12.2019 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni formou splátek včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena poznámkou o elektronickém podpisu smlouvy. I další žalobkyní předložené listinné důkazy (Produktové podmínky, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.
27. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listin y. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listin listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listin y v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. I přes poučení soudu u jednání dne 28.7.2022 však žalobkyně ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.
28. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky, smluvní pokutu, pojistné, poplatky) tak nelze považovat za důvodné.
29. S ohledem na výše vyslovenou neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatek písemné formy a z důvodu hospodárnosti, se soud dále nezabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.
30. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
31. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila listin u označenou jako„ Obraty z účtu“ ze dne 1.7.2022, z níž má soud za prokázané, že žalovanému byla dne 31.1.2019 vyplacena částka 100 000 Kč, a to na jeho účet č. bankovní účet. Soud tak má jednoznačně a nepochybně za prokázané, že žalobkyně peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč žalovanému vyplatila. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 ObčZ). Vzhledem k tomu, že žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku 26 620 Kč, zbytek dosud nevrátil, čímž porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, uložil mu soud v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 73 380 Kč (výpočet: 100 000 Kč = 26 620 Kč). Co do zbytku požadované částky ve výši 17 264,87 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
32. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
33. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 1.12.2021, jež byla téhož dne předána k poštovní přepravě, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 11.3.2022, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí na poště. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 12.3.2022. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 13.3.2022 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 10 % ročně z částky 73 380 Kč od 13.3.2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
34. Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na vše výše uvedené, v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, proto soud k návrhu žalobkyně k jeho vydání nepřistoupil (§ 153b o.s.ř. ).
35. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
36. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 76 154,30 Kč (tj. jistina 73 380 Kč + úroky z prodlení přiznané v I. výroku tohoto rozsudku a vyčíslené ke dni vyhlášení rozhodnutí částkou 2 774,30 Kč; 75,52 %), žalovaný co do částky 24 684,67 Kč (tj. jistina 17 264,87 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 6 868,40 Kč a 551,40 Kč – viz II. výrok rozsudku; 24,48 %), proto soud přiznal žalobkyni pouze 51,04 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 519 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 16 170 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty 87 964,57 Kč) za 3,5 úkonů právní služby po 4 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby, účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 28.7.2022) dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 4 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky, náhradou za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč účtovanou podle § 14 vyhlášky, náhradou cestovních výdajů ve výši 1 539,60 Kč, za cestu osobním vozidlem advokáta žalobkyně tov. zn. Lancia Delta, za cestu z obec do Chomutova k jednání soudu dne 28.7.2022 a zpět, při celkové vzdálenosti 220 km, průměrné spotřebě vozidla advokáta žalobkyně 4,7 litrů nafty na 100 km, při doložené ceně tohoto paliva 48,90 Kč za 1 litr (Účtenka ze dne 18.7.2022) a při pevné sazbě cestovní náhrady 4,70 Kč za 1 km (vyhl. č. 511/2021 Sb. ) a 21% DPH z částky 19 709,60 Kč, tj. ve výši 4 139 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni částku 13 968,40 Kč rovnající se 51,04 % Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
37. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis dvou doplnění žaloby ze dne 23.6.2022 a ze dne 12.7.2022, neboť je nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již samotné žalobě.
38. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.