Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 52/2009

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 31. března 2008, č. j. -63, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 32.996,32 Kč s příslušenstvím ve stanovené lhůtě (výrok I.), v části týkající se dalšího úroku z prodlení žalobu zamítl (výrok II.), částečně řízení zastavil do částky 4.124,54 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok IV.) i o vrácení přeplatku na soudním poplatku (výrok V.).

Žalovaný měl na základě nájemní smlouvy ze dne 27. 3. 2006 v nájmu nebytové prostory a část pozemku od 1. 4. 2006 do 30. 9. 2006, přičemž předmět nájmu užíval i po  skončení nájemního vztahu. Žalovaný nájemné nehradil a v průběhu řízení uhradil pouze jedno měsíční nájemné. Dle obč. zák. ve spojení s je však nájemce povinen hradit nájemné a po té, co nájem skončil a žalovaný nájemce užíval předmět nájmu i nadále, je povinen vydat bezdůvodné obohacení z důvodu plnění bez právního důvodu dle obč. zák. ve výši obvyklého nájemného. Soud prvního stupně na základě jím zjištěného skutkového stavu proto žalobě vyhověl.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. srpna 2008, č. j. -75, citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a IV. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (výrok II.).

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, neboť skutkové i právní závěry soudu prvního stupně byly správné. Neobstála ani námitka žalovaného, že bylo rozhodnuto ve věci bez jeho přítomnosti, když ze spisu bylo zjištěno, že k jednání dne 31. 3. 2008 byl žalovaný řádně a včas předvolán, a to na dobu, kdy ošetřující lékař jednatele žalovaného povolil jednateli v době jeho pracovní neschopnosti vycházky a potvrdil, že v uvedené době se může k jednání soudu dostavit. Odvolací soud proto rozsudek soud prvního stupně potvrdil v napadeném rozsahu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost odvozuje od odst. písm. c) v návaznosti na , neboť napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel má za to, že rozhodnutím odvolacího soudu o potvrzení napadeného výroku pod bodem I. rozsudku soudu I. stupně došlo k nesprávnému vyřešení právní otázky, když soud I. stupně posoudil věc v rozporu s hmotným právem.

Žalovaný se domnívá, že ze strany soudů obou stupňů byly důkazy nesprávně hodnoceny, což způsobuje vadnost vydaných rozhodnutí. Dále uvádí, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k procesnímu pochybení, neboť tento jednal v nepřítomnosti zástupce žalovaného, jenž byl řádně omluven a nemohl se k jednání dostavit. Skutečnost, že jednatel žalovaného měl povolenu vycházku v době své pracovní neschopnosti, ještě sama o sobě nemůže prokazovat, že byl reálně schopen se k jednání soudu dostavit a tohoto se plnohodnotně po celou dobu jeho trvání účastnit. K prokázání shora uvedených skutečností žalovaný navrhuje provedení důkazu účastnickou výpovědí statutárního zástupce žalovaného, jenž by se podrobně k předmětné problematice vyjádřil a vše uvedl na pravou míru.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

Podle není dovolání ve věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam - odstavec 1 písm. c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Dovolací soud zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že ačkoliv dovolatel odkazuje na nesprávné právní posouzení věci, fakticky uplatnil důvod podle , tj. vady řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když vytýká soudu, že jednal v nepřítomnosti zástupce žalovaného. Nad rámec zde uvedeného dovolací soud zdůrazňuje, že procesní pochybení soudu v tomto ohledu neshledal, přičemž s danou námitkou se odvolací soud přiléhavě vypořádal v odůvodnění svého rozsudku (viz výše). Potvrdil-li totiž ošetřující lékař, že se jednatel žalovaného může v době vycházky k jednání soudu dostavit, musely by přítomnosti jednatele u jednání soudu zabránit jiné okolnosti než zmíněná pracovní neschopnost, které však v konkrétní podobě tvrzeny nebyly.

Dovolatel uplatnil rovněž dovolací důvod podle , když vytýká soudům obou stupňů, že nesprávně hodnotily důkazy, aniž by však toto blíže specifikoval. Citovanou výhradou tak brojí proti skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci. Přitom však přehlédl, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li, jako v daném případě, přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Současně opomenul, že k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tedy k vadám podle a také k vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( , věta druhá, ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Pokud dovolatel navrhuje provedení důkazu účastnickou výpovědí statutárního zástupce žalovaného, jenž by se podrobně k předmětné problematice vyjádřil a vše uvedl na pravou míru, přičemž neuvádí, co konkrétně by měla jeho výpověď prokazovat, pak je zde nutno připomenout, že v dovolání nemohou být uplatněny nové skutečnosti nebo důkazy. Těmi jsou všechny skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v § 205a a 211a v řízení před odvolacím soudem. Jedná se zde tedy o skutkovou námitku, přičemž skutkový základ věci tak, jak byl zjištěn nižšími instancemi, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak měněn a v dovolacím řízení nelze uplatňovat nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Dovolací soud je totiž soudem právního přezkumu, nikoli soudem „skutkovým“ resp. nalézacím – viz též konstantní výklad k ustanovení Dovolací soud proto nemohl k této námitce přihlížet.

Jestliže tedy dovolatel, který navíc v dovolání nikterak nevymezil otázku zásadního právního významu, ve skutečnosti zpochybnil správnost (úplnost) skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, a současně uplatnil existenci vad ve smyslu , které však ani dovolací soud neshledal, nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle , neboť se zde nejedná o nesprávné právní posouzení věci.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného ve smyslu , věty první, a odmítl.

Žalobci by vzniklo podle , věty první, a právo na  náhradu  nákladů tohoto řízení, žádné však nevynaložil.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. srpna 2009

JUDr. Jan  E l i á š, Ph.D., v. r.

předseda senátu