Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2303/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2008, č. j. -160, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 4. 7. 2008,  č. j. -144, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na zaplacení 7.125.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně neshledal důvodným nárok na náhradu nemajetkové újmy, jež měla podle žaloby vzniknout nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení ve věci trestního oznámení žalobce na JUDr. P. K. a M. S.; věc vedená Policií ČR skončila jejím pravomocným odložením podle § 159a odst. 1 trestního řádu. Podle odvolacího soudu nejde o nesprávný úřední postup ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „zákon“, neboť shromažďuje-li příslušný orgán státu podklady (důkazy) pro své rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti a právně je posuzuje, vykonává činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu podle a 8 zákona; pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím však nebyla splněna podmínka podle zákona, totiž zrušení či změna pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které odůvodňuje  ustanovením Namítá, že v průběhu řízení o náhradu škody vyšlo najevo, že na základě pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2007, č. j. -123, byl žalobce 100% vlastníkem akcií společnosti T. S., a. s., kterou se pokusili M. S. a JUDr. K. poškodit a přivést do konkursu; k takovému závěru mohla a měla dojít již policie při vyšetřování v trestním řízení, popřípadě dozorující státní zástupce, proto nemůže být pochyb o tom, že jejich postup byl nesprávný (neprofesionální) a jejich následné rozhodnutí také. Odvolací soud se však novou skutečností vůbec nezabýval, nevzal ji v úvahu, pochybil a věc nesprávně právně posoudil, neboť nejsou-li splněny podmínky stanovené v a 2 zákona a vyjdou najevo nové okolnosti svědčící ve prospěch žalobce a potvrzující nesprávný úřední postup nebo špatné rozhodnutí přijaté v důsledku nesprávného úředního postupu, lze náhradu škody přiznat v souladu s ustanovením zákona s tím, že za takových okolností jde o případ zvláštního zřetele hodný. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 24. 11. 2008, postupoval Nejvyšší soud podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Podle ustanovení , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem ), pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Odvolací soud své rozhodnutí postavil především na právním závěru, že nelze dovodit nesprávný úřední postup ve smyslu v situaci, kdy řízení o trestním oznámení skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o jeho odložení. Tento závěr je v souladu se zákonem i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR [srov. např. usnesení ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 2823, C. H. Beck (dále též jen „Soubor“), či usnesení ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. , uveřejněné tamtéž pod C 4477], podle níž ani případná pochybení a nedostatky v řízení předcházejícím rozhodnutí o odložení věci nepředstavují nesprávný úřední postup. Bez významu jsou proto i dovolací námitky ohledně konkrétních dovozovaných nesprávností (neprofesionality) postupu policie, příp. dozorujícího státního zástupce. V souladu se zákonem i ustálenou judikaturou je rovněž navazující právní závěr odvolacího soudu, že jednou z podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je zrušení či  změna takového rozhodnutí  příslušným orgánem pro nezákonnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. , publikované v Souboru pod C 4030). Dovolateli pak nelze přisvědčit  ani v tom, že nárok na náhradu škody měl být přiznán - nejsou-li splněny podmínky stanovené v a 2 zákona, jde-li podle o případ zvláštního zřetele hodný. Platí totiž, že podmínka zrušení pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost nemůže být splněna či nahrazena tím, že z důvodů zvláštního zřetele hodných není poškozenému přičítáno k tíži, že nevyužil možnosti podat proti dosud nepravomocnému rozhodnutí řádné opravné prostředky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru pod C 3026).

Je tedy zřejmé, že z pohledu dovolatelem předložených právních otázek nelze napadenému rozhodnutí připisovat zásadní právní význam [ a odst. 3 ] a že tedy jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první,   , a za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. září 2009

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu