Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1904/2009

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě, podané v této právní věci dne 23. 9. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 z 24. 5. 2007, č. j. -71 (ve znění opravného usnesení z 278. 2. 2008, č. j. -93). Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalujícího města, domáhajícího se určení, že je vlastníkem ideálních 19/40 domu čp. 118 a pozemku parc. č. 301 (o výměře 579 m2), zapsaných na listu vlastnictví č. 125 pro katastrální území K. u Katastrálního úřadu P. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 13.328,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 24. 9. 2008, sp. zn. , 154/2008. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 z 24. 5. 2007, č. j. -71 (ve znění opravného usnesení z 28. 2. 2008, č. j. -93) potvrzen (s výjimkou dílčí změny výroku o nákladech řízení částkou 13.149,50 Kč místo částky 13.328,- Kč). Žalobci bylo uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 12.287,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně (podle a násl. ) dospěl k závěru o potvrzení odvoláním napadeného rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného (podle ), když nebyl shledán ve věci samé žádný důvod, na základě něhož by bylo možné žalobě žalobce vyhovět.

Odvolací soud poukazoval na to, že v tomto případě původní žalovaný J. F. (který v průběhu řízení zemřel a jeho právní nástupkyní je žalovaná N. P.) byl na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu určen vlastníkem nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, uzavřel písemnou darovací smlouvu s J. H. z 19. 1. 2004 (kterou převedl svých 19/40 domu čp. 118 a pozemku parc. č. 301 v katastrálním území K.) a ten pak hned následně uzavřel písemnou darovací smlouvu dne 20. 3. 2004 se žalovanou N. P. K oběma převodům vlastnictví došlo vkladem do katastru nemovitostí. Odvolací soud neshledával opodstatněnou úvahu žalobce o „účelnosti“ uváděných převodů nemovitostí nebo obcházení zákona těmito převody, dovozovanými žalobcem z toho, že v případě těchto převodů mělo být respektováno předkupní právo žalujícího H. m. P., anebo, když žalovaná vůbec nevysvětlila okolnosti a motivaci uzavření darovacích smluv ještě před tím než bylo skončeno dovolací řízení ve sporu o určení vlastnictví J. F., měla věc být posouzena z hlediska neplatnosti smluv darovacích, a to podle názoru žalujícího města pro rozpor s dobrými mravy.

Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že tu nebyl shledán žádný důvod, na základě něhož by bylo možné žalobě žalujícího města vyhovět. Proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení (změnil jen částečně výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně). O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto odvolacím soudem podle ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 3. 12. 2008 advokátce, která žalující H. m. P. v řízení zastupovala, a dovolání ze strany uvedeného žalobce bylo dne 19. 1. 2009 předáno na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 8, tedy ve lhůtě stanovené v .

Uvedený dovolatel navrhoval v dovolání, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a odst. 3 , a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolávající se H. m. P. zdůrazňovalo, že v této právní věci stále zastává názor, že smlouvy, uzavřené mezi původním vlastníkem nemovitostí J. F. a J. H. a mezi J. H. a žalovanou N. P., jsou absolutně neplatné podle ustanovení . Při uzavírání těchto darovacích smluv byly,podle názoru dovolatele, „porušeny dobré mravy a proto darovací smlouvy jsou tu neplatné, pokud se tak již nestalo pro rozpor se zákonem (s , s )“. Těmito výtkami žalobce se však soudy obou stupňů v této právní věci vůbec nezabývaly.

Dovolatel především poukazoval na to, že původní vlastník nemovitostí J. F., který byl žalobcem vůči H. m. P. v předchozím soudním řízení o určení vlastnického práva (jež bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. ), nevyčkal až do rozhodnutí dovolacího soudu v uvedeném sporu a nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, převedl na J. H. darovací smlouvou a ten zase do jednoho měsíce nemovitosti převedl také darovací smlouvou na žalovanou N. P. Účelem těchto převodů bylo, podle názoru dovolatele, „poškodit žalobce pro případ jeho úspěchu v dovolacím řízení (v již uvedeném předchozím sporu), jak k tomu také pak skutečně došlo“. Jeví se také jako nelogické, aby se J. F. domáhal v předchozím sporu určení svého vlastnického (spoluvlastnického) práva, přičemž by následně své spoluvlastnické podíly hned převedl bezúplatně na jinou osobu a na tomto převodu tak zároveň tratil, neboť byl nucen hradit darovací daň. Šlo tu o podílové spoluvlastnictví k nemovitostem a převádějící J. F. se měl obrátit na druhého spoluvlastníka, tj. na H. m. P. s nabídkou na uplatnění předkupního práva, takže H. m. P. by se tak dovědělo o chystaném převodu a bývalo by mohlo činit kroky proti převodu nemovitostí, jako jejich spoluvlastník. Podle názoru dovolatele J. F. postupoval takto proto, že si byl vědom toho, že jakékoli rozhodnutí dovolacího soudu v uvedeném předchozím sporu již nemohlo mít význam pro následný spor mezi H. m. P. a dalšími nabyvateli podle uvedených darovacích smluv, protože vydané rozhodnutí dovolacího soudu třetí osobu nezavazovalo (srov. ). Žalovaná N. P. v tomto nyní probíhajícím řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8 (pod sp. zn. ) nevysvětlila, proč k těmto převodům darovacími smlouvami došlo v tak krátké době po sobě; podle názoru dovolávajícího se H. m. P. se tu „J. F. snažil obejít pro sebe případně nepříznivé rozhodnutí dovolacího soudu v předchozím sporu“. Dovolávající se H. m. P. v této souvislosti dovozovalo, že „účelem ustanovení je chránit osoby, které nabyly vlastnické právo či jiné právo v dobré vířě“, což v daném případě dáno nebylo, protože u právních předchůdců žalované N. P. o dobrou víru jít nemohlo. Dovolatel vyslovoval názor, že uvedený postup při převodech znamenal obcházení zákona, popíral smysl mimořádných opravných prostředků v občanském soudním řízení a umožňoval převod nemovitostí před možným negativným rozhodnutím dovolacího soudu. Proto je dovolávající se město toho názoru, že postup soudů obou stupňů, které při svém rozhodování k těmto okolnostem vůbec nepřihlížely, je „protiústavní“.

Z uvedených důvodů odvolatel navrhl ve svém dovolání z 9. 1. 2008 také, aby řízení o jeho dovolání bylo přerušeno a aby Ústavnímu soudu ČR byl dovolacím soudem předložen návrh na zrušení ustanovení s ohledem na článek 11 d (o právu každého vlastnit majetek), který je tímto ustanovením poručován.

Přípustnost dovolatele tu bylo třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řeší-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 8), že by odvolací soud řešil svým rozsudkem z 24. 9. 2007, sp. zn. , 154/2008 Městského soudu v Praze) některou právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud svým rozsudkem, napadeným dovoláním dovolatele, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

V tomto případě posuzoval odvolací soud v odvolacím řízení projednávanou právní věc podle ustanovení , jakož i podle ustanovení v souvislosti s ustanoveními , a a s ustanoveními , o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem.

Podle ustanovení lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo soudem rozhodnuto i o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Naléhavý právní zájem navrhovatele na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení právní postavení navrhovatele se stalo nejistým (viz už rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1972 a také č. 53/1973, str. 187, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Ústavní soud ČR zaujal k výkladu ustanovení právní názor: „Tvrzením vlastnického práva, zejména toho, jež vyžaduje záznam do katastru nemovitostí, v případě nedostatku legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žalob podle , a tedy není dána ani naléhavost právního zájmu na jejím podání“ (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ČR z 1. 11. 2005 – st. 21/05, uveřejněné sdělením č. ).

Podle ustanovení právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení nemohou být dotčeny novým rozhodnutím po té vydaným, jestliže dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí soudu prvního stupně).

Podle ustanovení je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.

Podle ustanovení převádí-li se nemovitost na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštního předpisu, pokud zvláštní zákon (srov. , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) nestanoví jinak.

Podle ustanovení převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké ( , ). Nedohodnou-i se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl podle velikosti podílů.

Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení , považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. – Musí se jednat o výslovný projev, z něhož vyplývá vůle dovolat se neplatnosti úkonu.

Z uvedených ustanovení právních předpisů odvolací soud ve svém rozsudku z 24. 9. 2008 (sp. zn. , 154/2008 Městského soudu v Praze) v daném případě vycházel a nedostal se svým rozhodnutím do rozporu s obsahem i účelem těchto hmotněprávních ustanovení, a to ani svým výsledným právním závěrem, že i při aplikaci uvedených ustanovení na daný případ nebyl podle výsledků v řízení provedených skutkových zjištění „shledán žádný právní důvod, na základě kterého by bylo možné vyhovět“ žalobě o určení vlastnického práva žalujícího města k nemovitostem, o něž šlo v daném případě.

Nebylo proto možné přisvědčit názoru, že uvedené rozhodnutí odvolacího soudu řešilo právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Nešlo tu také o rozhodnutí odvolacího soudu, napadeném dovoláním dovolatele, o řešení právní otázky, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu. Lze tu konkrétně poukázat na usnesení Nejvyššího soudu z 24. 1. 2006, , jež bylo vydáno v řízení o žalobě žalobce J. F. proti žalovaným H. m. P., Městské části P.– a České republice – Úřadu pro zatupování státu ve věcech majetkových, v němž dovolací soud posoudil situaci, vzniklou poté, když po zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu (z 24. 6. 2004, Nejvyššího soudu) uvedený žalobce vzal zpět svou žalobu o určení jeho spoluvlastnického práva (z ideálních 19/40) k domu čp. 118 a k pozemku parc. č. 301 v katastrálním území K., a to takto: „V mezidobí od zrušovacího rozhodnutí dovolacího soudu žalovaný své spoluvlastnické právo již smluvně převedl na jinou osobu, která by svým rozhodnutím nemohla být stejně dotčena, a to vzhledem k ustanovení “, tedy bez dalších pochybností o zmíněném převodu spoluvlastnického podílu.

Jak již také bylo už uvedeno, neřešil odvolací soud svým rozsudkem z 24. 9. 2007 (sp. zn. , 154/2008 Městského soudu v Praze) ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem.

Nebylo tedy možné shledat u dovolání dovolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 .

Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit podle ustanovení k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

U dovolání nepřípustného (srov. : „Je-li dovolání přípustné…“) již nenáleží dovolacímu soudu zabývat se dovolacími důvody, uplatněnými v dovolání dovolatelů. Lze tu však pro úplatnost úvah dovolacího soudu poukázat dovolateli na to, jak je v uveřejněné judikatuře soudů (ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) vykládáno posuzování (dovolacím soudem) výtek neúplnosti skutkových zjištění odvolacího soudu i soudu prvního stupně a výtek vadného hodnocení důkazů soudy, jak jsou tyto výtky často uplatňovány v dovoláních dovolatelů. Např. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek byly k uvedené otázce zaujaty tyto právní závěry: Ani vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy, splňují-li zákonné předpoklady dovolacích důvodů, jak jsou jmenovitě stanoveny v právní úpravě dovolacích důvodů v . Dovolacím důvodem nemohou být ani vady či omyly svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů soudy v občanském soudním řízení. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkových zjištění, které nemá v podstatné části oporu v dokazování, jen tehdy, vychází-li rozhodnutí soudu z něčeho, co ve spise vůbec uvedeno a doloženo není, anebo opomenul-li soud skutečnost (právně významnou), která naopak z obsahu spisu bez dalšího vyplývá.

Podnět dovolatele k předložení Ústavnímu soudu ČR „návrhu na zrušení ustanovení “ jako „neústavního s ohledem na článek y základních práv (ohledně práva každého vlastnit majetek)“ neshledal dovolací soud pro vyřešení této konkrétní právní věci za potřebný a pro účely řešení jiných právních věcí nemá dovolací soud dostatek přesvědčivých poznatků ze své rozhodovací činnosti, aby bylo na místě přikročit k návrhu (Ústavnímu soudu ČR) ke zrušení kogentního ustanovení po dlouholeté účinnosti uvedeného ustanovení.

V řízení o dovolání dovolatele z 9. 1l. 2008, které nebylo shledáno přípustným, nebyl dovolatel úspěšný a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 15. července 2009

JUDr. Josef  R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu