Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

64 Az 4/2026 - 70

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci

žalobce: B. P., narozený dne

státní příslušnost:

t. č. bytem

zastoupený

bytem

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2026, č. j. OAM-239/ZA-ZA11-D02-2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím podle , o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 („zákon o azylu“), rozhodl tak, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná. Řízení o udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu zastavil. Zároveň vyslovil, že státem příslušným k posouzení žádosti podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států („nařízení Dublin III“), je Polská republika.

2. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) dne 28. 5. 2026 domáhá, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Namítl, že žalovaný nedostál své povinnosti zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v návaznosti na to nesprávně posoudil azylová kritéria stanovená v § 12 zákona o azylu, neboť nezjišťoval okolnosti, pro které se obává vojenské služby či účasti v bojích na Ukrajině. Uvedl, že byl opakovaně uznán neschopným vojenské služby, což žalovanému doložil. V současné době se skrývá před osobami, které zajištují nábor do armády, neboť se obává možného trestního stíhání v případě nenastoupení služby. Je přitom přesvědčen, že tyto okolnosti lze podřadit pod pojem pronásledování ve smyslu shora uvedeného ustanovení zákona o azylu. S odkazem na zprávy různých mezinárodních organizací či domácí zdroje dále poukázal na dřívější porušování mezinárodního válečného práva v ukrajinské armádě a na válečný konflikt probíhající v současné době na Ukrajině, v rámci kterého dle jeho názoru dochází k zadržování lidí, mučení a jiným formám špatného zacházení.

4. Vedle toho namítl, že nesplnil-li dle žalovaného podmínky pro udělení azylu, měla mu být udělena alespoň doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu, neboť by mohl být vystaven násilnému jednání a pronásledování ze strany státních orgánů coby osoba, která odmítá nastoupit povinnou vojenskou službu. V případě návratu do země původu by tedy mohl čelit nebezpečí mučení nebo nelidského a ponižujícího zacházení či trestu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu.

5. Závěrem vyjádřil nesouhlas s předáním do Polska za účelem posouzení žádosti o mezinárodní ochranu v rámci Dublinského systému. Žalovaný se dle jeho názoru nesprávně opírá o skutečnost, že mu Polsko prodloužilo platnost původního víza až do března roku 2027. Namítá, že v Polsku dobrovolně nepobýval, nýbrž po vypršení platnosti původního polského víza žil na Ukrajině. Odtud byl násilně zavlečen mafiánskou skupinou přímo na polské území k armádnímu výcviku bez ohledu na svůj nepříznivý zdravotní stav. K Polsku proto nemá žádnou důvěru a považuje jej za zemi, odkud jsou ukrajinští občané nuceně posíláni zpět do bojových operací. Svou situaci si naopak přeje řešit v České republice, kde dlouhodobě žije i jeho otec.

6. K prokázání svých tvrzení k žalobě přikládá různé dokumenty (takřka výhradně v ukrajinském jazyce), včetně lékařských zpráv dokládajících nejen pobyt na území Ukrajiny, ale i jeho neschopnost výkonu vojenské služby. Přikládá současně kopii neplatného cestovního pasu. Tyto dokumenty jsou již součástí správního spisu.

7. Součástí žaloby byl též návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, o kterém krajský soud rozhodl usnesením ze dne 18. 6. 2026, č. j. -51, tak, že žalobě odkladný účinek nepřiznal.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

9. Žalobní argumentaci odmítl s tím, že ve věci meritorně neposuzoval azylové důvody dle zákona o azylu, nýbrž výhradně procesní podmínky příslušnosti členského státu podle nařízení Dublin III.

10. Uvedl, že v souladu s čl. 7 nařízení Dublin III postupně aplikoval veškerá objektivní kritéria. Vzhledem k tomu, že žalobce je zletilou a soběstačnou osobou a na území EU se prokazatelně nenacházeli žádní jeho rodinní příslušníci požívající mezinárodní ochrany či s probíhajícím řízením, aplikoval kritérium dle čl. 12 odst. 2 nařízení, neboť žalobce je držitelem dlouhodobého víza vydaného Polskem. Polsko přitom svou příslušnost k posouzení žádosti žalobce výslovně uznalo. Současně dne 8. 4. 2026 potvrdilo, že platnost žalobcova víza byla z důvodu válečného stavu na Ukrajině prodloužena do 4. 3. 2027.

11. Dále poukázal na rozporuplnost tvrzení žalobce ohledně pobytu svého otce na území ČR. Při poskytování údajů k žádosti a během pohovoru dne 4. 3. 2026 žalobce výslovně uvedl, že na území ČR nemá žádné příbuzné, a že jeho rodiče i bratr žijí na Ukrajině. Dále zde uvedl, že do ČR přicestoval pouze za přáteli a známými, kteří mu měli pomoci s financemi a ubytováním. Tvrzení o přítomnosti otce navíc dle žalovaného nijak nezakládá příslušnost ČR dle nařízení Dublin III, neboť žalobce je osobou zletilou, právně samostatnou a soběstačnou. V jeho případě se tak nemůže jednat o sloučení rodiny ve smyslu dublinských kritérií. Dodal, že řízení o mezinárodní ochraně neslouží ke zvyšování socio-ekonomického komfortu žadatelů.

12. Konstatoval též, že nemá v úmyslu zpochybňovat pobyt žalobce na Ukrajině, avšak jím uváděné okolnosti nevylučují použití čl. 12 odst. 2 nařízení Dublin III. Sám žalobce uvedl, že polský vojenský výcvikový tábor dobrovolně opustil a do ČR odcestoval nelegálně. Tvrzení o údajném nezákonném postupu či zavlečení na území Polska musí žalobce uplatnit a řešit přímo s příslušnými polskými orgány v rámci azylového řízení, které je Polsko povinno vést.

13. Závěrem uvedl, že se podrobně zabýval otázkou případných systémových nedostatků v polském azylovém řízení či podmínkami přijetí žadatelů, které by dosahovaly intenzity nelidského nebo ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vycházel přitom z aktuálních podkladů, konkrétně z Informace OAMP ze dne 21. 11. 2025, ze které jednoznačně vyplývá, že polský azylový systém vykazuje plné standardy právního státu, poskytuje žadatelům materiální, sociální i lékařskou péči a zajišťuje plné právo na soudní ochranu a opravné prostředky s odkladným účinkem. Polsko považuje za bezpečnou zemi a není si vědom existence žádného závazného rozhodnutí Evropského soudního dvora, Evropského soudu pro lidská práva či stanoviska UNHCR, které by transfery žadatelů do Polska zakazovalo. Předáním žalobce do Polska tedy nedojde k porušení zásady non-refoulement ani mezinárodních závazků ČR. Dodal, že neshledal žádné důvody pro aplikaci doložky o osobním vstupu dle čl. 17 nařízení Dublin III. Žalobce netrpí žádným závažným onemocněním, které by nebylo léčitelné v Polsku, není osobou závislou na péči jiných osob v ČR, ani sám o nikoho nepečuje.

III. Posouzení věci krajským soudem

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích stanovených v , („ “) a zákona o azylu. O věci samé rozhodl v rámci ústního jednání konaného dne 27. 7. 2026. Žalobce i žalovaný v průběhu řízení setrvali na argumentaci předestřené ve shora zmíněné žalobě a vyjádření k ní. Na doplnění dokazování netrvali. Žalobcovy přílohy k žalobě odpovídají písemnostem již založeným ve správním spise. Krajský soud jimi proto samostatně dokazování neprováděl, vychází-li totiž soud z údajů a listin obsažených ve správním spise, nejde o dokazování ve smyslu (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2018, č. j. -101).

15. Žaloba není důvodná.

16. Krajský soud především zdůrazňuje, že v projednávané věci je předmětem přezkumu rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o mezinárodní ochranu z důvodu, že k posuzování žádosti je příslušný jiný stát vázaný přímo použitelným předpisem EU, konkrétně Polsko. Žádost žalobce žalovaný z uvedeného důvodu vyhodnotil jako nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. V návaznosti na to je na místě připomenout, že dle výslovného znění § 10a odst. 2 zákona o azylu platí, že je-li žádost o udělení azylu nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Touto optikou je nutno posuzovat rozsah skutečností, které měl žalovaný zjistit pro účely svého rozhodnutí ve smyslu (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 11. 2020, č. j. -31, publ. pod č. 4106/2021 Sb. NSS). Je tudíž nutno vyjít z toho, že žalovaný meritorně neposuzoval azylové důvody podle zákona o azylu ve vztahu k Ukrajině coby zemi původu žalobce, nýbrž zjišťoval výhradně procesní podmínky příslušnosti členského státu EU k posouzení žádosti podle nařízení Dublin III.

17. Žaloba však takřka výhradně brojí právě proti nedostatečnému posouzení kritérií pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu, resp. doplňkové ochrany dle § 14a tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že tato kritéria žalovaný ze shora uvedených důvodů v rámci správního řízení nehodnotil a ani hodnotit nemohl, napadené rozhodnutí v tomto ohledu nemůže být nyní ani předmětem soudního přezkumu. Námitkami týkajícími se nedostatečného posouzení naplnění podmínek pro udělení azylu či doplňkové ochrany se proto krajský soud nemohl zabývat.

18. Krajskému soudu tak nezbylo než napadené rozhodnutí přezkoumat pouze v rozsahu zbylé žalobní argumentace, kterou žalobce brojí proti příslušnosti Polska k posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. V této souvislosti zejména namítl, že žalovaný nesprávně vyšel z informace polských azylových orgánů o prodloužení platnosti jeho polského pobytového oprávnění do března roku 2027.

19. Lze shrnout, že žalovaný v napadeném rozhodnutí vyložil důvody, pro které neshledal příslušnost k posouzení žádosti dle kritérií stanovených v čl. 8 až 11 nařízení Dublin III. Tyto žaloba žádným způsobem nerozporuje a krajský soud je tak neměl důvod podrobněji přezkoumávat. Své rozhodnutí pak žalovaný vystavěl na aplikaci kritéria stanoveného ve čl. 12 odst. 2 tohoto nařízení.

20. Podle čl. 12 odst. 2 nařízení Dublin III platí, že pokud je žadatel držitelem platného víza, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto vízum udělil, ledaže bylo vízum uděleno jménem jiného členského státu v rámci ujednání o zastupování podle článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech. V tom případě je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný zastupovaný členský stát.

21. Ze správního spisu krajský soud ověřil, že žalobce je držitelem pobytového oprávnění v rámci dočasné ochrany vydaného Polskem. Dne 6. 3. 2026 žalovaný ve smyslu čl. 21 nařízení Dublin III požádal Polsko o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti žalobce, kterou podal v ČR. Polsko svou příslušnost k posouzení žádosti dne 20. 3. 2026 uznalo. S ohledem na námitku uplatněnou v rámci seznámení obecného zmocněnce žalobce s podklady pro rozhodnutí žalovaný dále od polských azylových orgánů vyžádal potvrzení platnosti pobytového oprávnění žalobce. Polské azylové orgány dne 8. 4. 2026 potvrdily, že platnost žalobcova povolení č. X, uděleného od 20. 8. 2021 do 15. 2. 2022, byla prodloužena do 4. 3. 2027.

22. Krajský soud tak nemá pochybnost o tom, že Polsko je státem příslušným k posouzení žádosti žalobce. V této souvislost lze odkázat například na usnesení NSS ze dne 8. 8. 2024, č. j. -49, bod [11], ve kterém soud potvrdil, že pokud členský stát EU uzná svou příslušnost k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany, implicitně tím potvrzuje rovněž trvání platnosti jím uděleného víza, příp. jiného příslušného pobytového oprávnění. V posuzované věci nadto k dotazu žalovaného polské azylové orgány výslovně potvrdily, že platnost žalobcova povolení k pobytu byla prodloužena do března roku 2027.

23. Žalobce ostatně v žalobě netvrdí ani nedokládá, že by jeho polské pobytové oprávnění ve skutečnosti platné nebylo, resp. že jeho platnost nemohla a neměla být prodloužena. Jak již NSS judikoval, vzhledem ke smyslu a cílům dublinského systému žalovaný nemá a ani nemůže zjišťovat podrobnosti o typu víza nebo pobytového oprávnění žadatele, nýbrž je na žadateli samém, aby žalovanému předložil důkazy či tvrzení, která by účinně zpochybnila příslušnost státu k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu (srov. rozsudky NSS ze dne 11. 1. 2024, č. j. -33, či ze dne 19. 9. 2024, č. j. -30).

24. Žalobce v této souvislosti namítal, že se po dobu delší než tří měsíců zdržoval na území Ukrajiny. Tato skutečnost sama o sobě nezakládá zánik povinností Polska jako příslušného členského státu podle čl. 19 odst. 2 nařízení Dublin III. Uvedené ustanovení totiž vyžaduje nejen opuštění území členských států na dobu nejméně tří měsíců, ale též to, aby dotčená osoba nebyla držitelem platného povolení k pobytu vydaného příslušným členským státem. V projednávané věci však bylo postaveno najisto, že Polská republika žalobci platnost jeho pobytového oprávnění – povolení k pobytu pro osobu požívající dočasnou ochranu prodloužila do 4. 3. 2027. Podmínky pro zánik povinností Polska podle čl. 19 odst. 2 nařízení Dublin III proto nejsou splněny.

25. Krajský soud po lidské stránce rozumí možné nedůvěře žalobce k polskému azylovému systému či jeho neochotě ze subjektivních důvodů na území Polska vstoupit. Svá tvrzení ohledně hrozby neoprávněného odvodu k vojenskému výcviku a následného vracení na území Ukrajiny k nasazení do vojenských operací však žalobce ničím nedokládá a nelze je tak mít za prokázané.

26. V této souvislosti krajský soud podotýká, že judikatura NSS obecně vychází z toho, že Polsko je bezpečnou zemí, která dodržuje základní lidská práva žadatelů o mezinárodní ochranu a tamní azylový systém netrpí nedostatky, které by bránily přemístění žadatele do tohoto členského státu EU (srov. z poslední doby např. usnesení NSS ze dne 31. 5. 2023, č. j. -51, ze dne 20. 7. 2023, č. j. -34, a ze dne 21. 2. 2024, č. j. -26, či shora již odkazované usnesení NSS ze dne 8. 8. 2024, č. j. -49). To žalobci samozřejmě nebrání eventuálně tvrdit a prokázat konkrétní okolnosti, z nichž by vyplynulo, že v jeho případě je tomu jinak. Žalobce však v tomto ohledu ustal u obecných a ničím nepodložených tvrzení. Naopak žalovaný svůj závěr o absenci závažných nedostatků polského azylového systému opřel o dokument Informace OAMP – Polsko, Azylový systém – řízení o mezinárodní ochraně, azylová legislativa, zranitelné osoby, dublinský systém, azylová střediska, přijímací podmínky, zajišťování a azylové a dublinské statistiky ze dne 21. 11. 2025, který vychází z více zdrojů (k věrohodnosti použitých informací srov. například rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2026, č. j. -38). Žalobce nijak konkrétně skutková zjištění vyplývající z tohoto dokumentu, která žalovaný převzal do napadeného rozhodnutí, nezpochybnil.

27. S ohledem na shora uvedené krajský soud uzavírá, že v rozsahu žalobní argumentace neshledal v postupu žalovaného žádných vad. Žalovaný na základě podkladů obsažených ve spisové dokumentaci správně vyšel z toho, že žalobce v době podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR disponoval platným pobytovým oprávněním vydaným Polskem. V návaznosti na toto zjištění v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o azylu shledal žádost žalobce nepřípustnou a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil. Současně správně aplikoval kritéria stanovená v nařízení Dublin III, dle kterých je k posouzení žádosti příslušné Polsko.

IV. Závěr a náklady řízení

28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle věty první Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti

( ). Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 27. července 2026

JUDr. Tereza Kučerová v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: J. M.