Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2137/2009

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále „“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. února 2009, č. j. -285, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever (dále „soud prvního stupně“) ze dne 25. února 2008, č. j. -260, ve znění opravného usnesení ze dne 14. března 2008, č. j. -264.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedenéy jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení  Nejvyššího soudu z 27. 3. 2007, sp. zn. , publikované v   Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor rozhodnutí“) pod C 5042.

Dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. února 2009, č. j. -285, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 25. února 2008, č. j. -260, ve věci samé, je tzv. nenárokovým dovoláním a může  být  shledáno  přípustným  jen  při splnění předpokladů uvedených

v

V dané věci dovolatel žádnou právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního právního významu nevymezil. Tvrdí-li, že odvolací soud řeší v rozporu s hmotným právem otázku, zda žalobci nabyli vydržením právo odpovídající věcnému břemeni chůze a jízdy, lze pouze poznamenat, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. především právní názor vyjádřený

v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí pod C 551, podle něhož „přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů; může jít například o závazkový vztah, může jít o výprosu (vlastník pozemku přecházení jiných osob přes pozemek trpí, aniž by jim k tomuto přecházení vzniklo nějaké právo), anebo může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace. Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva.“ Rovněž lze poukázat na rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 8. 1987, sp. zn. , uveřejněný

v Bulletinu Nejvyššího soudu pod č. 26, ročník 1988, podle kterého „k naplnění dobré víry nestačí, když tvrzené „právo“ k nemovitosti bylo dlouhodobě vykonáváno, aniž vlastník nemovitosti v jeho výkonu bránil, popřípadě, že bylo vykonáváno

„od nepaměti“ například i jinými obyvateli obce apod. Nabyvatelovo přesvědčení o tom, že mu právo odpovídající věcnému břemenu náleží, že nejedná bezprávně, musí být podloženo důvodem opravňujícím k takovému přesvědčení“.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce a) nebyl úspěšný a žalované náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1

a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. srpna 2009

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu