Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3029/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 30. 4. 2003, č. j. -288, nepřipustil změnu žaloby podle podání ze dne 30. 11. 1998 a 29. 8. 1999, zastavil řízení o návrhu žalobce na určení čtyř v žalobě specifikovaných skutečností, zamítl žalobu na zaplacení částky 5.490,- Kč měsíčně od 30. 7. 1999 za 79 měsíců, tj. celkem 433.710,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Soud neshledal důvodnou žalobu na náhradu škody, spočívající v nuceně vynaložených úhradách nájemného za přístřeší a v nákladech vzniklých v trestním řízení, která měla být podle žalobce způsobena nesprávným úředním postupem, který spatřoval v nečinnosti orgánů činných v trestním řízení zabývajících se jeho trestními oznámeními. Vyšel ze zjištění, že dne 24. 5. 1995 podal žalobce trestní oznámení na Ing. M. J.o a jeho manželku I. J. pro podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru dle § 249a odst. 1, 2 tr. zákona v domě čp. 3 v O., kterého se měli dopustit tím, že v květnu r. 1991 neoprávněně vnikli spolu s dalšími osobami do bytu a nebytových prostor v tomto domě a od té doby brání žalobci v užívání těchto prostor. Vyšetřovatel Policie ČR OÚV Kolín usnesením ze dne 29. 8. 1997, ČVS: OVV-226/97, věc odložil, a to poté, co byla věc usnesením Okresního státního zastupitelství P. ze den 20. 1. 1997, č. j. Zt 621/94-93, odejmuta dosavadnímu vyšetřovateli Policie ČR OÚV N. por. J. Š., který odmítl splnit pokyny státního zástupce, podle nichž měl provádět další šetření ve věci. Krajské státní zastupitelství v P. usnesením ze dne 23. 3. 1998, č. j. KZN 211/97-180, stížnost žalobce proti rozhodnutí o odložení věci jako nedůvodnou zamítlo. Soud prvního stupně nárok žalobce posoudil podle ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem (dále též jen „zákon“), a dovodil, že ačkoliv se vyšetřovatel por. Š. dopustil nesprávného úředního postupu tím, že nerespektoval pokyny dozorového státního zástupce a prodloužil tak řízení nejméně o čtyři měsíce, nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tímto nesprávným úředním postupem a škodou; ta žalobci vznikla v důsledku nevyjasněných občanskoprávních vztahů mezi manžely H. a manžely J., nikoliv v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení. Žalobce ostatně ani neprokázal své spoluvlastnické či nájemní právo k předmětné nemovitosti, jehož ochrana je smyslem ustanovení tr. zákona.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2005, č. j. -346, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku ohledně částky 433.710,- Kč a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a k jeho právním závěrům doplnil, že v dané věci nešlo o nesprávný úřední postup spočívající v nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Z vyšetřovacího spisu Policie ČR OÚV N., ČVS: OVV 256/96, bylo totiž jednoznačně zjištěno, že řízení pro podezření z trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru v domě čp. 3 v O. bylo řádně (na základě trestního oznámení žalobce ze dne 24. 5. 1995) zahájeno a následně bylo ve věci též rozhodnuto.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a to z důvodů uvedených v ustanovení a odst. 3 Specifikuje podrobně jednotlivá trestní oznámení pro podezření ze spáchání různých trestných činů manželů J., která průběžně od r. 1991 podával zejména u „PČR N. dne 20. 10 1992, KP P. dne 12. 11 1992, VOP P. dne 16. 7. 1993, OÚV N. dne 22. 12. 1993 a PCŘ P. 1“, a namítá, že v průběhu trestních řízení zahájených na základě těchto trestních oznámení, docházelo k nesprávným úředním postupům konkretizovaným v dovolání, které jsou v příčinné souvislosti se žalovanou škodou. Uvádí, že „řada trestních oznámení nebyla vyřešena dodnes vůbec anebo nebyla dle tr. řádu odložena ani řádně prošetřena a tudíž nedošlo ke správnému zjištění skutkové podstaty věci, nebylo zahájeno trestní stíhání, nebyla podána obžaloba a nebylo v trestních věcech rozhodnuto a tím nebylo rozhodnuto ani o náhradě, ke které by se dovolatel jako poškozený připojil“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání žalobce plně ztotožnila se závěry soudů obou stupňů, ze kterých jednoznačně vyplynulo, že nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, a navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 433.710,- Kč potvrzen, aniž by mu předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno především na právním závěru, že nelze dovozovat nesprávný úřední postup (jako jednu z podmínek odpovědnosti státu) v situaci, kdy řízení o trestním oznámení žalobce skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o jeho odložení. Tento závěr je v souladu se zákonem (§ 1, § 4 a § 18 zákona) i s ustálenou judikaturou vyšších soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. července 2004, sp. zn. , publikované pod č. C 2823 v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR, sv. 30, podle nějž nesprávný úřední postup nepředstavují ani případná pochybení a nedostatky v řízení předcházejícím rozhodnutí o odložení věci, kupříkladu tím, že si orgán činný v trestním řízení neopatřil dostatek skutkových podkladů pro rozhodnutí nebo že nesprávně hodnotil důkazy.). Z pohledu této právní otázky nelze proto dovoláním napadenému rozhodnutí připisovat zásadní právní význam.

Odvolací soud zároveň převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, tedy i skutkový závěr, že nebylo prokázáno vlastnické či nájemní právo žalobce k předmětné nemovitosti a že tak není dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a tvrzeným nesprávným úředním postupem. Tento závěr, který sám o sobě obstojí jako důvod zamítnutí žaloby, není dovoláním napadán [vzhledem k posuzování přípustnosti dovolání podle nemůže ani být předmětem dovolacího přezkumu] a je tedy zřejmé, že ani řešení právní otázky nesprávného úředního postupu se nemůže projevit v poměrech dovolatele (jeho postavení vůči druhé straně sporu zůstane nezměněno). Jde o případ závěru o nedůvodnosti uplatněného nároku, který je založen současně na dvou či více na sobě nezávislých důvodech, jak má na mysli například rozsudek NS ČR ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 17, případně rozsudek NS ČR ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999.

K závěru o zásadním významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce konečně nelze dospět ani na základě dovolací námitky, že nečinností orgánů činných v trestním řízení byl žalobce zbaven možnosti připojit se se svými nároky na náhradu škody vůči manželům J. k trestnímu stíhání. Je totiž zřejmé, že jakýkoliv průběh řízení o trestním oznámení nebrání poškozenému, aby uplatnil vůči škůdci své nároky v řízení před soudem. Kromě toho platí, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit (srov. obdobně rozsudek NS SR ze dne 16. 4. 1985, sp. zn. , Výběr 1985).

Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že přípustnost dovolání podle není dána, a proto dovolací soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalobce podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a 146 odst. 3 , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. srpna 2006

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu