Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3661/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Rozsudkem Okresního soudu v Plzni - městě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 12. dubna 2005, č. j. -191, bylo určeno, že „zeď oddělující domy v P., č. p. 575 a č. p. 600 je součástí věcí hlavní, tedy rodinného domku v P. č. p. 575 na adrese P., V Z. 11, to znamená nemovitosti zapsané na LV č. 394 pro katastrální území S., obec P., u Katastrálního úřadu pro P. k., Katastrální pracoviště P. – m.“ (výrok I. rozsudku) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a náhradě nákladů řízení státu (výroky II. a III. rozsudku).

Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. března 2007, č. j. -255, rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním opřeným o ustanovení a uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

Žalovaný se k dovolání žalobce nevyjádřil.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. března 2007.

Dovolání není přípustné.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

Žalovaný vymezil otázku zásadního právního významu posouzením, zda zeď mezi stavbami sousedních vlastníků mohla být podle obecného zákoníku občanského z roku 1811 ve spoluvlastnictví vlastníků těchto staveb se současným zdůrazněním, že tato otázka byla shledána dovolacím soudem zásadně právně významnou v předchozí fázi tohoto řízení mezi účastníky ve věci vedené pod sp. zn. .

Z obsahu spisu se podává, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu ze dne 20. února 2006, č. j. -221, byl k dovolání žalovaného zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. listopadu 2006, č. j. -245, když dovolací soud považoval rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí zásadního právního významu pro řešení otázky, zda zeď mezi stavbami sousedních vlastníků mohla být podle obecného zákoníku občanského z roku 1811 ve spoluvlastnictví vlastníků těchto staveb.

Jestliže o právní otázce, která je předmětem dovolání, bylo již dovolacím soudem mezi týmiž účastníky rozhodováno, přičemž není důvod se od vyslovených závěrů odchýlit, není dána přípustnost dovolání pro otázku zásadního právního významu (k tomu srovnej shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. března 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz a v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 6344).

Vzhledem ke skutečnosti, že dovolatelem vymezená otázka zásadního právního významu byla již dovolacím soudem mezi týmiž účastníky vyřešena v předchozí fázi tohoto řízení, přičemž dovolací soud neshledal důvodu se od vyslovených závěrů odchýlit, není dovolání v této věci pro řešení otázky zásadního právního významu přípustné.

Odvolací soud v napadeném rozhodnutí ze závazného právního názoru ohledně řešení naznačené otázky zásadního právního významu vycházel a její řešení poměřoval učiněnými skutkovými zjištěními. Dovolatel ve skutečnosti nepodrobuje kritice právní názor odvolacího soudu, ale skutková zjištění, na kterých odvolací soud své rozhodnutí založil.

V dovolání žalovaný totiž výhradně zpochybňuje skutková zjištění, ze kterých odvolací soud vycházel, odvolacímu soudu vytýká nesprávná skutková zjištění a skutečnost, že neprovedl důkaz revizním znaleckým posudkem, na základě kterého by podle názoru dovolatele bylo možno dospět k odlišným skutkovým zjištěním oproti těm, z nichž odvolací soud vycházel a z nich k odlišnému právnímu závěru oproti odvolacímu soudu.

Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje jiný názor na řešení jím vymezené otázky zásadního právního významu (spoluvlastnického režimu zdi) nezpochybňuje ve skutečnosti právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a uplatňuje dovolací důvod podle Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle založit nelze (srovnej též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2005, pod pořadovým č. C 3078 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn.   , uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz).

Pro úplnost odůvodnění dovolací soud dodává, že v předchozím rozsudku dovolacího soudu tento neshledal správným právní závěr soudu odvolacího, podle kterého zeď oddělující sousední stavby nemohla být podle obecného zákoníku občanského z roku 1811 předmětem občanskoprávního vztahu s tím, že s ohledem na tento názor se odvolací soud nezabýval právním režimem takové zdi podle , případně obecného zákoníku občanského. V novém rozhodnutí byl odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu, který respektoval, a na základě skutkových zjištění, která u dovolání přípustného podle nepodléhají přezkumu dovolacím soudem, vyložil, z jakého důvodu v daném konkrétním případě nepřichází do úvahy aplikace ustanovení a obecného zákoníku občanského. Není proto důvodná dovolací námitka vytýkající odvolacímu soudu, že se použitím obecného zákoníku občanského nezabýval.

Žalovaný dále výslovně napadl výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení; proti němu však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proto podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že úspěšnému žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. září 2009

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu