Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 772/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 2008, č. j. -650, byl obviněný F. M. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 27. října 2007 v době od 08.30 hodin do 11.00 hodin v D., ul. J. v bytě napadl poškozenou M. B., která se v uvedené době nacházela v nehybném stavu po předávkování atropinem vyvolaném nezjištěným způsobem, a v úmyslu usmrtit ji, zasadil poškozené kuchyňským nožem s dřevěnou rukojetí o celkové délce 32 cm 6 bodných ran do hrudníku a nadbřišku, čímž došlo k porušení chrupavky hrudní kosti, bránice, jater, sleziny, stěny tenkého a tlustého střeva, k protnutí levé pánevní tepny, a způsobeným zraněním na místě podlehla“. Za tento trestný čin byl obviněnému podle § 219 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 14 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl soud o uplatněných nárocích na náhradu škody.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. , jímž jeho odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 28. 1. 2009 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný F. M. následně dovoláním, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel výslovně namítl, že „odsuzujícím rozhodnutím došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci, které se plně neopírá o provedené důkazy“. Odvolacímu soudu pak především vytkl, že s odkazem na přítomnost obhájce u výslechů odmítl jeho námitku, že se původně k činu doznal pod nátlakem vyvíjeným na jeho osobu orgány činnými v trestním řízení. Pouhé konstatování soudu, že obhájce by takovému nátlaku nepochybně zabránil, přitom zcela pomíjí výsledky psychologického a psychiatrického znaleckého zkoumání dovolatelovy osobnosti i reálný vliv pobytu ve vazbě na jeho psychický stav, kdy střídavě upadal do deprese, která výrazně jeho původní, velmi kusé výpovědi (doznání), ovlivnila.

Odvolací soud podle názoru dovolatele rovněž nesprávně a k jeho tíži vyhodnotil skutečnost, že v počátku trestního řízení nevypovídal o ovlivnění poškozené atropinem, ačkoli to naopak svědčí o pravdivosti jeho pozdějších výpovědí. V průběhu řízení navíc nebyl opatřen jediný důkaz o tom, že by si mohl jakýmkoli způsobem atropin opatřit a následně jej podat poškozené. Zjištěn nebyl ani žádný motiv takového jeho jednání. Přítomnost atropinu v těle poškozené a její ovlivnění touto látkou tak svědčí o tom, že události bezprostředně předcházející smrti poškozené zřejmě proběhly zcela jinak, než jak to ve svých rozhodnutích předjímaly soudy. To znamená, že závěr o násilném počínání dovolatele vůči poškozené ve skutečnosti vychází pouze z ničím nepodložených domněnek a v tomto směru bylo řízení, které předcházelo rozhodnutí obou soudů, zatíženo vadou spočívající v porušení ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.

S ohledem na výše uvedené důvody obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že obviněný v něm především opakuje argumentaci známou již z jeho obhajoby v hlavním líčení a také z jeho odvolání, kterým se dostatečně zabýval soud druhého stupně. V této souvislosti připomněl, že obviněný, chce-li v dovolacím řízení uspět, musí uvést takovou vadu napadeného rozhodnutí, která odpovídá některému ze zákonem definovaných dovolacích důvodů. V případě uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by měl poukazovat na vadu napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení věci. V předmětném dovolání však obviněný podle státního zástupce neuplatnil žádnou konkrétní námitku, jež by vyhovovala definici jím zvoleného dovolacího důvodu. Podstata jeho výhrad spočívá výlučně v námitkách proti skutkovému stavu věci, tedy výsledkům provedeného dokazování, na jejichž základě soud prvního stupně definoval skutek popsaný ve výroku o vině. Proto uplatněné námitky nejsou způsobilé použitý dovolací důvod naplnit a nevyhovují ani žádnému dalšímu z dovolacích důvodů, jež jsou jednotlivě uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř.

V závěru svého vyjádření státní zástupce vyslovil přesvědčení, že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně netrpí žádnou vadou, jež by zakládala některý z důvodů dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného F. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované a případně též i jiné rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný F. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především soudem zjištěný skutkový stav věci formulovaný v popisu skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávaném případě však dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítl rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem věci a soudy použitou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o námitky vůči nesprávnému způsobu hodnocení důkazů oběma soudy, zejména pak obsahu jeho prvotních výpovědí z přípravného řízení, v jejichž rámci se ve špatném psychickém stavu a pod nátlakem policie ke spáchání trestného činu vraždy doznal, ačkoliv poškozenou ve skutečnosti sám neusmrtil a ani se na její smrti nijak nepodílel. To znamená, že s primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci a vlastní skutkovou verzi celého případu spojoval právní názor, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., přestože výsledky provedeného dokazování podle něj takový závěr nedovolovaly.

Z uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. ). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů vyjádřená v popisu skutku jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

V posuzovaném případě však nelze soudům vytknout, že s ohledem na výsledky provedeného dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání předmětného skutku nebylo dovolateli prokázáno. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku velmi podrobně zabýval nejen obsahem inkriminovaných výpovědí dovolatele, ale i dalšími ve věci provedenými důkazy, a zároveň náležitě vyložil a odůvodnil, jaké skutečnosti vzal za prokázané a z jakých důvodů (viz zejm. str. 17 – 25 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu (§ 254 odst. 1 tr. ř.) dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedené důkazy řádně vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Zároveň při respektování ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř. v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil důvody, pro které se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a proč obhajobu obviněného spočívající v námitce vynuceného doznání k činu, který nespáchal, považoval za zjevně účelovou (viz str. 2 a 3 napadeného usnesení).

Nejvyšší soud k tomu poznamenává, že v § 2 odst. 5 tr. ř. ani v § 2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř., případně § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. , str. 3). V posuzovaném případě tento požadavek napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně splňují.

Z hlediskay, jakož i z hlediska základních práv garantovanýchd, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. a sp. zn. ).

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , a , , , str. 6, str. 3, 4, str. 5, 6).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného F. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. srpna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler