Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4857/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupenému JUDr. J. B., advokátem, o zaplacení částky 80.042,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. června 2007, č. j.  -55, takto:

I.       Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 27. února 2007, č. j. -35, Okresní soud v Táboře zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému (bývalému správci konkursní podstaty úpadce J. Š. – otce žalobce) zaplacení částky 80.042,-Kč s příslušenstvím.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v záhlaví označením rozsudkem mimo jiné potvrdil rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku ve věci samé.

Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že vynaložil-li žalobce v jiném soudním řízení náklady (na zastoupení advokátem), mohl se jejich náhrady (vůči jinému účastníkovi řízení) domoci jen na základě rozhodnutí soudu vydaného v takovém řízení v souvislosti s rozhodováním o věci samé. Jedná se o procesní nárok, který nelze – pro absenci základních předpokladů odpovědnosti za škodu – považovat za nárok na náhradu škody a vymáhat jej samostatnou žalobou. V posuzovaném případě byla navíc žalobci (ve věci projednávané Krajským soudem v Českých Budějovicích                                                            pod sp. zn. ) náhrada nákladů řízení již přiznána, přičemž jde – se zřetelem k tomu, že žalovaný v uvedeném řízení vystupoval jako správce konkursní podstaty úpadce – o pohledávku, jíž je možné uspokojit pouze z konkursní podstaty úpadce; o závazek žalovaného „jakožto fyzické osoby“, který by bylo možné vůči němu „exekučně vymáhat“, jít nemůže.

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a , , ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. bod 12. přechodných ustanovení obsažených v čl. II., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů,       a další související zákony)  [dále jen „“].

Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, jehož správnost byla dovoláním zpochybněna, odpovídá ustálené rozhodovací praxi soudů.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. září 2007, sp. zn. (uveřejněném v časopisu Soudní judikatura, č. 7, ročník 2008, pod pořadovým číslem 92)       –  vycházeje z ustanovení –  formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v usnesení ze dne 30. března 2009, sp. zn. (jež je veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu), v němž dále doplnil, že posouzení pohledávky (rozuměj pohledávky na náhradu nákladů řízení) jako náhrady škody je vyloučeno již tím, že představuje náklad vynaložený přímo při bránění práva v nalézacím řízení, nehledě k tomu, že zahájení řízení, tj. podání žaloby nemůže být protiprávním úkonem.

O tom, že nárok na náhradu nákladů řízení může vzniknout pouze na základě pravomocného rozhodnutí soudu (tedy jinými slovy o procesní povaze tohoto nároku) ostatně nepochybuje nejen soudní praxe (vedle výše zmiňovaných rozhodnutí srov. např. také stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod XXXVII. stanoviska), ale ani právní teorie (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. Í. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck. 2006, str. 676).

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v judikatuře se již také ustálil výklad,          podle kterého pohledávka na náhradě nákladů řízení, která byla druhé straně sporu přiznána vůči správci konkursní podstaty v době po prohlášení konkursu, je pohledávkou za podstatou ( , o konkursu a vyrovnání), přičemž – nedošlo-li k uspokojení takové pohledávky v průběhu konkursního řízení – přechází po zrušení konkursu povinnost plnit (nejde-li o plnění, za něž správce nese – jako v případě pořádkových pokut uloženích mu dle – vlastní majetkovou odpovědnost) na dlužníka – dříve úpadce (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 27/2004 a 2/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo již zmiňovaný bod XXXVII. stanoviska).

Důvod připustit dovolání podle ustanovení proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže bít dovolání přípustné.

Jelikož dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalovanému nahradil náklady dovolacího řízení v celkové výši 6.577,50 Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež podle bodu 4., , ,   a činí 5.227,50 Kč, náhrady hotových výdajů       dle ve výši 300,- Kč a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty (srov. a 3 ) ve výši 1.050,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. července 2009

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu