Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4137/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala na žalované pojišťovně zaplacení částky 1.071.121,- Kč s příslušenstvím, kterou uhradila z titulu své odpovědnosti za škodu podle smlouvy o poskytování logistických služeb vlastníkovi zboží (telefonních karet) odcizeného dne 28. 2. 2002 během přepravy k zákazníkům.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 4. 2007, č.j. -101, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2006, č.j. -75, jímž soud prvního stupně žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně, který vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli podle a násl. ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák.“) pojistnou smlouvu, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění přepravy zásilek PPTZ 96 (dále jen „pojistné podmínky“), že k pojistné události došlo dne 28. 2. 2002 a žalovaná částka odpovídá hodnotě odcizených telefonních karet. Z návrhu na sjednání pojištění přepravy zásilek podle obchodního obratu ze dne 18. 10. 2001 (dále jen „Návrh“) vyplývá, že předmět pojištění byl vymezen negativně jako veškeré produkty přepravované pojistníkem kromě taxativně vyjmenovaných položek; takto formulované ujednání je vymezením  předmětu pojištění ve smyslu pojistných podmínek, nikoliv sjednáním odchylky od ustanovení pojistných podmínek, kde jsou jmenovitě uvedeny věci vyloučené z pojištění, mj. cenné papíry, ceniny a jiné obdobné dokumenty. Byly-li v Návrhu z pojištění vyloučeny další položky, je dle soudů obou stupňů toto ujednání další výlukou z pojištění nad rámec výluky podle pojistných podmínek. V otázce posouzení charakteru telefonních karet dospěl odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, k závěru, že předplacené telefonní karty jsou ceninou, jak vyplývá z ustáleného výkladu i rozhodovací praxe soudů a z čl. II odst. 9 oznámení Ministerstva financí ČR č. 51/2000 uveřejněného v č. Pojištění se tedy v posuzované věci na odcizené telefonní karty jako ceninu nevztahovalo.

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že odvolací soud řešil otázku, jež je podstatou sporu, v rozporu s hmotným právem. Za nesprávný považuje názor soudů obou stupňů, že ujednáním o předmětu pojištění v Návrhu nebyla sjednána odlišná úprava výluky z pojištění ve smyslu ustanovení pojistných podmínek, nýbrž byla výluka z pojištění rozšířena nad rámec tohoto ustanovení. Podle dovolatelky z Návrhu jednoznačně vyplývá vůle smluvních stran upravit výluku z pojištění odlišně, a to tak, že se pojištění vztahuje na všechny přepravované zásilky vyjma taxativně vyjmenovaných, mezi nimiž však ceniny uvedeny nejsou. Při likvidaci pojistné události proto nemělo být k ustanovení pojistných podmínek přihlíženo, neboť rozhodná byla odlišná úprava předmětu pojištění sjednaná v Návrhu. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací vzhledem k ustanovení článku II bodu 12 části první o dovolání rozhodoval podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen  „“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), a směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle      je  dovolání   přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením , je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost  dovolání   nezakládají  –  srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že  na  takto  označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem zkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je závěr, že ve výše uvedeném smyslu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Dovolatelka, uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, napadá závěr odvolacího soudu, potažmo soudu prvního stupně, že definice předmětu pojištění obsažená v Návrhu nebyla odlišným ujednáním o výluce z pojištění ve smyslu ustanovení čl. 4 odst. 2 pojistných podmínek, když namítá, že v Návrhu byla určitě a srozumitelně vyjádřena vůle smluvních stran sjednat rozsah zásilek, na něž se pojištění vztahuje, odlišně od čl. 4 odst. 2 pojistných podmínek.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, sešit č. 10, pod č. 73, dále např. rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopisu Soudní judikatura ročník 2002, sešit č. 3, pod č. 46). Skutková zjištění jsou v dovolacím řízení napadnutelná pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle , který však přípustnost dovolání podle písm c) nezakládá. Jak vyplývá z dikce ustanovení , lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle a b) (nebo podle obdobného užití těchto ustanovení podle a )

Jelikož dovolací námitky zpochybňující skutková zjištění soudů obou stupňů nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, Nejvyšší soud podle věty první a dovolání žalobkyně odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalované právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. července 2009

JUDr. Robert  Waltr, v. r.

předseda senátu