Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 238/2007

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. V. V., zastoupeného Mgr. V. S., advokátem, proti žalovaným 1) JUDr. Z. V., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně P. b. a. s. - v likvidaci, zastoupenému advokátem, a 2) O. I., s. r. o.,  o určení pravosti a výše pohledávky,  vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. října 2005, č.j. , ve znění opravného usnesení ze dne 23. srpna 2006, č.j. -140, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.175,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 20. října 2005, č.j. -111, ve znění opravného usnesení ze dne 23. srpna 2006, č.j. -140, potvrdil rozsudek ze dne 10.  března 2005, č.j. -79, jímž Krajský soud v Plzni zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky ve výši 768.933,50 Kč a žalobci uložil zaplatit první žalované na náhradu nákladů řízení 10.732,- Kč (výrok I.), žalobci uložil zaplatit první žalované na náhradu odvolacího řízení částku 6.350,- Kč (výrok II.) a rozhodl, že žalobce a druhá žalovaná nemají navzájem právo na náhradu  nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „“) a na ustanovení a (dále jen „“) - se ztotožňil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož přihlášená pohledávka představuje náhradu nákladů řízení, která byla žalobci jako vedlejšímu účastníku přiznána ve sporu vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. . Rozsudek v této věci byl vyhlášen 10. března 2003 a předtím, než se stal pravomocným a vykonatelným, byl na majetek úpadkyně prohlášen konkurs. Řízení tak bylo ze zákona přerušeno a rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, nemohlo nabýt právní moci. Jelikož „pohledávka  žalobce přihlášená do konkursu nevznikla a neexistuje“, když jde o pohledávku, která vzniká až právní mocí a vykonatelností rozhodnutí soudu, shledal odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení a co do důvodů na ustanovení a b)

Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení ( ) podmíněna právní mocí rozhodnutí soudu.  Přitom zdůrazňuje, že rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení je nutno považovat za rozhodnutí o hmotněprávním příslušenství pohledávky ve smyslu ustanovení . Soudům nižších stupňů rovněž vytýká, že se nevypořádaly  „s navrženým důkazem“ spisem sp. zn. a v rozporu s zpochybnily výši a účelnost vynaložených nákladů řízení.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

První žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud shledává - a potud má dovolání podle ustanovení za přípustné - v řešení otázky vzniku  pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení.

Právní posouzení věci obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Ustanovení věty první (ve znění účinném k datu 10. března 2003) určuje, že každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, a náklady svého zástupce.

Podle ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odstavec 1). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odstavec 3).

O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou. I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostatným usnesením, běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána ( a 4 ).

Z výše citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (k tomu srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck. 2006, str. 676). Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení.

Dovolatelem namítané vady řízení pak nemohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když nejsou způsobilé nic změnit na závěru odvolacího soudu o povaze a  okamžiku vzniku nároku na náhradu nákladů řízení.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , odts. 1 a , když dovolání žalobce byl zamítnuto a prvnímu žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady prvního žalovaného sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ve znění účinném do 31. srpna 2006 (dále jen „vyhláška“), která podle ustanovení , a vyhlášky činí 3.100,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení v témže znění. Druhé žalované pak podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. září 2007

JUDr. Petr  G e m m e l

předseda senátu