Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
41 A 11/2026 - 39.pdf
PDF · 0 B
No categories available
41 A 11/2026 - 39
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Miroslava Makajeva a Richarda Galise ve věci
žalobce: J. V.
bytem X
zastoupen advokátkou JUDr. Martinou Tesařovou
sídlem Hořelická 1230/39, Rudná
proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje
sídlem Zborovská 81/11, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2025, č. j. 174511/2025/KUSK,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2025, č. j. 174511/2025/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů částku 18 210 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Martiny Tesařové, advokátky.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobce podal dne 31. 10. 2025 Městskému úřadu Lysá nad Labem (dále „povinný subjekt“) žádost podle zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacích (dále „informační zákon “), o poskytnutí záznamu + SMÚP evidovaných ve spisu sp. zn. MULNL-SC/10013/2025/Dum/45.
2. Povinný subjekt žalobci poskytl požadované listin y s anonymizovanými podpisy na dokumentu stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci ze dne 19. 5. 2010, č. j. OD/15705/10. Usnesením ze dne 25. 11. 2025, č. j. MULNL-SV/100503/2025/Koč (dále „prvostupňové rozhodnutí“), žádost částečně odmítl v části týkající se poskytnutí podpisů oprávněných osob na dokumentech s odkazem na § 8a odst. 1 informačního zákona . Uvedl, že podpis umožňuje identifikaci konkrétní osoby, a je tedy osobním údajem ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), dále „GDPR“. Povinný subjekt je podle § 8a odst. 1 informačního zákona a čl. 5 a 6 GDPR povinen osobní údaje chránit. Poskytnutí podpisů není nezbytné k dosažení účelu informačního zákona a jejich zpřístupněním by došlo k neoprávněnému zásahu do práv dotčených osob.
3. Proti tomuto usnesení se žalobce odvolal. Namítal, že povinný subjekt měl podpisy úředních osob poskytnout s odkazem na § 8a odst. 2 informačního zákona .
4. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Ztotožnil se s argumentací povinného subjektu, že podpis je osobním údajem. Při střetu práva na informace a práva na ochranu osobních údajů je třeba provést test proporcionality. Poskytnutí rozhodnutí s anonymizovanými podpisy představuje optimální řešení, které chrání osobní údaje a současně respektuje podstatu práva na informace.
Žaloba
5. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “), domáhá, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
6. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný nezdůvodnil, proč neaplikoval § 8a odst. 2 informačního zákona . Žalovaný ani konkrétně nevysvětlil, jaká újma hrozí dotčené úřední osobě a proč považuje anonymizaci za nezbytnou. Anonymizován byl podpis oprávněné úřední osoby, která stanovení místní úpravy provozu vydala, a podpisy pod otisky razítka Policie České republiky na mapových přílohách stanovení místní úpravy provozu. Žalovaný se nezabýval tím, v jakém postavení vystupovala osoba, která podpis připojila, povahou podpisů, jejich funkcí a právním významem. Z napadeného rozhodnutí nelze zjistit, proč mají podpisy požívat ochrany dle § 8a odst. 1 informačního zákona a nejedná se o údaj související s výkonem veřejné moci podle § 8a odst. 2 informačního zákona , který má být poskytnut. Nelze tedy zjistit, jakými úvahami byl žalovaný veden při aplikaci § 8a informačního zákona .
7. Žalobce dále namítá, že žalovaný věc nesprávně právně posoudil, neboť pominul zvláštní úpravu § 8a odst. 2 informačního zákona . Úřední osoba, která vydala stanovení místní úpravy na pozemních komunikacích, vystupovala v rámci výkonu své úřední pravomoci a podpis nebyl projevem náležejícím do její soukromé sféry. Podpis na opatření obecné povahy slouží k potvrzení pravosti dokumentu, vyjadřuje odpovědnost konkrétní osoby za jeho obsah a osvědčuje, že byl vydán osobou k tomu oprávněnou. Anonymizace podpisu oslabuje možnost veřejnosti kontrolovat výkon veřejné správy, je v rozporu s účelem informačního zákona a vede k neodůvodněnému omezení práva na informace. Ustanovení § 8a odst. 2 informačního zákona výslovně stanoví, že osobní údaje úřední osoby související s výkonem její funkce se poskytují. Test proporcionality provedl již zákonodárce při přijímání tohoto ustanovení, což je správní orgán povinen respektovat. I pokud by měl být test proporcionality proveden, žalovaný postupoval nesprávně, neboť nedisponoval úplnými informacemi o jednom z poměřovaných zájmů. Žalobce má své důvody, pro které se domáhá poskytnutí neanonymizované informace. Nepokládal však za nutné ani vhodné je uvádět v žádosti, pokud k tomu nebude správními orgány vyzván.
Vyjádření k žalobě
8. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Ve věci jde o posouzení otázky, zda je vlastnoruční podpis na jiném výstupu činnosti veřejné správy než na správním rozhodnutí chráněným osobním údajem, nebo zda vypovídá o úřední činnosti. Uvádí, že opatření obecné povahy nemá adresáta, a nezasahuje tak přímo do ničích práv. Na rozdíl od rozhodnutí není jeho zákonnou náležitostí podpis úřední osoby. Opatření obecné povahy je třeba vnímat jako činnost správního orgánu, nikoli oprávněné úřední osoby. Úřední činnost je dle žalovaného nutno chápat jako jednání. Vypovídá o ní výsledek, tedy vypracované dokumenty s označením úřední osoby, která je vydala, nikoli vlastnoruční podpis, který je často jen nečitelným „klikyhákem“. Povinný subjekt poskytl žalobci všechny podstatné údaje o úřední osobě, která opatření obecné povahy vydala. Dále žalovaný s odkazem na § 15 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. , správního řádu , poukazuje na to, že určit, kdo podepisuje opatření obecné povahy, může vnitřní předpis správního orgánu. Zákon nestanoví, že podpis musí být čitelný. Lze si obtížně představit, že na základě „klikyháku“ bude veřejnost kontrolovat, zda podpis skutečně patří pověřené nebo úřední osobě. Žalovaný je přesvědčen, že vlastnoruční podpis nemůže sloužit veřejné diskusi, nespadá pod „úřední činnost“ a je chráněným osobnostním údajem.
Replika
9. Žalobce v replice předně namítá, že chybějící důvody napadeného rozhodnutí nelze doplnit ve vyjádření k žalobě. Argumentaci žalovaného navíc považuje za nepřesvědčivou a nerespektující závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 14. 2. 2025, č. j. 1 As 300/2024 -41, č. 4673/2025 Sb. NSS. V něm NSS vyložil, že podpis úřední osoby na písemném vyhotovení správního rozhodnutí sice může být osobním údajem podle čl. 4 bodu 1 GDPR, ale současně vypovídá o úřední činnosti. Pokud osobní údaj vypovídá přímo o výkonu veřejné moci úřední osobou ve smyslu § 8a odst. 2 informačního zákona , je třeba jej poskytnout bez posuzování přiměřenosti. Závěry NSS lze vztáhnout i na opatření obecné povahy. Žalobce navíc nesouhlasí s žalovaným, že podpis není zákonnou náležitostí opatření obecné povahy a že opatření obecné povahy přímo nezasahuje do práv svých adresátů.
10. Dle žalobce je podstatné, že podpis byl připojen k úřední listin ě v rámci výkonu veřejné správy. V případě podpisu vedoucí odboru dopravy na stanovení místní úpravy provozu je zřejmé, že tomu tak bylo, a není proto důvod jej vyjímat z režimu § 8a odst. 2 informačního zákona a posuzovat přiměřenost poskytnutí takového údaje. Přiložené mapy představují grafickou část opatření obecné povahy a jsou jeho nedílnou součástí. Žalovaný měl v případě podpisu na grafické příloze posoudit, v jakém postavení tato osoba vystupovala a jaká byla funkce jejího podpisu. Pokud není vymezena funkce podepisující osoby, nelze přezkoumat, zda podpis spadá do režimu § 8a odst. 2 informačního zákona .
Posouzení žaloby soudem
11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a má všechny zákonem požadované náležitosti. Soud ji tedy věcně projednal. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ), a přezkoumal je v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s. s. ř. s. ). Soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , nadto byl dán důvod pro zrušení rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s.
12. Jak konstatoval NSS již v rozsudku ze dne 30. 7. 2024, č. j. 1 As 93/2024 -26, střet práva na informace s ochranou osobních údajů řeší § 8a informačního zákona .
13. Podle § 8a odst. 1 informačního zákona informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Tímto předpisem je především občanský zákoník a GDPR.
14. Podle § 8a odst. 2 informačního zákona povinný subjekt poskytne osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři nebo zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné nebo úřední činnosti nebo o jeho funkčním nebo pracovním zařazení.
15. Ustanovení § 8a odst. 2 informačního zákona je speciálním pravidlem vůči odst. 1 téhož paragrafu.
16. NSS v rozsudku ze dne 14. 2. 2025, č. j. 1 As 300/2024 -41, č. 4673/2025 Sb. NSS, vyložil, že Česká republika výše citovaným ustanovením přijala specifickou vnitrostátní úpravu předvídanou čl. 6 odst. 2 a 3 GDPR, přičemž otázku přiměřenosti rozsahu poskytování osobních údajů upravila již na úrovni legislativní: pokud se osobní údaj týká veřejné osoby a rovněž vypovídá o její veřejné činnosti, pak se předpokládá, že je jeho poskytnutí přiměřené. Poskytnutí relevantní informace o veřejně činné osobě, která vypovídá o její úřední činnosti, je totiž ex lege nezbytné s ohledem na účel, pro který je daná informace poskytována: informování veřejnosti o činnosti veřejné správy a jejích výstupech. Pokud daný osobní údaj pod toto vymezení spadne, další, samostatné posuzování přiměřenosti se neprovádí. Dále dospěl k závěru, že vlastnoruční podpis oprávněné úřední osoby na písemném vyhotovení správního rozhodnutí může být osobním údajem týkajícím se identifikovatelné fyzické osoby ve smyslu čl. 4 bod 1 GDPR, je však také údajem o funkcionáři nebo zaměstnanci veřejné správy, který vypovídá o jeho úřední činnosti ve smyslu § 8a odst. 2 informačního zákona .
17. Soud se musel nejprve zabývat namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí.
18. Má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal posuzující orgán za rozhodný, jakými úvahami byl veden při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí a při výkladu právních předpisů a jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků (§ 68 odst. 3 správního řádu ). To platí i pro rozhodnutí v odvolacím řízení (§ 93 odst. 1 správního řádu ). Funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán vypořádal s námitkami účastníka řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky za liché, mylné anebo vyvrácené (rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008 -109). Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku s námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla spočívající v nedostatku jeho důvodů dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. (rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007 -84). Podstatné je, aby byly vypořádány všechny základní námitky (viz např. rozsudky NSS ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 -130, nebo ze dne 22. 10. 2014, č. j. 6 Ads 237/2014 -9, bod 15). Za podmínek tomu přiměřeného kontextu se lze spokojit i s implicitní odpovědí (viz např. rozsudek NSS z 24. 8. 2022, č. j. 2 Afs 194/2020 -52, bod 12 a další tam citovaná rozhodnutí). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Typicky půjde o případy, kdy správní orgán opomene na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017 -38, bod 16).
19. Soud se ztotožňuje s žalobcem, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žalovaný opomenul reagovat na základní odvolací námitku žalobce, že na daný případ dopadá § 8a odst. 2 informačního zákona . Jednalo se přitom o zásadní právní argument, který řádné vypořádání vyžadoval. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda žalovaný zohlednil § 8a odst. 2 informačního zákona , posoudil naplnění kritérií tohoto ustanovení a jakou úvahou byl přitom veden. Otázka možné aplikace tohoto ustanovení je přitom pro posouzení věci klíčová. Žalovaný se pokusil na tuto námitku věcně reagovat ve vyjádření k žalobě. Nedostatek odůvodnění správního rozhodnutí však nemůže být dodatečně zhojen případným podrobnějším rozborem právní problematiky učiněným až v soudním řízení o přezkumu tohoto rozhodnutí (srov. např. rozsudky NSS ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003 -58, ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 83/2013 -34, bod 31, či ze dne 23. 4. 2021, č. j. 3 As 250/2020 -77).
20. Soud pouze na okraj pro účely dalšího řízení upozorňuje, že ani z vyjádření žalovaného k žalobě není soudu zřejmé, proč by se neměly závěry vyslovené v rozsudku č. j. 1 As 300/2024 -41 vztáhnout i na jiné formy činnosti veřejné správy. Není patrné, z čeho žalovaný dovozuje, že podpis není zákonnou náležitostí opatření obecné povahy a že opatření obecné povahy přímo nezasahuje do práv adresátů, ani proč by tyto otázky měly být relevantní pro závěr o aplikaci § 8a odst. 2 informačního zákona . Není též zřejmé, jaký význam by pro posouzení, zda se na podpisy na stanovení místní úpravy provozu vztahuje § 8a odst. 2 informačního zákona , měla mít skutečnost, že podpisy nemusí být čitelné a že osobu, která opatření obecné povahy podepisuje, může určit vnitřní předpis.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
21. S ohledem na shora uvedené soud napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. Podle § 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vysloveným právním názorem je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ). Soud nemohl přikázat povinnému subjektu požadované informace poskytnout, neboť aplikace § 16 odst. 6 informačního zákona není na místě, je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné (viz např. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2006, č. j. A 2/2003-73, č. 1469/2008 Sb. NSS, či nedávný rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2026, č. j. 10 As 264/2025 -32).
22. V dalším řízení bude žalovaný povinen se řádně vypořádat s odvolací námitkou žalobce, že na podpisy na stanovení místní úpravy provozu dopadá § 8a odst. 2 informačního zákona . Přezkoumatelným způsobem vyhodnotí, zda jsou naplněna kritéria tohoto ustanovení. Zohlední přitom též judikaturu NSS k uvedenému ustanovení. V intencích právního názoru vysloveného v rozsudku č. j. 1 As 300/2024 -41 posoudí, zda se podpisy týkají veřejné osoby a vypovídají o její veřejné činnosti.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce byl plně úspěšný, a má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Ty tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, odměna advokátky za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby a repliky) dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif “) po 4 620 Kč za úkon podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu a náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z uvedených úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 18 210 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 9 s. ř. s. s. ř. s. ) k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , užitý na základě § 64 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 30. června 2026
Lenka Oulíková v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.