Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3479/2008

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. září 2007, č. j. -40, zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu „bytu č. 5 ve druhém poschodí domu čp. 812 v P. sestávajícího ze 4 pokojů, kuchyně a příslušenství, II. kategorie“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. ledna 2008, č. j. -54, ve spojení s usnesením ze dne 25. března 2008, č. j. -56, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud především dovodil, že výpověď žalované ze dne 9. května 2006 z nájmu bytu žalobce (dále jen „výpověď ze dne 9. května 2006“) jako písemný jednostranný hmotněprávní úkon splňuje jak obecné náležitosti právního úkonu stanovené v obč. zák. (, , ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „obč. zák.“), tak také náležitosti normované pro výpověď z nájmu bytu ustanoveními a 711 odst. 3 obč. zák. Poté shodně se soudem prvního stupně dovodil, že je naplněn – z důvodů specifikovaných v napadeném rozsudku – uplatněný výpovědní důvod podle obč. zák.; proto zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. ledna 2008, tedy před 1. červencem 2009, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c/

Dovolání není přípustné podle (neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a nebylo shledáno přípustným ani podle , protože napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

V projednávané věci uplatnil dovolatel vedle způsobilého dovolacího důvodu podle rovněž dovolací důvod podle (jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkl, že „neměl pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně dostatek řádně provedených důkazů“ a že dokazování sám nedoplnil „na základě návrhu na provedení důkazů“). Přehlédl však, že k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. k vadám podle , (a také k vadám uvedeným v , a b/ a ) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ). Nad rámec uvedeného lze – shodně s odvolacím soudem – dodat, že účastníci byli v řízení před soudem prvního stupně poučeni podle a přesto žádné další důkazy nenavrhli.

Dovolací soud zastává názor, že dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( o.s.ř) – uplatnil rovněž dovolací důvod podle (jímž brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění pro posouzení platnosti výpovědi ze dne 9. května 2006 a pro posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák.). Přitom však přehlédl, že je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle ; není jím naopak dovolací důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu.

K dovolací námitce podřaditelné pod dovolací důvod podle lze uvést následující.

Judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne  21. června 2001, sp. zn. , uveřejněný pod C 593 ve svazku 7 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu /ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 7. května 2002, sp. zn. , vycházející ze závěrů vyjádřených již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1996, sp. zn. , uveřejněném pod č. 88 v sešitě č. 6 z roku 1997 časopisu Soudní rozhledy) je ustálena v názoru, že jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma (výpověď z nájmu bytu takovým právním úkonem je – viz a 2 a obč. zák.), musí být určitost projevu vůle dána obsahemy, na níž je tento projev vůle zaznamenán. Nestačí, že účastníkům právního vztahu je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z jejího textu. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou účastníky daného smluvního vztahu. V soudní praxi nebyl zaznamenán odklon ani od názoru, že projev vůle je určitý a srozumitelný, jestliže je výkladem objektivně pochopitelný; jinak řečeno, lze-li jej bez rozumných pochybností o jeho obsahu odpovídajícím způsobem vnímat. Uvedené právní názory lze bez dalšího vztáhnout i na výpověď z nájmu bytu jako jednostranný úkon pronajímatele.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. srpna 2009

JUDr. Miroslav  F e r á k, v. r.

předseda senátu