Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3071/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání dovolatele H. m. P., zastoupeného advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze z 27. 4. 2003, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. (žalobce J. F., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1. H. m. P., zastoupenému advokátkou, 2. Městské části P., a 3. České republice-Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, 120 00 Praha 2, Rašínovo nábřeží 42, o určení spoluvlastnického práva k nemovitostem), takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u soudu 24. 5. 2001, se žalobce domáhal, aby bylo rozsudkem soudu určeno, že žalobce je vlastníkem ideálních 19/40 domu čp. 118 v P. s pozemkem parc. č. 301 (o výměře 579 m2). V žalobě bylo uvedeno, že žalobce byl od roku 1946 spoluvlastníkem (z 19/40) uvedených zděděných nemovitostí, a to spolu se svou tetou A. W. (které patřilo 21/40 těchto nemovitostí). V katastru nemovitostí je však ohledně uvedených nemovitostí zapsána na listu vlastnictví Obec H. m. P.-Městská část P., a to i s poukazem na spis Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. (o výkonu rozhodnutí k vymožení pohledávky Čs. státu-Ministerstva financí ČR), třebaže tento soudní výkon rozhodnutí byl zastaven usnesením uvedeného soudu z 12. 7. 1979. Žalobce vyzval žalovanou obec i žalovanou městskou část k vydání uvedených nemovitostí, ale bezvýsledně.

Žalované město a žalovaná městská část navrhly zamítnutí žaloby s tím, že žalobcem uváděné nemovitosti přešly na obec (H. m. P.) podle a ve smyslu i Statutu h. m. P.; tyto nemovitosti má v držení Městská část P. a také vykonává práva a povinnosti k tomuto nemovitému majetku. Podle názoru těchto žalovaných měl žalobce možnost uplatnit své nároky na vydání těchto nemovitostí podle , což však v zákonem stanovené lhůtě neučinil. Výzva žalobce k vydání uvedených nemovitostí byla žalované obci doručena až 15. 5. 2001. Žalovaná Česká republika navrhla rovněž zamítnutí žaloby, neboť stát se tu nepokládá za pasívně legitimovaný subjekt, když žalobcem uváděné nemovitosti přešly podle do vlastnictví obce (H. m. P.).

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 5. 2002, č.j. -140, bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby žalobce J. F. o určení, že je vlastníkem 19/40 domu čp. 118 a pozemku parc. č. 301 (o výměře 579 m2), zapsaných na listu vlastnictví č. 125 pro katastrální území K. u Katastrálního úřadu P.

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 28. 3. 2003, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že bylo určeno, že žalobce je spoluvlastníkem ideálních 19/40 domu čp. 118 v katastrálním území K. a pozemku parc. č. 301 (o výměře 579 m2) v tomtéž katastrálním území.

K dovolání H. m. P. a Městské části P. Nejvyšší soud rozsudkem z 24. 6. 2004, , zrušil uvedený rozsudek odvolacího soudu (Městského soudu v Praze z 28. 3. 2003, sp. zn. ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze 17. 5. 2002, čj. -149. V odůvodnění rozsudku dovolacího soudu bylo uvedeno i to, že odvolací soud chybně dospěl k odlišnému názoru než soud prvního stupně, který správně poukazoval na to, „žalobce se mohl domáhat svých práv na vydání věcí podle , když je podle všeho oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení tohoto zákona“.

V dalším průběhu pokračujícího odvolacího řízení vynesl Městský soud v Praze usnesení z 27. 4. 2005, sp. zn. , jímž zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze 17. 5. 2002, čj. -149, a řízení v této právní věci zastavil. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému H. m. P. na náhradu nákladů řízení před soudy všech tří stupňů 41.860,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Žalobci bylo také uloženo zaplatit žalované Městské části P. na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů 33.464,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech tří stupňů.

Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uváděl, že ve smyslu článku II. bod 2 projednal odvolání odvolatele a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tedy podle ustanovení ve znění před novelizací ).

Dále odvolací soud zdůrazňoval tu skutečnost, že v rámci nového odvolacího řízení vzal žalobce v celém rozsahu zpět svou žalobu s odůvodněním, že po nabytí právní moci rozsudku Městského soudu v Praze z 23. 8. 2003, sp. zn. , prodal nemovitosti, o něž v tomto řízení jde, a již nemá naléhavý právní zájem na jím podané určovací žalobě. Odvolací soud k tomu uváděl, že žalované H. m. P. a žalovaná Městská část P. nesouhlasily se zpětvzetím žaloby a žádaly, aby v řízení bylo pokračováno. Oba tito žalovaní byli toho názoru, že poté, kdy byl rozsudek odvolacího soudu z 23. 8. 2003 zrušen rozsudkem dovolacího soudu z 24. 6. 2004 ( Nejvyššího soudu), „staly se neplatnými i všechny další převody“. Oba tito žalovaní rovněž uváděli, že dům čp. 118 v P., který je předmětem řízení v této právní věci, byl silně poškozen povodněmi v roce 2002. V této souvislosti tito žalovaní uváděli, že v současné době připravují žaloby proti žalobci na náhradu škody za zdevastovanou nemovitost; za této situace, pokud by byla „žalobcova žaloba zamítnuta, bylo by rozhodnuto v podstatě o postavení žalobce J. F. meritorně“.

Odvolací soud argumentoval ustanovením , podle něhož vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí jen bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí není odvolání přípustné; jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

Odvolací soud při úvaze podle citovaného ustanovení nesdílel názor žalovaných H. m. P. a Městské části P., že v případě, byla-li žaloba o určení, že žalobce je spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, zamítnuta „bylo by rozhodnuto o postavení žalobce meritorně a tím vývoj situace zjednodušen“. Odvolací soud byl naopak toho názoru, že „za situace, kdy je nyní v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti zapsána jiná osoba, odlišná od účastníků tohoto řízení, by pro účastníky řízení neměl rozsudek, jehož výrok by zněl, že se zamítá žaloba o určení, že je spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, žádnou hodnotu“. Odvolací soud ještě dodával, že „pouze v případě, pokud by určovací žalobou bylo žádáno určení (respektive neurčení) vlastnictví žalobce k určitému datu, případně v době, kdy zcizil nemovitosti, by určení vlastnického práva, respektive zamítnutí žaloby, mohlo být pro účastníky řízení podkladem pro další případné spory“. Dospěl proto odvolací soud k výslednému závěru, že „nepovažoval důvody, jež vznesli uvedení žalovaní za důvody vážné“ ve smyslu ustanovení ; zrušil proto rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (včetně nákladových výroků) a řízení zastavil. Co do rozhodnutí o nákladech řízení poukazoval odvolací soud na ustanovení , větu první, a .

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátce, která žalované H. m. P. v řízení zastupovala, dne 19. 5. 2005 a dovolání ze strany tohoto žalovaného bylo podáno dne 19. 7. 2005 u Obvodního soudu pro Prahu 8, tedy ve lhůtě stanovené v . Dovolávající se město navrhovalo, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Své dovolání pokládal tento dovolatel za přípustné podle ustanovení ; jako dovolací důvod uplatňoval, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel (H. m. P.) je toho názoru, že tu mělo být rozhodnuto, že zpětvzetí návrhu tu není účinné, neboť na straně žalovaných jde o vážné důvody, které bránily připuštění zpětvzetí žaloby. Žalovaní totiž mají své postavení ztížené, neboť nemovitosti byly v mezidobí převedeny na třetí osoby, i když „tyto převody se staly neplatnými“; navíc je dům čp. 118 v P. silně poškozen povodněmi a za stávající situace není možné s nemovitostmi ze strany žalovaných disponovat, neboť v katastru je zapsána třetí osoba; nový vlastník nadto odmítá se žalovanými komunikovat, třebaže jde o dům ve vlastnictví Obce H. m. P. Podle názoru dovolávajícího se města byla jeho práva zpětvzetím žaloby žalobcem dotčena způsobem, který neodpovídá právním vztahům mezi žalobcem a žalovaným městem a žalovanou městskou částí.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání dovolatele poukázal na to, že dovolání dovolatele (který je většinovým spoluvlastníkem sporné nemovitosti) není důvodné, když podle ustanovení nemohou být dotčeny právní vztahy třetích osob, které nebyly účastníky původního řízení.

Přípustnost dovolání dovolatelel tu bylo třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno.

Podle ustanovení platí pro řízení u dovolacího soudu přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení a až a však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.

Podle ustanovení může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení před soudem prvního stupně zpět návrh na zahájení řízení, a to zčásti nebo zcela.

Podle ustanovení vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí; odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

Podle ustanovení lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tehdy, když by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, anebo kde by bez tohoto určení se jeho postavení stalo nejistým.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 53/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo připuštěno, že jen v řízení, v němž se žalobce domáhá vyklizení nemovitostí, může soud předběžně posoudit otázku platnosti smlouvy, i když účastníky řízení nejsou všechny osoby, které smlouvu uzavřely.

Podle ustanovení nemohou být vztahy někoho jiného než účastníka řízení dotčeny novým rozhodnutím vydaným následně po zrušení rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně) dovolacím soudem.

Podle ustanovení jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu, jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení; ustanovení (o vázanosti soudu prvního stupně právním názorem odvolacího soudu) zde platí obdobně.

Z ustanovení i je však třeba výkladem dovozovat, že změní-li se dodatečně skutkový stav, soud prvního stupně (odvolací soud) není v tomto rozsahu vázán názorem odvolacího (dovolacího) soudu.

V daném případě došlo v pokračujícím odvolacím řízení po zrušovacím rozsudku dovolacího soudu k tomu, že žalobce vzal svou žalobu o určení jeho vlastnického práva zcela zpět s doloženým údajem, že toto vlastnické právo převedl v mezidobí smluvně na jiný subjekt. Žalované město i žalovaná městská část se zpětvzetím žaloby nesouhlasily a uváděly k odůvodnění tohoto svého nesouhlasu z jejich hlediska vážné důvody. Odvolací soud však správně tyto důvody posuzoval, co do jejich vážnosti, hlavně z hlediska účelu občanského soudního řízení (srov. ), z hlediska účinné ochrany práv účastníků řízení (srov. ) i z hlediska možnosti rozhodnutí na základě zjištěného skutkového stavu věci (srov. ), jakož i z hlediska možnosti přiznání něčeho jiného, než čeho se návrh podávající účastník domáhal (srov. ). Nelze proto přisvědčit názoru dovolatele, že odvolací soud nesprávně aplikoval a vyložil si ustanovení , když zrušil rozsudek soudu prvního stupně a zastavil řízení o žalobě žalobce, který již vůbec nemohl mít pro změnu poměrů naléhavý právní zájem na původně požadovaném určení svých spoluvlastnických práv, když v mezidobí od zrušovacího rozhodnutí dovolacího soudu svá spoluvlastnická práva převedl na jinou osobu, která by novým rozhodnutím nemohla být stejně dotčena vzhledem k ustanovení .

Neshledal proto dovolací soud usnesení odvolacího soudu nesprávným (nevyjímaje ani rozhodnutí o uložení povinnosti žalobci k náhradě řízení žalovaným) ve smyslu ustanovení a přikročil proto k zamítnutí dovolání dovolatele podle téhož ustanovení , a to svým usnesením ( ).

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně nákladů řízení, vynaložených žalobcem na vyjádření k dovolání dovolatele, použil dovolací soud podle ustanovení a ustanovení téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení; dovolací soud tu přihlížel k povaze projednávané právní věci i k obsahu zmíněného vyjádření žalobce k dovolání dovolatele, rekapitulujícímu v podstatě procesní stanovisko žalobce, vyjádřené již v odvolacím řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 24. ledna 2006

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v. r.

předseda senátu