Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31 Ad 1/2026 - 51.pdf
PDF · 0 B
No categories available
31 Ad 1/2026 - 51
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci
žalobkyně: V-TRADE s.r.o., IČO 25564188
sídlem Francouzská 346/30, 602 00 Brno
zastoupená Mgr. Janem Balarinem, Ph.D., advokátem
se sídlem Eliášova 922/21, 160 00 Praha 6
proti
žalovanému: Státní úřad inspekce práce, IČO 75046962
se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2026, č. j. 19141/1.30/25-6,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
1. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj ze dne 30. 4. 2025, č. j. 1171/8.30/25-14 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, (dále jen „zákon o inspekci práce“), za což jí byla dle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o inspekci práce uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. Uvedeného přestupku se žalobkyně dopustila tím, že porušila § 39 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), podle kterého doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou a může být opakována nejvýše dvakrát. Dále byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že výrok I. o vině ze spáchání předmětného přestupku změnil a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl.
2. Předmětný výrok změnil tak, že text: „porušila stanovené povinnosti při vzniku a změně pracovního poměru, neboť uzavřela pracovní poměr na dobu určitou se zaměstnanci J. D., xx, D. M., nar. xx, J. P., nar. xx, K. Z., nar. xx, S. B., nar. xx, který byl dále prodloužen na další dobu určitou, a to dohodou o změně pracovního poměru a vnitřním předpisem zaměstnavatele. Zaměstnavatel uzavřel s J. D., nar. xx, pracovní smlouvu s pracovním poměrem na dobu určitou od 20. 1. 2011 do 30. 6. 2011, dohoda o změně pracovní smlouvy z 20. 6. 2011 doba určitá do 31. 12. 2011, z 20. 12. 2011 doba určitá do 31. 12. 2012, z 18. 12. 2012 doba určitá do 31. 12. 2013, z 18. 12. 2013 doba určitá do 31. 12. 2014, dále byla uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 18. 12. 2014 – pracovní poměr se sjednává na dobu určitou – seznámení s vnitřním předpisem zaměstnavatele č. 1/2023 o uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou. Zaměstnavatel uzavřel s D. M., nar. xx, pracovní smlouvu s pracovním poměrem na dobu určitou od 15. 9. 2013 do 30. 6. 2014 – dohoda o změně pracovní smlouvy z 25. 6. 2014 doba určitá do 31. 12. 2015, z 18. 12. 2015 doba určitá do 31. 12. 2016, dále byla uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 16. 12. 2016 účinná od 1. 1. 2017 – pracovní poměr se sjednává na dobu určitou – seznámení s vnitřním předpisem zaměstnavatele č. 1/2023 o uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou. Zaměstnavatel uzavřel s J. P., nar. xx, pracovní smlouvu s pracovním poměrem na dobu určitou od 1. 8. 2007 do 31. 12. 2007, dohoda o změně pracovní smlouvy z 27. 12. 2007 doba určitá do 31. 12. 2008, z 15. 12. 2008 doba určitá do 30. 6. 2009, z 25. 6. 2009 doba určitá po dobu smluvního vztahu mezi zaměstnavatelem a společností České dráhy a.s., dále byla uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 25. 6. 2014 – pracovní poměr se sjednává na dobu určitou – seznámení s vnitřním předpisem zaměstnavatele č. 1/2023 o uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou. Zaměstnavatel uzavřel s K. Z., nar. xx, pracovní smlouvu s pracovním poměrem na dobu určitou od 1. 11. 2006 do 28. 2. 2007 – dohoda o změně pracovní smlouvy z 9. 2. 2007 doba určitá do 31. 12. 2007, z 27. 12. 2007 doba určitá do 31. 12. 2008, z 15. 12. 2008 doba určitá po dobu smluvního vztahu mezi zaměstnavatelem a společností České dráhy a.s., dále byla uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 25. 6. 2014 – pracovní poměr se sjednává na dobu určitou – seznámení s vnitřním předpisem zaměstnavatele č. 1/2023 o uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou. Zaměstnavatel uzavřel se S. B., nar. xx, pracovní smlouvu s pracovním poměrem na dobu určitou od 15.10.2007 do 30.6.2008, dohoda o změně pracovní smlouvy z 30. 6. 2008 doba určitá do 31. 12. 2008, z 15. 12. 2008 doba určitá do 30. 6. 2009, z 25. 6. 2009 doba určitá po dobu smluvního vztahu mezi zaměstnavatelem a společností České dráhy a.s., dále byla uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 25. 6. 2014 – pracovní poměr se sjednává na dobu určitou – seznámení s vnitřním předpisem zaměstnavatele č. 1/2023 o uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou. Uvedená právnická osoba jako zaměstnavatel tak porušila ustanovení § 39 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení.“
se nahrazuje textem:
„obviněný porušil stanovené povinnosti při vzniku a změně pracovního poměru, neboť s níže uvedenými zaměstnanci v níže uvedených dnech v rozporu s ust. § 39 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2025, pracovní poměr na dobu určitou sjednal (uzavřel) na dobu delší než 3 roky (tedy doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami přesáhla 3 roky), přičemž tento protiprávní stav ve všech níže uvedených případech trval minimálně do dne 14. 8. 2024:
J. D., nar. xx, když obviněný k pracovní smlouvě ze dne 17. 1. 2011 uzavřel dne 18. 12. 2014 dohodu o změně pracovní smlouvy, přičemž ke dni 19. 12. 2017 došlo ke sjednání (uzavření) tohoto pracovního poměru na dobu určitou na dobu delší než 3 roky; D. M., nar. xx, když obviněný k pracovní smlouvě ze dne 5. 9. 2013 uzavřel dne 16. 12. 2016 dohodu o změně pracovní smlouvy (účinnou od 1. 1. 2017), přičemž ke dni 2. 1. 2020 došlo ke sjednání (uzavření) tohoto pracovního poměru na dobu určitou na dobu delší než 3 roky; J. P., nar. xx, když obviněný k pracovní smlouvě ze dne 1. 8. 2007 uzavřel dne 25. 6. 2014 dohodu o změně pracovní smlouvy, přičemž ke dni 26. 6. 2017 došlo ke sjednání (uzavření) tohoto pracovního poměru na dobu určitou na dobu delší než 3 roky; K. ., nar. xx, když obviněný k pracovní smlouvě ze dne 31. 10. 2006 uzavřel dne 25. 6. 2014 dohodu o změně pracovní smlouvy, přičemž ke dni 26. 6. 2017 došlo ke sjednání (uzavření) tohoto pracovního poměru na dobu určitou na dobu delší než 3 roky; S. B., nar. xx, když obviněný k pracovní smlouvě ze dne 15. 10. 2007 uzavřel dne 25. 6. 2014 dohodu o změně pracovní smlouvy, přičemž ke dni 26. 6. 2017 došlo ke sjednání (uzavření) tohoto pracovního poměru na dobu určitou na dobu delší než 3 roky.“
II. Žalobní argumentace
3. Žalobkyně namítla nezákonnost napadeného rozhodnutí. Má za to, že právní kvalifikace skutku není správná a neodpovídá skutečnému stavu. Žalobkyně nesjednala pracovní poměry příslušných zaměstnanců na dobu delší než 3 roky, jak tvrdí žalovaný, ale na dobu trvání smluvního vztahu žalobkyně s Českými drahami, a.s., což může, ale nemusí být více než 3 roky. Jedná se o doložku času s neurčitým závěrem, která je při vymezení trvání pracovního poměru přípustná a běžná. Žalobkyně tak uzavřela pracovní smlouvy v souladu se zákoníkem práce.
4. Žalovaný nevytýká žalobkyni to, že by sjednala (uzavřela) pracovní poměry v rozporu se zákonem, ale že pracovní poměr na dobu určitou reálně trval po dobu delší, než podle zákona trvat mohl. Ustanovení § 25 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce však postihuje toliko porušení povinností při vzniku, změnách či skončení pracovního poměru, a nikoliv jakýkoli (domněle protiprávní) stav v souvislosti s trváním pracovního poměru. Žalovaný toto ustanovení vyložil nepřípustně extenzivně.
5. Skutkové podstaty přestupků podle § 25 odst.1 písm. a) zákona o inspekci práce jsou formulovány tak, že jsou dokonány jednorázově vlastním protiprávním jednáním (porušením určité povinnosti při vzniku, změně nebo skončení pracovněprávního vztahu). Nejde o trvající přestupky. To má význam z hlediska otázky zániku odpovědnosti za přestupek uplynutím promlčecí doby podle § 30 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Tím se žalovaný nijak nezabýval. Žalovaný měl přesně a jednoznačně vymezit skutek, který je žalobkyni kladen za vinu, což neučinil.
6. Žalovaný se rovněž nevypořádal se zákonnou výjimkou uvedenou v § 39 odst. 4 zákoníku práce, podle které se úprava řetězení pracovních poměrů na dobu určitou podle § 39 odst. 2 zákoníku práce neuplatní, jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce.
7. Žalovaný se nevypořádal s povahou provozu žalobkyně, kdy si vytvořil jistou představu, aniž by aktivně, prostřednictvím dokazování zjistil skutečnou povahu provozní činnosti žalobkyně. V daném případě jsou pracovní smlouvy se zaměstnanci uzavírány na základě platných smluv o poskytování služeb s Českými drahami, a.s. Předmětem těchto smluv je provádění čisticích a úklidových prací na železničních kolejových vozidlech. Smlouvy obsahují řadu specifických ujednání majících vliv na režim plnění.
8. Dále se žalovaný nevypořádal s tím, proč na věc nelze analogicky vztáhnout závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1611/2012, který se zabývá zvláštní povahou práce výzkumných pracovníků.
9. Žalovaný neprovedl žalobkyní navržené důkazy.
10. Dále žalobkyně poukázala na to, že obdobnou kontrolu správním orgánem prvního stupně absolvovala dne 10. 2. 2017 a dne 21. 2. 2017 a žádná pochybení nebyla shledána.
11. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.
III. Vyjádření žalovaného
12. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného i prvostupňového rozhodnutí.
13. Dále žalovaný uvedl, že učiněnou změnu, upřesnění popisu vytýkaného skutku byl oprávněn učinit, a tedy nedošlo k porušení zásady dvojinstančnosti, resp. ani k nepřípustné faktické změně skutku. Žalobkyni byl dán časový prostor k reakci na žalovaným avizovanou změnu, upřesnění popisu předmětného skutku. Žalovaným provedené upřesnění je právě pouze upřesněním, nikoli nepřípustnou změnou skutku, jak se snaží tvrdit žalobkyně.
14. Podle judikatury má žalovaný povinnost se explicitně zabývat otázkou prekluze pouze tehdy, není-li prekluzivní lhůta zachována (a tedy z této skutečnosti v řízení z úřední povinnosti vyvodit patřičné důsledky), nebo tehdy, namítne-li tak v řízení obviněný (žalobce), kdy v tomto případě nebyl splněn ani jeden předpoklad.
15. Zákonnou výjimkou danou § 39 odst. 4 zákoníku práce se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval, a to i v kontextu žalobkyní vznesených důkazních návrhů.
16. Žalovaný s ohledem na výše uvedené navrhl žalobu zamítnout a nepřiznat žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení.
IV. Posouzení věci krajským soudem
17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. Ve věci rozhodoval bez nařízení jednání postupem předvídaným v § 51 s. ř. s.
A. Skutkový stav
18. Ze správního spisu vyplynulo, že dne 31. 7. 2024 zahájil správní orgán prvního stupně u žalobkyně kontrolu dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce, jejímž předmětem bylo dodržování pracovněprávních předpisů dle § 3 odst. 1 téhož zákona se zaměřením na povinnosti na úseku náhrad, odměňování zaměstnanců, pracovní doby a pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Ve správním spise jsou založeny pracovní smlouvy a dohody o změně pracovní smlouvy specifikované v bodě 2. tohoto rozsudku. Proti protokolu o kontrole ze dne 5. 9. 2024, č. j. 13754/8.50/24-2, 9. 2024, podala žalobkyně námitky. Námitky byly zamítnuty. Dne 22. 1. 2025 bylo s žalobkyní zahájeno přestupkové řízení, a to na základě doručení příkazu ze dne 21. 1. 2025, č. j. 1171/8.30/25-4, proti kterému podala žalobkyně odpor. Dne 18. 2. 2025 se uskutečnilo před správním orgánem prvního stupně ústní jednání za přítomnosti žalobkyně, v jehož rámci bylo provedeno dokazování Vnitřním předpisem žalobkyně č. 1/2018 a 2/2023, pracovními smlouvami a dohodami o změně pracovní smlouvy jednotlivých zaměstnankyň a výpisy z veřejných rejstříků. Žalobkyně se dále ve věci vyjádřila písemným podáním, ke kterému přiložila smlouvy o poskytování služeb uzavřené mezi ní a společností České dráhy, a.s. uzavřené v roce 2021 pro různá lokální pracoviště objednatele České dráhy, a. s. Předmětem smluv bylo provádění čistících a úklidových prací na osobních železničních kolejových vozidlech. Současně žalobkyně učinila důkazní návrhy, a to: učinit dotaz na České dráhy, a.s., kdy a z jakých důvodů došlo k ukončení čištění železničních kolejových vozidel v železničních stanicích v Českém Těšíně, Volarech, Železné Rudě a Horažďovicích a který subjekt tam zajišťoval čisticí služby v době jejich ukončení; provést výslech svědka M. V., nar. xx, provozního ředitele žalobkyně, k otázkám charakteru činnosti na dislokovaných pracovištích a režimu poskytování služeb; provést výslech svědkyně M. F., nar. xx, finanční ředitelky žalobkyně, k otázkám charakteru činnosti na dislokovaných pracovištích a režimu poskytování služeb; provést výslech svědka Z. Z., nar. xx, zaměstnance Českých drah, a.s., OŘOD Střed, k otázkám charakteru činnosti na dislokovaných pracovištích a režimu poskytování služeb. Uvedené důkazní návrhy správní orgán prvního stupně zhodnotil jako nadbytečné a nepřistoupil k jejich provedení. Po oznámení o ukončení dokazování a možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí ze dne 26. 3. 2025 žalobkyně učinila dne 14. 4. 2025 písemné vyjádření k věci s tím, že setrvala na svém dosavadním stanovisku, jakož i na vznesených důkazních návrzích. Dne 5. 5. 2025 bylo žalobkyni doručeno prvostupňové rozhodnutí, proti kterému podala odvolání, o němž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím.
B. Právní posouzení
19. Žaloba není důvodná.
20. Podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce: „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr tím, že poruší stanovené povinnosti při vzniku, změnách, skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.“
21. Podle § 39 odst. 2 zákoníku práce: „Pracovní poměr na dobu určitou smí být sjednán nejdéle na 3 roky a mezi týmiž smluvními stranami může být opakován nejvýše dvakrát; za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž jeho prodloužení. Jde-li o náhradu za dočasně nepřítomného zaměstnance po dobu mateřské, otcovské a rodičovské dovolené a dovolené podle § 217 odst. 5, může být pracovní poměr na dobu určitou sjednáván bez omezení počtu opakování podle věty první. Celková doba trvání pracovních poměrů na dobu určitou podle vět první a druhé mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 9 let ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.“
22. Výjimku z uvedeného pravidla stanovuje odst. 4 citovaného ustanovení: „Jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou, nepostupuje se podle odstavce 2 za podmínky, že jiný postup bude těmto důvodům přiměřený a písemná dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací upraví
a) bližší vymezení těchto důvodů,
b) pravidla jiného postupu zaměstnavatele při sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou,
c) okruh zaměstnanců zaměstnavatele, kterých se bude jiný postup týkat,
d) dobu, na kterou se tato dohoda uzavírá.
Písemnou dohodu s odborovou organizací je možné nahradit vnitřním předpisem jen v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace; vnitřní předpis musí obsahovat náležitosti uvedené ve větě první.
23. Ohledně posouzení správnosti kvalifikace skutku považuje krajský soud ve shodě se správním orgánem prvního stupně a žalovaným za stěžejní závěr, že příslušné pracovní poměry uzavřené a prodlužované na dobu určitou trvaly i v době přesahující 3 roky od jejich sjednání, čímž by nastal protiprávní stav v rozporu s § 39 odst. 2 zákoníku práce, pokud by se na danou věc neaplikovala zákonná výjimka (viz níže). Nelze tak souhlasit s názorem žalobkyně, že v případě, kdy k protiprávnímu stavu dojde až překročením 3 let, nelze takové jednání postihnout, když při uzavření každé jednotlivé předmětné dohody o prodloužení pracovní smlouvy ještě nebylo možno budoucí protiprávnost dovodit. Takový výklad by popíral smysl a účel zákonné úpravy, jejímž cílem je ochrana zaměstnanců před nezákonným překračováním doby, po kterou je může zaměstnavatel zaměstnávat na dobu určitou dle výše citovaného ustanovení.
24. Soud se proto zabýval otázkou, zda u žalobkyně byly dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, pro něž nebylo možno spravedlivě požadovat založení pracovního poměru na dobu neurčitou, a zda její vnitřní předpis upravoval výše uvedené zákonem stanovené náležitosti.
25. Krajský soud shledal, že Vnitřní předpis žalobkyně č. 02/2023 tyto náležitosti formálně obsahuje. Vymezuje důvody, pravidla odchylného postupu, okruh zaměstnanců i dobu své účinnosti. To však samo o sobě pro naplnění zákonné výjimky nepostačuje. Musely by být rovněž věcně naplněny objektivní důvody, pro něž nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby se zaměstnancem uzavřel pracovní poměr na dobu neurčitou.
26. Takové důvody v projednávané věci dány nebyly. Žalobkyně poskytuje čisticí služby dlouhodobě a průběžně. Práce na jednotlivých dislokovaných pracovištích nepředstavuje jednorázovou ani předem časově ohraničenou činnost. Nejistota, zda objednatel zachová určitý rozsah služeb, případně zda zruší konkrétní pracoviště, je běžným podnikatelským rizikem. Žalobkyně takové riziko nemůže přenášet na zaměstnance tím, že jejich pracovní poměry ponechá po neomezenou dobu v režimu doby určité.
27. Smlouvy žalobkyně s Českými drahami, a. s. jako objednatelem jejich služeb byly uzavřeny na dobu neurčitou s dvanáctiměsíční výpovědní dobou. Žalobkyně by tedy měla dostatečný časový prostor reagovat na případné ukončení poskytování služeb na některém z lokálních pracovišť standardními pracovněprávními nástroji. Ustanovení § 39 odst. 4 zákoníku práce neslouží k tomu, aby zaměstnavatel dlouhodobě eliminoval riziko spojené s proměnlivostí zakázek.
28. Soud nepřehlédl rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1611/2012, podle něhož mohou vnější okolnosti, včetně časově omezeného financování, představovat zvláštní povahu práce. Tuto výjimku je ovšem nutno vykládat restriktivně. V případě žalobkyně se jedná o riziko potenciální ztráty financování pro konkrétní lokální pracoviště, nikoli pro samotnou činnost jako takovou, kde není možné zaměstnance přemístit na jiné lokální pracoviště jako v případě výzkumné činnosti závislé na účelových a časově omezených grantech s nejistotou dalšího financování. Žalobkyně zajišťovala průběžné úklidové služby na základě dlouhodobého smluvního vztahu uzavřeného na dobu neurčitou. Její situace je proto bližší věci posuzované v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4871/2010, v níž nebylo možné výjimku založit jen na obecném provozním uspořádání zaměstnavatele.
29. Žalovaný tedy správně uzavřel, že žalobkyně nemohla postupovat podle § 39 odst. 4 zákoníku práce. Pracovní poměry dotčených zaměstnankyň tak byly sjednány a udržovány v rozporu s § 39 odst. 2 zákoníku práce. Tím žalobkyně porušila povinnost při vzniku a změně pracovního poměru, čímž se dopustila přestupku podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce.
30. Krajský soud dále neshledal důvodnou námitku, že žalovaný změnou výroku změnil totožnost skutku. Vytýkané jednání zůstalo vymezeno týmiž pracovními poměry, týmiž dohodami o jejich změně i týmž porušením zákonného limitu. Žalovaný jen odstranil nadbytečný chronologický popis a přesněji vyjádřil okamžiky, od nichž pracovní poměry přesahovaly zákonnou tříletou dobu. Žalobkyně byla před vydáním rozhodnutí s navrhovanou úpravou seznámena a mohla se k ní vyjádřit. Její práva proto žalovaný nezkrátil.
31. Ani uvedení dne 14. 8. 2024 nepředstavovalo nepřípustné rozšíření skutku. Tento den odpovídá kontrole, při níž žalobkyně předložila správnímu orgánu prvního stupně seznam zaměstnanců, pracovní smlouvy, dodatky, mzdové doklady a přehledy odpracované doby. Z těchto podkladů žalovaný správně dovodil, že pracovní poměry v rozhodném období nadále trvaly. Doplnění data 14. 8. 2024 tak pouze vyjadřuje, že protiprávní stav v době kontroly stále trval, nešlo však o rozšíření skutku.
32. Žalovaný rovněž nepochybil, když neprovedl navržené důkazy. Nezpochybňoval totiž, že v minulosti došlo stran Českých drah, a. s. k ukončení čisticích prací v některých lokalitách, ani že se rozsah služeb řídil harmonogramy objednatele. Tyto skutečnosti však nemohly změnit právní závěr, že jde o podnikatelské riziko žalobkyně. Charakter činnosti a režim smluvního vztahu navíc dostatečně vyplývaly z předložených smluv a vyjádření žalobkyně. Provedení navržených důkazů proto bylo i dle krajského soudu nadbytečné.
33. Nedůvodná je konečně i námitka porušení zásady legitimního očekávání založená na dřívější kontrole. Z okolnosti, že při kontrole v roce 2017 nebyl zjištěn nyní posuzovaný nedostatek, nelze dovodit právo žalobkyně na zachování nezákonného postupu (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 95/2013-31).
V. Závěr a náklady řízení
34. Žaloba není důvodná, proto ji soud zamítl postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 30. července 2026
JUDr. Magdalena Ježková v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: R. V.