Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3264/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 19. října 1998, č. j. -30, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 61.584,80 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 10. 2. 1994 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. září 2005, č. j. -71, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že úroky z prodlení počínají od 10. 12. 1994, jinak jej potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, podala žalovaná dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že věc nesprávně právně posoudil, jestliže na zjištěný skutkový stav neaplikoval ustanovení § 570 obč. zák. a pokud neshledal nárok žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. Dále brojí proti hodnocení provedených důkazů a namítá, že skutkové zjištění soudů, že neodstoupila od kupní smlouvy, nemá oporu v provedeném dokazování. V souvislosti s tzv. opomenutými důkazy poukazuje na judikaturu Ústavního soudu. Výhrady vznáší rovněž proti obsahu

a kvalitě odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu; má zato, že odvolací soud se nevypořádal dostatečně s argumenty, které uvedla v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „ “ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění zákon

č. , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení věty druhé je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Podle ustanovení , a doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl doručen všem účastníkům řízení.

V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že jak zástupci žalované, advokátu, tak zástupci žalobkyně advokátu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 14. 12. 2005, a nabyl tak tohoto dne právní moci. Lhůta k podání dovolání uplynula v pondělí 16. 1. 2006 (srov. ). Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu bylo učiněno telefaxem 28. 3. 2006; jeho originál byl předložen 29. 3. 2006.

Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout ( věta první ), bylo v souladu s ustanoveními , věta první a – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224

odst. 1, a věty první per analogiam Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 3.440,- Kč ( , ve spojení s , a ,ve znění účinném do 31. 8. 2006), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč ( a 3 , v platném znění) s připočtením daně z přidané hodnoty ve výši 710,60 Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 29. července 2009

JUDr. Ivana   Z l a t o h l á v k o v á , v . r.

předsedkyně senátu