Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2448/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně obchodní společnosti  S. p. a.s., (dříve P. S. a.s.), zastoupené advokátkou, proti žalované obchodní společnosti I. P. T. s.r.o., zastoupené advokátem, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. listopadu 2006, č.j. -115, takto:

I. Dovolání žalobkyně se  z a m í t á.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit

na náhradu nákladů dovolacího řízení žalované částku 15.232,- Kč k rukám jejího zástupce, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se žalobou podle (dále jen „“) domáhala omluvy žalované ve znění uvedeném ve výroku v souvislosti  s publikováním nepravdivých údajů ve dvou celostátně vydávaných periodicích; současně požadovala zaplacení přiměřeného zadostiučinění za poškození její dobré pověsti ve výši 2.000.000,- Kč.

Krajský soud v Ostravě  výrokem I. rozsudku ze dne  25. listopadu 2005, č.j.

-95, uložil žalované, aby se omluvila žalobkyni písemným dopisem doručeným do sídla žalobkyně ve znění: „za publikování inzerátů, ve kterých jsme hledali věřitele P. S. a.s., za účelem podání návrhu na prohlášení konkursu, se omlouváme“. Výrokem II. uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 150.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy v penězích; výrokem IV. žalobu zamítl  co do dále požadované částky 1.850.000,- Kč. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že ve dnech 25. listopadu 2000 a

20. prosince 2000 byl v denících B. a H. n. uveřejněn inzerát ve znění: „Hledáme věřitele P. S. a.s., za účelem podání návrhu na prohlášení konkursu. Informace na tel. 068/5434005, 068/5434732, I. P. T., s.r.o., p. N“. Soud prvního stupně vzal za prokázané,  že z obsahu tohoto inzerátu jasně vyplývá, že jeho zadavatelem byla žalovaná společnost a dovětek „p. N.“ vyhodnotil jako kontaktní osobu, která měla za společnost podávat informace. P. N. byl v té době současně jednatelem žalované. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně neměla na trhu postavení seriózního podnikatele. Pokud tedy žalovaná zveřejnila ve dvou významných celostátních denících inzerát s výše uvedeným obsahem, dopustila se tak neoprávněného zásahu do dobré pověsti žalobkyně. Žalovaná nebyla s žalobkyní v žádném právním vztahu ani sporu a neměla vůči ní žádnou pohledávku. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že zveřejněním inzerátů byla narušena po určité období vážnost a důvěryhodnost žalobkyně jako finanční instituce. S přihlédnutím ke všem okolnostem považoval soud jako přiměřenou satisfakci v kombinaci nepeněžité (zasláním omluvného dopisu) a peněžité formy  výši 150.000,- Kč.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. listopadu 2006, č.j. -115, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. změnil tak, že zamítl žalobu, aby se žalovaná omluvila žalobkyni dopisem, obsahujícím již zmíněnou omluvu, doručeným do sídla žalobce, a aby zaplatila žalobkyni částku 150.000,- Kč. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud věc posoudil podle a ve spojení s téhož zákona. Z textu inzerátu a z vyjádření žalované dovodil, že inzerát nezveřejnila žalovaná, nýbrž L. N. sám za sebe, neboť vedle jeho jména není uvedena funkce ve firmě. Jako nepodstatnou posoudil skutečnost, že v té době byl L. N. jednatelem a společníkem firmy. I v případě, že by inzerát zveřejnila sama žalovaná, pak vzhledem ke skutečnosti, že mezi účastníky neexistoval žádný  jiný právní vztah a firma neměla jakýkoliv důvod hledat jiné věřitele žalobkyně, nemohlo by jít o úkon právnické osoby, ale o jednání L. N. jako fyzické soby, poněvadž by se jednalo o exces z jednání právnické osoby. Odvolací soud proto dovodil, že žalovaná není ve sporu pasivně legitimovaná.

Odvolací soud též současně poukázal na to, že identifikace dalších věřitelů je obecně technicky obtížná, a proto není vyloučeno, aby se jejich zjišťování provádělo prostřednictvím placené inzerce. Nesmí se tak však dít dehonestujícím způsobem a vést k šikanóznímu jednání s úmyslem přivodit v inzerátu označené osobě újmu. Takovéto skutečnosti žalobkyně vůči žalované netvrdila ani neprokazovala, pouze zdůrazňovala, že mezi účastníky neexistují žádné závazky ani právní vztahy, a že zásah do její dobré pověsti byl učiněn pouze zveřejněním obsahu obou inzerátů.

Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci bylo doručeno zástupkyni žalobkyně dne 15. ledna 2007, přičemž právní moci nabylo téhož dne.

Rozsudek odvolacího soudu žalobkyně dne 9. března 2007 napadla dovoláním, jehož důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci ( – dále jen „“). Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil pasivní legitimace žalované, když ze znění inzerátu je patrné, že jej podává  žalovaná, nikoli pan Nováček. Zejména tomu odpovídá začátek inzerátu uvedený v plurálu, dále skutečnost, že z veřejných informačních zdrojů bylo zjistitelné, že

p. N. byl v té době jednatelem společnosti a že mu logicky příslušelo plnit úkoly týkající se vymáhání dluhů a podávání konkursů, šlo tedy „pouze“ o kontaktní osobu. Dále dovolatelka uvedla, že text inzerce musí být vykládán tak, jak se jeví adresátům inzerce. Považuje za nepřiléhavé právní hodnocení jednání jednatele žalované jako exces. Z charakteru jednání je zřejmé, že podání inzerátu nepřekračuje působnost statutárního orgánu, neboť obchodní vedení společnosti náleží jednateli společnosti. Žalobkyně je přesvědčena, že informace v inzerci uvedené jsou zásahem do její dobré pověsti. Odkazuje v této souvislosti na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ve kterém se zdůrazňuje rozdíl mezi legálním postupem věřitele při obstarávání informací k podání návrhu na prohlášení konkurzu od jednání, jehož úmyslem je přivodit (jako v projednávaném případě) subjektu v inzerátu uvedeném újmu. Žalobkyně je finanční institucí s velkým množstvím drobných klientů po celé ČR a uveřejněný inzerát poškodil její důvěru u těchto klientů, žalovaná narušila její dobrou pověst a v souladu s ustálenou judikaturou tvrdí, že splňuje podmínku dobrého podnikatele – tedy osoby, která „plní závazky vždy či alespoň ve většině případů včas a řádně“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Proto navrhla, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se písemně vyjádřila žalovaná, když navrhla jeho zamítnutí s tím, že považuje napadené rozhodnutí za správné.

Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, uvážil, že dovolání žalobkyně bylo podáno oprávněnou osobou zastoupenou advokátem ( ), stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle  ustanovení Dovolací soud poté napadený rozsudek odvolacího soudu  přezkoumal ve výrocích ve věci samé v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že je opodstatněné toto rozhodnutí považovat za správné ( ).

Z ustanovení až 3 vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně, je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a

, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Ty však z obsahu spisu seznány nebyly.

Uplatněný dovolací důvod podle ustanovení dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li zásadní pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Odvolací soud podanou žalobu posuzoval podle a 3 , podle něhož při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav; je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v penězích, přičemž toto platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby.

Ke vzniku občanskoprávních sankcí za neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby podle  uvedeného ustanovení musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence konkrétního zásahu vůči dobré pověsti právnické osoby

(z uvedeného vyplývá nezbytnost ověření faktu, že právnická osoba skutečně takové pověsti požívá), tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde existovat  příčinná souvislosti mezi zásahem a neoprávněností (protiprávností)  zásahu.

Fyzická či právnická osoba může být činěna odpovědnou za zásah do dobré pověsti právnické osoby pouze tehdy, jestliže tento neoprávněný zásah skutečně také vyvolala, resp. způsobila. Povinnost tvrzení, břemeno tvrzení, důkazní povinnost a důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti zatěžuje dotčenou právnickou osobu.

Z napadeného rozsudku soudu druhého stupně vyplývá, že odvolací soud  se

s uvedenými zásadami nikterak nedostal do rozporu, když logicky vysvětlil, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že dotčený inzerát, který se měl dotknout dobré pověsti žalobkyně, byl zadán nikoliv žalovanou právnickou osobou, ale fyzickou osobou – L. N., který v tomto případě nejednal jménem žalované. Žalobkyni se pak v tomto případě nepochybně nepodařilo prokázat opak. Ani dovolání neuvádí skutečnosti, které by závěry učiněné odvolacím soudem v tomto směru zpochybňovaly, když určujícím zde bylo právě znění předmětného inzerátu. Není tak možno dovodit, že byl v označené věci naplněn žalobkyní uplatněný dovolací důvod podle ustanovení

Pokud se dovolání fakticky zaměřuje též na tvrzené nedostatky v hodnocení důkazů odvolacím soudem a na jeho skutkové závěry, které na základě provedených důkazů učinil, pak vychází z dovolacích důvodů podle ustanovení a odst. 3

Vady, k nimž za řízení došlo, jsou způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vadou řízení je především to, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplně nebo nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Tento dovolací důvod je tak naplňován zejména tím, že

- při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními ,

- nebylo postupováno v souladu s ustanovením ,

- v rozporu s ustanovením nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné

pro posouzení věci,

- účastníkům nebyla poskytnuta poučení podle

Mezi vady řízení však např. nepatří nesprávné hodnocení důkazů, které se může projevit jen ve správnosti skutkových zjištění, a lze je tedy uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle ustanovení O tento posledně uvedený dovolací důvod jde pak především tehdy, jestliže

- soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo,

- soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly  provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo,

- v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti je logický rozpor,

- jestliže výsledek hodnocení  důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro skutkový závěr o věci a tím i

pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva.

Z napadeného rozhodnutí je však zřejmé, že odvolací soud měl pro své rozhodnutí náležité skutkové podklady, z nichž také při svém rozhodování vyšel.

Z obsahu spisu pak nevyplývá, že by se byl dostal do rozporu s úpravou obsaženou

v ustanovení

Je tedy třeba, při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody, napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci pokládat v uvedených přezkoumávaných výrocích za správný. Dovolací soud proto podle dovolání  žalobkyně zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s ,  a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 12.500,- Kč [srov. , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 12.800,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované, představována částkou 15.232,- Kč ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. července 2009

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu