Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1892/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně V. k. z., veřejné obchodní společnosti, zastoupené Mgr. K. P., advokátem, proti žalovanému JUDr. L.M., jako správci konkursní podstaty žalobkyně, o určení, že při přezkumném jednání nebyly zjištěny žádné pohledávky věřitelů žalobkyně, vedené u Krajského soudu v  Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2008, č. j. -260, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 13. června 2007, č. j. - 157, zamítl Krajský soud v  Hradci Králové žalobu, kterou se žalobkyně (Víceúčelové komerční zařízení, veřejná obchodní společnost) domáhala určení, že v konkursu prohlášeném dne 22. května 2001 usnesením č. j. -66, nebyly v přezkumném jednání nařízeném na den 23. listopadu 2001 soudem zjištěny žádné přihlášky věřitelů, věřiteli řádně přihlášené a správkyní uznané. Spor rozhodl vůči žalovanému JUDr. P. M. (jako tehdejšímu správci konkursní podstaty žalobkyně).

Soud dospěl k závěru, že takový požadavek nesplňuje předpoklady určovací žaloby ve smyslu , (dále též jen „“).

K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Odvolací soud především uzavřel, že soud mimo konkursní řízení zásadně není oprávněn přezkoumávat postup soudu při přezkumném jednání (jež v konkursní věci žalobkyně proběhlo v souladu se , o konkursu  a vyrovnání -  dále též jen „ZKV“).

Výtku spočívající v tom, že soud prvního stupně namísto původní žalované JUDr. D. E. jednal jako se žalovaným s JUDr. P. M., odvolací soud odmítl, poukazuje na to, že jmenovaná byla zproštěna výkonu funkce správkyně konkursní podstaty žalobkyně a novým správcem konkursní podstaty byl ustaven právě JUDr. P. M. Povaha požadovaného určení přitom vyžaduje, aby jím byl zavázán současný a nikoli bývalý správce konkursní podstaty.

Pro „úplnost“ odvolací soud dodal, že kdyby žaloba měla být žalobou na popření přihlášených pohledávek, zjištěných při přezkumném jednání dne 23. listopadu 2001, musela by být vzhledem k dikci § 23 odst. 1 ZKV zamítnuta pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jež opírá o dovolací důvody uvedené v , přičemž zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje (v části IV. dovolání) v poukazu na to, že jí soud v konkursním řízení odňal možnost před soudem jednat (účinně se bránit).

V rámci vlastní dovolací argumentace (jež ústí v požadavek na zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení) dovolatelka jednak poukazuje na nesprávnost zjištění odvolacího soudu  o přezkumném jednání, jednak polemizuje s postupem soudu (prvního stupně), který o žalobním návrhu  v této věci rozhodl samostatně (poté, co jej oddělil od původních bodů III. a IV. žaloby, o nichž naznal, že náleží k projednání v rámci konkursního řízení); uvádí též, že do konkursního řízení (vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. ) směřovala celá její původní žaloba.

Nejvyšší soud (který ve věci jako se žalovaným již jednal s novým správcem konkursní podstaty úpadkyně JUDr. L. M.) dovolání odmítl podle a (ve znění účinném do 31. prosince 2007, pro věc rozhodném), jako nepřípustné.

Dovolání v dané věci může být přípustné jen na základě úvahy odvolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, opírající se o ustanovení (v rozhodném znění), což by platilo, i kdyby bylo použitelné ustanovení (v rozhodném znění), jímž dovolatelka také argumentuje (srov. v tomto ohledu , v rozhodném znění).

V otázkách, jež jsou mu předkládány k řešení, pak Nejvyšší soud  napadenému rozhodnutí nepřisuzuje zásadní právní význam.

Polemika se skutkovými zjištěními odvolacího soudu možnost dovolání připustit neotevírá (vylučuje ji dikce , jež uplatnění tam uvedeného dovolacího důvodu pro tuto věc nedovoluje).

Závěr, že žalobou podle části třetí (podle ) se nelze požadovaného určení domáhat mimo rámec konkursního řízení, je závěrem triviálním, který  připuštění dovolání též nezasluhuje, nadto v obdobných souvislostech Nejvyšším soudem již zformulovaným (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne  25. června 2009, sp. zn. jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Řešení otázky, zda „určovací žaloba“ měla být projednávána jako podání učiněné v rámci konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně coby součást návrhu, jímž se úpadkyně dožadovala zrušení konkursu na svůj majetek, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí též nezakládá. Nehledě k nepřehlédnutelnému skutkovému charakteru takové otázky (jejíž zodpovězení je závislé na konkrétních a neopakovatelných okolnostech daného případu), se daná odpověď jeví zbytečnou v situaci, kdy o onom návrhu na zrušení konkursu (žurnalizovaném po vyčlenění z tohoto spisu jako č. l. 236-248 konkursního spisu úpadkyně) již soudy pravomocně rozhodly  (Krajský soud v Hradci Králové jej zamítl usnesením ze dne 21. listopadu 2007, č. j. -506, Vrchní soud v Praze toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 24. dubna 2008, č. j. - 530 a Nejvyšší soud podané dovolání  odmítl usnesením ze dne 11. srpna 2009, sp. zn. ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Rozhodné znění a zákona o konkursu  a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ().

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. srpna  2009

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu