Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2631/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Bruntále, pobočka Krnov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. prosince 2007, č. j. -27, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal a) zrušení rozhodnutí žalovaných ze dne 14. září 2006 o hospodaření se společnou věcí ve smyslu , b) úpravy užívání půdního prostoru v domě č. 369/70 na O. ul. v K., dvora odděleného živým plotem a užívání kůlny – altánu na pozemku parc. č. 910 - zahrada a kójí v kůlně na pozemku parc. č. 909 zastavěná plocha a nádvoří v katastrálním území K.– O. n. a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. listopadu 2008, č. j. -47, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s přípustností dovozovanou z a uplatnil dovolací důvod podle , b) Ve vztahu k námitce, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neuvedl žádné skutečnosti podřaditelné pod uvedený dovolací důvod; ve vztahu k namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci z obsahu dovolání vyplývá, že žalobce spatřuje otázku zásadního právního významu v posouzení, zda většinový podílový spoluvlastník rozhodující o úpravě užívání společné věci ve smyslu (dále jen „obč. zák.“) musí rozhodnout tak, aby rozsah užívání společné věci jednotlivými spoluvlastníky určený rozhodnutím většinového spoluvlastníka korespondoval velikosti jejich spoluvlastnických podílů ve smyslu obč. zák. (se sankcí neplatnosti takového rozhodnutí v případě, že rozhodnutí většinového spoluvlastníka tomuto principu neodpovídá).

Žalovaní se k dovolání žalobce nevyjádřili.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. listopadu 2008.

Dovolání není přípustné.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu otázku zásadního právního významu neřeší, neboť je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

V rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. listopadu 1999, sp. zn. (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, pod pořadovým č. 19) Nejvyšší soud vyložil, že většinový spoluvlastník může rozhodnout o užívání věci i tak, že menšinového spoluvlastníka z užívání věci zcela vyloučí, čímž akceptoval názor vyjádřený již v (i dovolatelem citovaném) rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. května 1998, sp. zn. (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1999, pod pořadovým č. 22) a dovolací soud nemá důvodu se od těchto závěrů konstantní soudní praxe odchýlit.

Z uvedených rozhodnutí vyplývá, že je-li většinový podílový spoluvlastník oprávněn rozhodnout o užívání věci podle § 139 odst. 2 obč. zák. tak, že menšinového spoluvlastníka z užívání věci zcela vyloučí, tím spíše je oprávněn rozhodnout o užívání způsobem, kdy menšinový spoluvlastník bude i nadále věc užívat, nicméně v rozsahu menším než odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu. Pro úplnost této části odůvodnění pak dovolací soud dodává, že užívá-li většinový spoluvlastník společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu a menšinový podílový spoluvlastník nemůže v důsledku rozhodnutí spoluvlastníka většinového užívat společnou věc v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu, vzniká mu vůči většinovému spoluvlastníku právo na poskytnutí finanční náhrady a většinovému spoluvlastníku povinnost tuto náhradu poskytnout (k tomu srovnej např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. I. až 459. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 829 a násl. a tam citovanou rozsáhlou judikaturu).

Poukazoval-li dovolatel v dovolání na skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, v čemž spatřoval naplnění dovolacího důvodu podle , pak k tomuto poukazu dovolací soud nemohl přihlédnout již z toho důvodu, že dovolatel žádný důvod podřaditelný uvedenému zákonnému ustanovení v dovolání neuvedl, neboť obsahem dovolání je pouze kritika právního závěru odvolacího soudu soustředěná do dovolatelem vymezené otázky zásadního právního významu. Dovolací soud pak je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodů uplatněných v dovolání ( věta první ).

K dovolatelem naznačené okolnosti, že rozhodnutí většinového spoluvlastníka o hospodaření se společnou věcí by bylo možno poměřovat i jeho rozporem s dobrými mravy ve smyslu obč. zák. nemohl dovolací soud přihlédnout z důvodu, že se jedná o tvrzení uplatněné až v dovolacím řízení a nikoliv v řízení před nalézacími soudy, přičemž v dovolání nelze nové skutečnosti ve věci samé uplatňovat ( ).

Pro úplnost dovolací soud dodává, že k samotnému žalobcem uplatněnému nároku na zrušení rozhodnutí většinového spoluvlastníka o úpravě užívání společné věci je dovolací argumentace žalobce vnitřně rozporná, dovozuje-li neplatnost rozhodnutí většinového spoluvlastníka. Jestliže by totiž rozhodnutí většinového spoluvlastníka mělo být pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, nebylo by možno jej soudním rozhodnutí zrušit právě z důvodu jeho neplatnosti.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proto podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že úspěšným žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. září 2009

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu