Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3520/2007

U S N E S E N Í

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne

12. října 2006, č. j. -34, se zastavuje.

II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2007, č. j. -49, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. října 2006, č. j. -34, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi žalobkyně z nájmu žalovaného k „bytu č. 1, I. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, v 1. podlaží domu č. p. 656 v P. 10, B.  u. č. 4“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalovanému uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů po zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. března 2007, č. j. -49, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil v nákladovém výroku jen tak, že náklady řízení před soudem prvního stupně činí 1.000,- Kč; jinak ho potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že písemná výpověď žalobkyně (pronajímatelky předmětného bytu), kterou vtělila do žaloby, byla žalovanému jako nájemci bytu účinně doručena náhradním způsobem, konkrétně dne 3. prosince 2005. Poté rovněž dovodil, že přenecháním bytu do podnájmu (osobám uvedeným v odůvodněních napadených rozhodnutí) bez písemného souhlasu pronajímatelky žalovaný hrubě porušil povinnost vyplývající z nájmu bytu ( věta druhá zákona č. 40 /1964 Sb., , ve znění účinném do 30. března 2006 – dále jen „obč. zák.“), čímž byl naplněn výpovědní důvod podle obč. zák. Usoudil rovněž na naplněnost dalšího uplatněného výpovědního důvodu podle obč. zák., neboť žalovaný byt bez vážného důvodu neužíval (docházel do něj pouze jednou měsíčně za účelem výběru plateb, které si s podnájemci za užívání bytu sjednal). Za této situace vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a to včetně výroku, jímž byla vyklizovací povinnost žalovaného vázána – s odkazem na ustanovení věty první obč. zák. – na poskytnutí přístřeší (v řízení „nebylo prokázáno, že by žalovaný pečoval o nezletilé děti“).

Proti rozhodnutím soudů obou stupňů podal žalovaný dovolání.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí  odvolacího  soudu ( , , ve znění před novelou provedenou – dále jen „ “). Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. října 2006, č. j. -34, který byl rovněž dovoláním napaden, však za rozhodnutí odvolacího soudu pokládat nelze. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně; ostatně žalovaný to ve svém dovolání ani nezpochybnil. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (žalovaný uvedený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně rovněž podal). Za této situace ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 112 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. ). Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. října 2006, č. j. -34, zastavil ( ve spojení s ustanovením ).

Podle čl. II bodu 12. věty první , kterým se mění zákon

č. , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 6. března 2007, tedy před 1. červencem 2009, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a o něm rozhodl podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c/

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený ve výroku o věci samé napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle Není jím naopak dovolací důvod podle , kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění a který dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – rovněž uplatnil, a to námitkami směřujícími proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák. a pro určení formy bytové náhrady ve smyslu  obč. zák.

K vadám podle , které dovolatel rovněž namítl, a to  výtkami, že soud se nezabýval jeho vyjádřením k žalobě ze dne 20. prosince 2005

a „písemným doplněním spisu“, kterým oponoval „nepravdivým skutečnostem“, že „byl porušován o zjištění skutečného stavu věci“, jelikož „neměl při jednání právního zástupce a nemohl si z ekonomických důvodů najmout advokáta“, a že „písemnou výpověď z nájmu bytu … dosud neobdržel, ale soud I. st. již rozhodl, že po vystěhování z bytu má … nárok pouze na přístřeší“, (a také k vadám uvedeným v , a b/ a ) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. ,

z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Nad rámec uvedeného lze dodat, že při posouzení věci podle a h/ obč. zák. a dále podle obč. zák. soudy – při respektování zásady volného hodnocení důkazů ( ) – vycházely ze skutečností zjištěných z provedených důkazů, a proto jim nelze důvodně vytýkat, že se nezabývaly vyjádřením dovolatele k žalobě ze dne 20. prosince 2005 a jeho „písemným doplněním spisu“. Soudům rovněž nelze klást k tíži, že dovolatel nebyl v řízení zastoupen advokátem. Nevyšly-li totiž v řízení najevo žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by u něj byly naplněny předpoklady, aby mu byl k ochraně jeho zájmů na jeho žádost postupem podle ustanoven zástupce (popřípadě i z řad advokátů), nelze soudům úspěšně vytýkat nesplnění poučovací povinnosti podle ve spojení s ustanovením , natož nezastoupení dovolatele advokátem; v této souvislosti nelze ani přehlédnout, že dovolatel podal sám (bez zastoupení jinou osobou) kvalifikované odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, tj. odvolání obsahující náležitosti předepsané pro tento řádný opravný prostředek ustanovením K dovolací námitce, že dovolatel „písemnou výpověď z nájmu bytu … dosud neobdržel, ale soud I. st. již rozhodl, že po vystěhování z bytu má ... nárok pouze na přístřeší“, dovolací soud uvádí následující. Podle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. května 1996, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/1997, str. 157) je výpověď z nájmu bytu hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel, a který je adresován nájemci. Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice ( obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů, jak to nesprávně učinily soudy obou stupňů. Je jím totiž třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se

s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov.

9. vydání Komentáře autorů JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., prof. JUDr. Jiřího Švestky, DrSc., JUDr. Marty Škárové a kol. vydané v roce 2004

v nakladatelství C. H. Beck Praha a dále například rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 16. března 2005, sp. zn. , uveřejněný pod C 3314 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 29. června 2004, sp. zn. , a z 15. ledna 2004, sp. zn. ). Protože nestanoví pro výpověď

z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony, není důvod bránit se tomu, aby se výklad uvedený shora vztahoval i na ni.

Jestliže v projednávané věci dovolatel měl na základě oznámení pošty objektivně možnost vyzvednout si uloženou zásilku obsahující výpověď z nájmu bytu

a seznámit se s jejím obsahem dříve, než se nevyzvednutá zásilka vrátila zpět, pak hmotněprávní účinky výpovědi nastaly v okamžiku, kdy i přes oznámení o uložení zásilky této objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky (a tudíž i s výpovědí

z nájmu bytu) nevyužil. Tímto okamžikem se stal hmotněprávní úkon perfektním. Nelze však ani přehlédnout, že z obsahu spisu (srov. č. l. 8 spisu) vyplývá, že žalobu, jejíž součástí byla i výpověď z nájmu bytu jako hmotněprávní úkon žalobkyně, soud prvního stupně dovolateli dodatečně skutečně doručil, a to dne 13. prosince 2005; ostatně dovolatel se k žalobě (obsahující výpověď z nájmu bytu) písemně vyjádřil, jak vyplývá z podání na č. l. 9 spisu, a toto podání doručil osobně soudu prvního stupně dne 20. prosince 2005 a odvolal se na něj i v podaném dovolání.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a 3 s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni nevznikly (podle obsahu spisu) v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. srpna 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu