Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3026/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně M. – B. F. S. Č. r. s. r. o., zastoupené JUDr. B. K., advokátem, proti žalovanému  Ing. P. Š., jako správci konkursní podstaty úpadkyně P. N., a. s., zastoupenému JUDr. J. V., Ph. D., advokátem, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2007,  č. j. -176, takto:

I.           Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 20. prosince 2006, č. j. -145, Krajský soud v Ústí nad Labem na základě žaloby podané společností D. S. B., spol. s  r. o. vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadkyně P. N., a. s. určil, že žalobkyně má za úpadkyní pohledávku ve výši 179.286,51 Kč, s uspokojením ve druhé třídě konkursních věřitelů (bod I. výroku), a v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala určení pravosti pohledávky za úpadkyní i co do částky 301.229,51 Kč, žalobu zamítl (bod II. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení a o nákladech státu (body III. a IV. výroku).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé a změnil jej ve výroku o nákladech řízení a o nákladech státu (první výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „“), namítaje, že je dán dovolací důvod dle , tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení otázky, zda ustanovení o prevenční povinnosti ve smyslu § 415 obč. zák., případně podle § 382 až § 384 obch. zák., lze na základě analogie legis aplikovat, i když právním důvodem pohledávky je leasingová smlouva (a nikoliv nárok na náhradu škody), jestliže ustanovení leasingové smlouvy mají evidentně sankční a reparační povahu (obdobně  jako je tomu v případě nároku na náhradu škody).

Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, majíc za správný závěr obou soudů, že v dané věci nejde o náhradu škody, nýbrž o smluvní ujednání vyplývající z uzavřené leasingové smlouvy.

, o úpadku a způsobech jeho řešení (), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen , o konkursu a vyrovnání (. a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007).

V průběhu dovolacího řízení změnila žalobkyně obchodní firmu (na M. – B. Financial S. Č. r. s. r. o.), což se promítlo  v jejím označení v záhlaví tohoto usnesení.

Žalovaný výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu „v plném jeho rozsahu“, tedy i v měnících výrocích o nákladech řízení a o nákladech státu a ve výroku o nákladech odvolacího řízení. V tomto rozsahu Nejvyšší soud dovolání (potud ostatně nijak zdůvodněné) bez dalšího odmítl podle a jako objektivně nepřípustné (srov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle , přičemž Nejvyšší soud - oproti mínění dovolatele - nepřisuzuje  napadenému rozhodnutí zásadní právní význam.

Otázkou předkládanou mu k řešení dovolatelem se totiž v obdobných souvislostech zabýval již v rozsudku ze dne 22. srpna 2001, sp. zn. (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) a znovu pak i v důvodech rozsudku ze dne 21. října 2008, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2009,  pod číslem 64, kde ji vyřešil v souladu se závěry obsaženými v napadeném rozhodnutí, totiž tak, že aplikace ustanovení o náhradě škody nepřichází v úvahu v případě, že na účastníku závazkového právního vztahu je požadováno splnění jeho povinnosti ze smlouvy, tedy jestliže uplatněný nárok na plnění v požadované výši vyplývá přímo ze smluvního závazku.

Nejvyšší soud proto dovolání i v tomto rozsahu odmítl jako nepřípustné podle a

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , ve spojení s ustanovením , o konkursu  a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, tedy tím, že procesně neúspěšnému dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo a tím, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2009

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu