Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3128/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce C. -., LTD, zastoupeného JUDr. P. B., advokátem, proti žalovaným 1) J. V., 2) P. S., a 3) J. V., všem zastoupeným JUDr. M. K., CSc., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2005, č. j. -73, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 18. října 2005, č. j. -73, potvrdil rozsudek ze dne 24. března 2003, č. j. -20, jímž Krajský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. září 2002, č. j. -9, kterým uložil žalovaným zaplatit původní žalobkyni (Č. o. b., a. s. - dále jen „banka“) společně a nerozdílně částku 1,976.746,93 Kč s 6% úrokem od 3. září 1999, směnečnou odměnu 6.589,- Kč a náklady řízení.

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení a 4 (dále jen „“) a čl. I (dále jen „“) - přitakal soudu prvního stupně v závěru, že se žalovaným prostřednictvím včas uplatněných a řádně odůvodněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.

Přitom zdůraznil, že námitku, podle které byla směnka vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením, žalovaní nijak nekonkretizovali (neuvedli, v čem byla dohoda o udělení vyplňovacího práva porušena). Dále shledal nevýznamnou výhradu, podle níž „nebyli vyzváni k úhradě směnky“, když v tomto směru „nepředložili ani neoznačili žádné důkazy“, nehledě na to, že zmeškání lhůty k předložení směnky nemá vliv na „nárok žalobce vůči přímým dlužníkům“, kterými jsou jak výstavce směnky vlastní, tak směnečný rukojmí. Konečně vyhodnotil jako neopodstatněnou námitku žalovaných ohledně neplatnosti smlouvy o prodeji podniku uzavřené mezi I. a P. B., akciovou společností a bankou dne 19. června 2000 (dále jen „smlouva o prodeji podniku“), jakož i výhradu, že dohoda o vyplňovacím prohlášení směnečném zakazovala „věřiteli blankosměnku převést, postoupit nebo zastavit třetí osobě“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení a co do důvodu na ustanovení a b)

Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že se „řádně nevypořádal s námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobce. Potud zdůrazňují, že aktivní legitimace banky se odvíjí od toho, zda je či není platná smlouva o prodeji podniku. Soudy nižších stupňů přitom důkaz touto smlouvou neprovedly a spokojily se pouze poukazem na „judikovanou praxi“, ve spojení se zápisem v obchodním rejstříku banky, kteréžto skutečnosti ale o její platnosti nic nevypovídají.

Námitkou nedostatku aktivní legitimace nového žalobce (C.-., LTD) se pak odvolací soud nezabýval vůbec, přičemž ve spise „není založena smlouva o převodu zajišťovací rektasměnky, která byla podkladem pro vydání usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. března 2005, č. j. -55 (jde o rozhodnutí, jímž soud prvního stupně podle ustanovení vyhověl návrhu banky na vstup nabyvatelky práva do řízení), a zmíněnou smlouvou neprovedl ani důkaz.

Konečně dovolatelé akcentují, že „směnka obsahuje doložku nikoli na řad“ a její převoditelnosti formou obyčejného postupu bránila dohoda s dlužníkem ( ), obsažená ve vyplňovacím směnečném prohlášení.

Proto dovolatelé požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. jako nedůvodné zamítl.

Dovolání žalovaných proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu o aktivní věcné legitimaci banky odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu [k tomu srov. např. rozsudek ze dne 1. března 2006, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2006, pod číslem 118, rozsudek ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. , uveřejněný v témže časopise č. 3, ročník 2009, pod číslem 42, jakož i usnesení ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. , a v těchto formulovaný závěr, podle něhož dohoda zakazující převod směnky je možná, nezakládá však neplatnost převodu směnky,                   je-li proveden v souladu s předpisy směnečného práva a usnesení ze dne 30. ledna 2008, sp. zn. a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. , které obstálo i z ústavního hlediska (ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud rozhodnutím ze dne 15. ledna 2009, sp. zn. , odmítl), ze kterých závěr o přechodu pohledávek na banku dle smlouvy o prodeji podniku vyplývá].

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska výhrad, podle nichž do spisu nebyla založena smlouva o převodu zajišťovací rektasměnky (rozuměj smlouva, kterou banka převedla pohledávku ze směnky na žalobce), a touto smlouvou nebyl proveden důkaz. Je tomu tak již proto, že doložení „smlouvy o převodu pohledávky a smlouvy o převodu zajišťovací rektasměnky“ bankou je zřejmé z důvodů usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. března 2005, č. j. -55 (jímž soud prvního stupně rozhodl o vstupu žalobce do řízení namísto banky podle ustanovení ), proti kterému žádný z účastníků opravný prostředek nepodal (k tomu, že při rozhodování o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka není nutno nařizovat jednání a provádět dokazování, srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. a ze dne 27. února 2007, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalovaným vznikla povinnost hradit žalobci jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ve znění účinném do 31. srpna 2006 (dále jen „vyhláška“), která podle ustanovení , , a vyhlášky činí 7.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení v témže znění, přičemž s připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ( ) činí 9.014,25 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 19. srpna 2009

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu