Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 876/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. , byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 1. 2. 2008 v době od 17.00 hod. do 17.20 hod. v P., V. n., odcizil z kanceláře firmy A. L. S. n. A. včetně příslušenství v hodnotě dle znaleckého posudku z oboru ekonomiky, 7.706,- Kč a jeden notebook HP EY 367EA včetně příslušenství v hodnotě 12.398,- Kč a způsobil tak poškozené společnosti škodu v celkové výši 20.104,- Kč, a to tak, že využil nepřítomnosti majitelky firmy B. K., vnikl do kanceláře odemčenými dveřmi z vedlejší kanceláře, odcizené notebooky vložil do kabely a z objektu odešel, a tohoto jednání se dopustil navzdory tomu, že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. , ze dne 13. 8. 2003 byl odsouzen pro trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou, přičemž tento trest vykonal dnem 12. 2. 2006“. Za to byl obviněný podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2008, s právní mocí 26. 3. 2008, s účinky vyhlášení 17. 3. 2008. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil povinnost uhradit poškozené firmě PhDr. B. K. A. L. S., se sídlem P., V. n., škodu ve výši 20.104,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal soud poškozenou firmu podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 3. 2009, sp. zn. , jímž podle § 256 tr. ř. odvolání jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 3. 2009 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný následně dovoláním, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku dovolatel setrval na dosavadní obhajobě, podle níž se krádeže předmětných notebooků nedopustil. Zdůraznil, že skutečnost, že byl v inkriminované době zachycen kamerovým systémem, jak z budovy odchází s taškou na notebook přes rameno, zatímco předtím při vstupu do budovy ji neměl, ještě neznamená, že to byl právě on, kdo využil nezamčených kanceláří k tomu, aby z nich odcizil přenosné počítače. Záznam z kamerového systému především nijak nevyvrací jeho tvrzení, že předmětnou tašku našel v budově prázdnou, a protože se mu líbila, ponechal si ji. Jestliže se alternativně nabízí i tato, pro dovolatele příznivější varianta skutkového děje, když nebylo spolehlivě prokázáno, že v tašce z budovy odnášel i odcizené notebooky, měl z ní soud podle dovolatele při svém rozhodování v souladu se zásadou in dubio pro reo vycházet a jeho jednání případně kvalifikovat toliko jako trestný čin zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák. stran tašky, která se dostala do jeho moci nálezem. Ovšem s tou výhradou, že její hodnota nebyla v dosavadním řízení blíže dokladována. Z výše uvedeného je podle dovolatele zřejmé, že byl-li předmětný skutek kvalifikován jako trestný čin krádeže, pak rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Své dovolání obviněný shrnul tak, že nebyly beze vší pochybnosti prokázány všechny zákonné znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., zejména s ohledem na přetrvávající pochybnosti o skutečném obsahu jím odnášené tašky zachycené na kamerovém systému. Zároveň vyslovil přesvědčení, že krádeží notebooků poškozené firmy byl uznán vinným především proto, že v minulosti byl již opakovaně odsouzen pro majetkovou trestnou činnost. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v intencích ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl rozsudkem, neshledá-li, že ve smyslu ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. je na místě věc přikázat příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který připomněl, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat nesprávnou aplikaci hmotného práva a nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o existenci vady naplňující dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění), což se však v posuzované věci nestalo.

Dovolací argumentace obviněného, v jejímž rámci zpochybňuje správnost učiněných skutkových zjištění, se tak podle státního zástupce zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními. Podané dovolání proto vyhodnotil jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a jako takové je navrhl odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky učinil navrhované rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním a rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu České republiky a na něm založeného jiného rozhodnutí

Obviněný J. N. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především soudem zjištěný skutkový stav věci formulovaný v popisu skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávaném případě však dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítl rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem věci a soudy použitou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Hmotně právní námitku nesprávného právního posouzení jeho jednání jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. namísto zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák. založil na vlastní verzi skutkového děje, tj. na tvrzení, že neodcizil předmětné přenosné počítače, a v uvedeném směru pak především na polemice se správností hodnocení důkazů oběma soudy. Jinými slovy, dovolatel s primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci spojoval právní názor, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., přestože výsledky provedeného dokazování podle něj takový závěr nedovolovaly.

Z uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. ). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů vyjádřená v popisu skutku jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

V posuzovaném případě však nelze soudům vytknout, že s ohledem na výsledky provedeného dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání předmětného skutku nebylo dovolateli prokázáno. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku provedenými důkazy důsledně zabýval a náležitě vyložil a odůvodnil, jaké skutečnosti vzal za prokázané a z jakých důvodů (viz str. 4 – 5 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu (§ 254 odst. 1 tr. ř.) dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedené důkazy řádně vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Zároveň při respektování ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř. v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil důvody, pro které se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a námitku obviněného (dovolatele), že ho soud prvního stupně odsoudil pouze na základě ničím nepodložených domněnek, považoval za nedůvodnou. Stejně tak - se zřetelem na časovou spojitost mezi kamerovým záznamem a dobou provedení krádeže - vysvětlil, proč neměl o vině obviněného (dovolatele) pochybnosti a stejně jako soud prvního stupně neuvěřil dovolatelově tvrzení, podle něhož si přisvojil jen brašnu na notebook, kterou v inkriminovanou dobu v budově nalezl prázdnou (viz str. 3 usnesení odvolacího soudu).

Nejvyšší soud k tomu v obecné rovině poznamenává, že v § 2 odst. 5 tr. ř. ani v § 2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. případně § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. , str. 3), který v posuzovaném případě jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně splňují.

Z hlediska y, jakož i z hlediska základních práv garantovaných d, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. a sp. zn. ).

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , a , , , str. 6, str. 3, 4, str. 5, 6).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. N. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. srpna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler