Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2462/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.11. 2007, č. j. -130,  kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2006, č. j. -76, ve věci samé (ve výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení 480.000,- Kč), není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť odvolací soud posoudil právní otázku předpokladů vzniku nároku na doplatek ke mzdě do výše průměrného výdělku podle ustanovení , o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění do 31. 12. 2006, včetně výkladu pojmu „ohrožení nemocí z povolání“ ve smyslu ustanovení ve znění do 31. 12. 2006, v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 2. 2007,  sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 147 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

I když žalobce v dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení a , z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. ) vyplývá, že podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází (nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, zejména odborné vyjádření F. n. v H. K. a znalecký posudek znalkyně MUDr. I. L., podle něhož žalobce netrpí ohrožením nemocí z povolání ani nemocí z povolání „dle kap. II., pol. 4“ – poruchou sluchu způsobenou hlukem dle přílohy č. 1 , ale jedná se u něj o onemocnění obecné povahy, a to asymetrickou sluchovou ztrátu těžkého stupně vpravo, a vytýká soudům nesprávný skutkový závěr o tom, že nebylo prokázáno, že by žalobce byl převeden na jinou práci z důvodu ohrožení nemocí z povolání), že tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení  K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení   , přihlédnuto  (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Žalobce podává dovolání - jak výslovně uvádí – „do všech výroků napadeného rozhodnutí“, tedy také do výroku, jímž nebyla připuštěna změna žaloby (výrok IV.), a do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.).

Z ustanovení vyplývá, že jak rozhodnutí, jímž nebyla připuštěna změna žaloby, tak rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům o nepřipuštění změny žaloby, o náhradě nákladů státu a o náhradě nákladů odvolacího řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. až ). Přípustnost dovolání proti těmto výrokům rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení , a není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení , protože nejde o případy v něm taxativně uvedené. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nepřipuštění změny žaloby ani proti výrokům o náhradě nákladů řízení není přípustné (ve vztahu k nepřípustnosti dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. července 2009

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu