Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 897/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. ze dne 12. 2. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně pospán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

V předmětné věci podal S. Š. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 21. 4. 2009 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal S. Š. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s tím, že v textu svého dovolání poukazuje na další dovolací důvod v ustanovení § 265b tr. ř. neuvedený. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trestné činnosti, kterou byl shledán vinným, se nedopustil. To s tím, že jeho vina byla založena pouze na důkazech nepřímých, které však v jeho věci netvoří onen požadovaný v jednotlivostech i v souvislosti logický a celistvý řetězec, ze kterého by bylo možné vyvodit souvislost mezi jeho jednáním a smrtí poškozené. Takto poukázal na to, že nebyla jednoznačně stanovena příčina smrti poškozené, on sám nebyl zastižen na místě činu. Poukázal i na výpověď svědkyně R. H., které sdělil, že v kritické době půjčil svůj byt kamarádovi, který nebyl v řízení ztotožněn, zpochybnil i výpověď svědkyně N. K., která jej měla pozorovat, jak je přítomen celý večer v baru, výhrady vznesl i vůči svědeckým výpovědím Z. B. a manželů P., z jejichž výpovědí nelze spolehlivě určit, kolik lidí bylo v jeho bytě v kritické době a jakou řečí hovořili. Výhrady vznesl i ke znaleckému posudku z oboru psychologie a psychiatrie vůči své osobě, kde byl označen za člověka neúzkostného a chladně agresivního s tím, že takový typ svá jednání dopředu dlouze a pečlivě plánuje, když popsaný skutek nasvědčuje spíše jednání zkratkovitému a neuváženému. Uzavřel s tím, že nebylo jednoznačně prokázáno, že to byl on, který by způsobil smrt poškozené, a to jakýmkoli jednáním či opomenutím. S ohledem na uvedené proto navrhl, „aby v souladu s ustanovením § 265k odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR zrušil napadené rozhodnutí v částech napadených dovoláním, případně též řízení mu předcházející, a zavázal soud k novému projednání a rozhodnutí ve věci, pokud sám Nejvyšší soud ČR nerozhodne o zproštění dovolatele rozsudkem dle ustanovení § 265m tr. ř.“.

Do této doby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství České republiky k takto podanému dovolání neobdržel.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. To znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a kterým se dovolací soud zabývá v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že se předmětného trestného činu nedopustil a ve věci učiněný skutkový stav (vycházející z nepřímých důkazů) nebyl takového druhu a rozsahu, že by umožnil soudům dospět k jednoznačnému závěru o jeho vině. Avšak oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a byť se jednalo o důkazy nepřímé, tak tyto tvoří právě onen zmiňovaný logický a celistvý řetězec, ze kterého bylo možné spolehlivě dovodit souvislost mezi jednáním dovolatele a smrtí poškozené. V této souvislosti je namístě poukázat zejména i na závěry znaleckého posudku z oboru soudního lékařství, ze kterých plyne, že ke smrti poškozené došlo v důsledku ucpání jejich dýchacích cest, případně k reflektorickému selhání srdce při podráždění nervově cévní pleteně na boční ploše krku poškozené, když zejména soud prvního stupně přesvědčivě vysvětlil, proč se přiklonil k alternativě prvé. Podstatným však zůstává, že uvedení znalci jednoznačně uvedli, že smrt poškozené nenastala v důsledku chorobných změn organismu poškozené či v důsledku jejího ovlivnění alkoholem či metamfetaminem. S uvedenými závěry potom korespondují ve věci učiněné výpovědi označených svědků, kteří v kritické době slyšeli hluk a křik z bytu dovolatele. Tento křik označil svědek S. P., který chtěl sjednat klid v domě, za ženský úzkostný křik a volání, které po zabušení na dveře ihned ustal a od té doby se již neozvalo. Oba soudy se zabývaly pečlivě i výpovědí svědkyně N. K. a R. H., a to i ve vztahu k tvrzením dovolatele, když také vysvětlily, proč jeho tvrzením neuvěřily. Dovolatel také nebyl schopen označit osobu, které měl v kritické době svůj byt zapůjčit. Konečně nelze přehlédnout ani ve věci podaný znalecký posudek z oboru psychiatrie a psychologie, a to na osobu dovolatele, v jehož rámci je tento hodnocen jako osoba neúzkostná a chladně agresivní, tedy osoba schopná na odpor či křik poškozené okamžitě a razantně reagovat. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení důkazů, když i námitka, že se jednalo pouze o nepřímé důkazy, bez vzájemné návaznosti, je za dané situace bezpředmětná. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti přesně a dostatečně učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ.

S poukazem na uvedené tak nezbylo Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. srpna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka