Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3201/09

Ústavní soud rozhodl dne 2. února 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele L. A., zastoupeného Mgr. Jiřím Zemanem, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 9. 2009 č. j. -120, rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2007 sp. zn. a Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2006 č. j. -70, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v d a v y. Uvedl, že mu byla uložena povinnost vyklidit v rozsudku soudu I. stupně specifikovaný byt a uhradit žalobci náklady řízení. Poněvadž Krajský soud v Brně jeho odvolání nevyhověl, podal u Nejvyššího soudu dovolání, které bylo odmítnuto pro nepřípustnost. Poukázal na provedené důkazy a vyslovil přesvědčení, že na základě nich bylo prokázáno, že splnil podmínky pro přechod nájmu bytu užívaného matkou až do její smrti. Jestliže soudy přesto o věci rozhodly v jeho neprospěch, pak u dovolacího soudu důvodně namítal, že řízení bylo postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a Nejvyšší soud se dovoláním podaným dle měl zabývat.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je též zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [, odst. 3 a 4, a odst. 2 písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně shledal, že jde o dovolání nepřípustné a své rozhodnutí s poukazem na v podání uvedené dovolací důvody, opírající se o a tvrzení, dle něhož odvolací soud i soud I. stupně nesprávně dovodil, že se mu nepodařilo prokázat vedení společné domácnosti s matkou v předmětném bytě, jakož i s poukazem na znění , 3, a až c) a odst. 3 vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že stěžovatel v ústavní stížnosti proti podstatě závěru dovolacího soudu o nepřípustnosti dovolání dle , tj. závěru o tom, že napadené rozhodnutí ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam, ani žádný argument nezmínil.

S ohledem na uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, pokud jde o návrh napadající rozsudky soudu I. a II. stupně, pak jako podaný po lhůtě k tomu stanovené, když pro závěry a odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti nim nelze vycházet z , ve znění pozdějších předpisů [, výše citovaného ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2010

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu