Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1825/2026

-223

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené Mgr. Lucií Popďakunikovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, třída Míru 450, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 840 325 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 1. 2026, č. j. -173, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 1 840 325 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že nebyla zapsána v systému Centrální evidence obyvatel jako dcera J. S., zůstavitele, a rovněž v důsledku pochybení notářky jako soudní komisařky v průběhu dědického řízení (vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. ), která neučinila další kroky k dohledání žalobkyně, byť měla indicie o tom, že zůstavitel měl dceru. Žalobkyně tak nebyla po smrti otce zařazena mezi dědice, neúčastnila se dědického řízení, a nebyla zahrnuta v rozhodnutí o svém podílu na dědictví.

Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 6. 2025, č. j. -149, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 840 325 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 1 840 325 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), přiznal Mgr. Lucii Popďakunikové, advokátce, za zastupování žalobkyně odměnu ve výši 109 620 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 2 700 Kč a náhradu 21 % DPH ve výši 23 587,20 Kč, celkem bude ustanovené zástupkyni vyplaceno 135 907,20 Kč (výrok III), a dále uložil žalované nahradit České republice – na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení ve výši 135 907,20 Kč (výrok IV).

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 19. 1. 2026, č. j. -173, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a IV tak, že zamítl návrh žalobkyně, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1 840 325 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z této částky od 9. 2. 2024 do zaplacení, a stanovil, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III (výrok II rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 950 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 1 350 Kč (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku I v části, v níž byl zamítnut nárok na náhradu škody ve výši 1 840 325 Kč s příslušenstvím, a rovněž v rozsahu „výroků na něj navazujících“ včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl.

Napadá-li žalobkyně dovoláním rozsudek odvolacího soudu mimo jiné i ve výrocích III a IV týkajících se rozhodnutí o nákladech řízení, pak Nejvyšší soud konstatuje, že podle není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobkyně odmítl jako objektivně nepřípustné.

Otázka, zda případné pochybení notářky jako soudní komisařky v průběhu dědického řízení po otci žalobkyně, v jehož důsledku se žalobkyně dědického řízení neúčastnila a nebyla zahrnuta v rozhodnutí o dědictví, představuje příčinu škody žalobkyně ve výši odpovídající jejímu případnému dědictví, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud na ni odpověděl záporně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. ). Závěry přijaté ve výše uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , v bodech 31 až 33 platí obecně, bez žalobkyní dovozované skutkové distinkce mezi danou a její věcí.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , a Bylo-li dovolání žalobkyně odmítnuto, náleží žalované náhrada nákladů řízení ve formě paušální náhrady režijních nákladů, a to ve výši 450 Kč. K této výši paušální náhrady dospěl Nejvyšší soud podle , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , uveřejněným pod č. 50/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 9. 2026

JUDr. Pavel Simon předseda senátu