Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5013/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3.6.2008, č.j. -74, byl v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II. a III. soudu prvního stupně, potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 6.12.2007, č.j.

-41. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně a) domáhala určení, že je vlastníkem jedné poloviny pozemků p.č. 164 – zahrada o výměře 148 m2

a p.č. 165 – zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště o výměře 154 m2, zapsaných na listu vlastnictví č. 10001 pro o. Z. H. a katastrální území O. v J. u Katastrálního úřadu pro O. k., katastrální pracoviště J.

Ve vztahu k žalobcům b) a c) bylo řízení zastaveno již soudem prvního stupně, neboť v této části byla žaloba vzata zpět a žalovaný s tímto postupem vyslovil souhlas. Je tedy nutno předeslat, že není důvodu, proč by měla první žalobkyně – a současně advokátka – označovat své nynější podání jako „dovolání žalobců“. Jde o její dovolání a takto je Nejvyšší soud procesně posuzoval (viz též níže).

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně a) nemůže mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že je podílovou spoluvlastnictví shora uvedených nemovitostí; v daném případě nebyly sporné nemovitosti dosud předmětem řízení o dědictví po JUDr. J. F., zemřelém manželu žalobkyně a). Odvolací soud se v dané věci ztotožnil mimo jiné též se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí, jímž by bylo ve sporném řízení podle určeno, že žalobkyně a) je vlastníkem spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech, by v podstatě nahrazovalo usnesení vydané v řízení o dědictví podle , což je v rozporu s platnou právní úpravou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně a) dovolání, ve kterém namítala zejména to, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neřešil otázku vydržení vlastnického práva a zabýval se pouze neprokázáním naléhavého právního zájmu ve smyslu Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšším soudem bylo zjištěno, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě osobou s právnickým vzděláním ( , ). Přípustnost dovolání byla žalobkyní a) dovozována z ustanovení , odst. 3 Uplatněné dovolací důvody lze podřadit pod , b/

Pro shledání přípustnosti dovolání ve smyslu výše citovaných ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Uvedené podmínky však rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s dovoláním žalobkyně a) nesplňuje.

Za problém zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí vyřešena v souladu s ustálenou soudní praxí, navíc za skutkově jedinečné situace ve vztahu ke konkrétnímu rozhodnutí. Nejvyšší soud se již ve své rozhodovací činnosti zabýval právními otázkami předestřenými jak

v předmětném dovolání, tak i v rozhodnutí odvolacího soudu, které je v tomto případě plně souladné s jeho závěry. Jedná se především o usnesení ze dne 13.3.2007, sp. zn.

, ve kterém se Nejvyšší soud vyjádřil v tom směru, že ,,ani jediný dědic se nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle určení, že je vlastníkem věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení

o dědictví a ohledně této věci mu nebylo potvrzeno nabytí dědictví“.

Dále je třeba upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.12. 2000, sp. zn. , v němž byl učiněn závěr, že z hlediska dodatečného projednání dědictví naléhavý právní zájem na určení vlastnictví (v jiném řízení) dán bez dalšího není, neboť pro účely dědického řízení je rozhodující, zda v době smrti zůstavitele byly sporné nemovitosti v jeho vlastnictví či nikoli.

K otázce dodatečného projednání dědictví lze též uvést, že dědické právo k předmětným pozemkům bude možné projednat teprve tehdy, pokud obecný soud určí, že zůstavitel má k projednávaným věcem vlastnické právo. V daném případě by tedy bylo na místě podat žalobu o určení, že zůstavitel byl ke dni své smrti podílovým spoluvlastníkem nemovitostí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.3.2007, sp. zn. ). I proto – v mezidobí po rozhodnutí odvolací instance (6. 8. 2008) – rozhodl Okresní soud v Opavě pod sp. zn. nepříznivě ve vztahu vůči dovolatelce (srov. zejména str. 2 první odst. shora).

Z výše uvedeného vyplývá, že nebylo možné dovodit přípustnost dovolání podle ustanovení , odst. 3 Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně a) podle ustanovení věty první a jako nepřípustné odmítl.

Žalobkyně a) nebyla v dovolacím řízení úspěšná, žalovanému však v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 13. srpna 2009

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu