Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5411/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 6. 2006, č. j. -70, uložil žalovanému povinnost vyklidit do 15-ti dnů od právní moci rozsudku byt č. 34 o velikosti 1+1, v 9. nadzemním podlaží domu č. 2290/81 na ulici B. v B. – K. p. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“); dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 7. 2007, č. j. -86, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu,  že původní nájemkyní bytu byla J. A., matka žalovaného,  že dne 16. 11. 2000 byl žalovaný (poté, co bylo  pravomocně přivoleno k výpovědi z nájmu bytu dané mu pro neplacení nájemného)  exekučně vystěhován z bytu  o velikosti 1+1 ve Ž. n. S., že si přestěhoval své věci do předmětného bytu, od něhož mu jeho matka sice dala klíče, avšak  nepřála si, aby se v něm zdržoval  v její nepřítomnosti, že mu nedala souhlas k nahlášení trvalého pobytu na adrese bytu, že v evidenčním listu byla vedena jako nájemkyně pouze ona sama, bez osob spolubydlících, a že žalovaný v bytě občas přespával. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovaný neprokázal splnění zákonné  podmínky pro přechod nájmu bytu ve smyslu ustanovení věty první ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák.“), tj. že by v bytě trvale bydlel a vedl se svou matkou společnou domácnost v době její smrti (ke dni 28. 12. 2002).  V řízení nebyl prokázán souhlasný úmysl žalovaného a jeho matky založit v bytě trvalé a časově předem neomezené  soužití. Na jeho nedostatek na straně původní nájemkyně bytu lze usoudit především z popisu jejího chování, jak je vylíčil žalovaný i svědkyně A. Š., nájemkyně bytu v domě. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný užívá byt bez právního důvodu a že žaloba na vyklizení byla podána po právu ( obč. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovozuje  z toho, že odvolací soud (soud prvního stupně) dovodil, že se mu nepodařilo prokázat vedení společné domácnosti s matkou v předmětném bytě. Odvolacímu soudu vytýká, že bez pečlivého zvážení jeho tvrzení a navržených důkazů rozsudek soudu prvního stupně zcela formalisticky potvrdil, přičemž se dopustil závažných pochybení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zejména nepřihlédl  k jeho tvrzením, jež v dovolání podrobně rozvádí. Zpochybňuje věrohodnost svědků A. Š. a J. K., a namítá, že jsou vůči němu podjatí. Poukazuje na svou složitou situaci, kdy respektoval přání a příkazy své matky a odkazuje na výpověď svědkyně A. R., jež potvrzuje jeho tvrzení ohledně složitosti povahy jeho matky jako osoby uzavřené, puntičkářské a těžce zkoušené nemocí. Domnívá se, že závěry soudů jsou v rozporu se zásadami civilního řízení (zásadou ochrany oprávněných zájmů, práva na soudní ochranu a záruky zákonnosti), a že soudy neučinily všechna opatření ke zjištění skutkového stavu věci, čímž zasáhly do jeho práv a způsobily mu  újmu značného rozsahu. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně učinil návrh na odklad  vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Vyjádření k dovolání podáno nebylo.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 25. července 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud  po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas,  oprávněnou osobou - účastníkem řízení ( ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde proto o přípustnost dovolání podle , b/ ); dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Jak je patrno z obsahu ( ) dovolání, dovolatel nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že nebyl splněn jeden z předpokladů pro přechod nájmu bytu podle ustanovení věty první obč. zák. Výtky dovolatele jsou však namířeny proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že nevedl se svou matkou v předmětném bytě v den její smrti společnou domácnost. Jeho námitky tak obsahově směřují proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů (zejména svědeckých výpovědí) soudem, čímž uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod podle Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b)  – přípustné  ( ).  V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalovaného není podle   přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věty první, , části věty za středníkem a 146 odst. 3 a o skutečnost, že žalobci v dovolacím řízení nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči dovolateli.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. září  2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu