Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4871/2010

21

Cdo 4871/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

V. D.,

zastoupeného JUDr. Jitkou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Vídeňská č. 55, proti žalovanému

Vysokému učení technickému v Brně,

Antonínská č. 548/1, IČO 00216305, zastoupenému JUDr. Milošem Hejmalou, advokátem se sídlem v Brně, Malinovského náměstí č. 4, o určení, že nebyly splněny podmínky, které umožňují sjednání pracovního poměru na dobu určitou přesahující dva roky, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. června 2010 č.j. -65, takto:

I. Dovolání žalovaného

se zamítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jitky Štěpánkové, advokátky se sídlem v Brně, Vídeňská č. 55.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 27.2.2008 (v podobě změněné se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby bylo určeno, že "v případě pracovního poměru založeného mezi žalobcem a žalovaným pracovní smlouvou ze dne 1.9.2004 a jehož trvání bylo sjednáno na dobu určitou, nebyly splněny podmínky uvedené v odst. 2 až 4 a v tomto případě se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že uzavřel dne 1.9.2004 se žalovaným pracovní smlouvu, kterou se zavázal konat pro žalovaného práci "odborného referenta organizace a řízení" na "veškerých pracovištích zaměstnavatele v Brně" na dobu určitou do 31.12.2004, a že pracovní poměr účastníků byl "následnými dohodami o změně pracovní smlouvy" prodlužován tak, že trval "bez jakéhokoliv přerušení" a že měl skončit ke dni 31.12.2008 (správně ke dni 31.12.2007). Vzhledem k tomu, že pracovní poměr "fakticky trval" po dobu delší dvou let, aniž by šlo o případ uvedený v ustanovení , a že žalobce dne 17.12.2007 oznámil žalovanému, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, má žalobce za to, že se mezi nimi jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.

Žalovaný namítal, že v kolektivní smlouvě účinné ode dne 1.5.2004, jakož i v kolektivních smlouvách uzavřených v letech 2005, 2006, 2007 a 2008, bylo "ujednáno, že omezení sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou se nevztahuje na pracovní poměry těch zaměstnanců, kteří konají práce, jejichž výkon je sezónní, tj. závislý na době topné sezóny, provozování ubytovacích a stravovacích zařízení v době školního roku nebo na době provozování sportovních zařízení v letním období". Vzhledem k tomu, že žalobce pracoval "v organizační jednotce žalovaného Koleje a menzy v Brně v oblasti stravovacích zařízení" a že konal práce "na pracovištích provozování ubytovacích a stravovacích zařízení v době školního roku", žalovaný uzavřel (prodloužil) se žalobcem pracovní poměr na dobu určitou přesahující dva roky v souladu se zákonem.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 11.12.2008 č.j. -47 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 9.996,-Kč k rukám advokáta JUDr. Miloše Hejmaly. Z výsledků dokazování zjistil, že pracovní smlouva byla mezi účastníky uzavřena na dobu od 1.9. do 31.12.2004, že pracovní poměr byl celkem šesti "dodatky" k pracovní smlouvě prodlužován vždy o půl rok ("posledním dodatkem" byl pracovní poměr "prodloužen opět o šest měsíců do 31.12.2007"), že žalobce byl přijat "na sezónní práce související s provozováním ubytovacích a stravovacích zařízení v době školního roku", že žalobce byl "na provozu Pizzerie, který nebyl uzavírán, a proto se zaměstnanci tohoto provozu nebyly ukončovány pracovní poměry na dobu určitou, ale byly jim prodlužovány", a že "následně musel být tento provoz uzavřen z důvodu rekonstrukce" a žalobci nebyl pracovní poměr po 31.12.2007 prodloužen. Vzhledem k tomu, že žalovaný "na každý rok" uzavřel "řádně smlouvu v rámci uzavřené kolektivní smlouvy, kde byly uvedeny pracoviště, kde mohly být s pracovníky opakovaně uzavírány pracovní poměry na dobu určitou", a že žalobce působil na takovém pracovišti ("pracovišti sezónní povahy, závislé na provozování ubytovacích a stravovacích zařízení v době školního roku"), byl sjednán (prodlužován) pracovní poměr účastníků na dobu určitou v souladu se zákonem.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15.6.2010, č.j. -65, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 18.800,- Kč k rukám advokátky JUDr. Jitky Štěpánkové. Odvolací soud zdůraznil, že sjednání pracovního poměru na dobu určitou přesahující dva roky představuje "zcela výjimečné opatření, které musí mít své opodstatnění a musí splňovat podmínky vymezené" v ustanoveních a 4 , a na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že žalobce sice pracoval u žalovaného ve "stravovacím zařízení", že však "charakter tohoto stravovacího zařízení nevykazuje znaky sezónního zařízení" a žalobcem zastávanou funkci "nelze považovat za práci sezónního charakteru". Provozovna "Pizzerie" byla provozována celoročně, nebyla po dobu více než tří let uzavřena ani na přechodnou dobu a k uzavření od ledna 2008 nemělo dojít "z důvodu sezónnosti provozu, ale z důvodu rekonstrukce daného zařízení". Vzhledem k tomu, že žalobce pracoval v zařízení žalovaného "s celoročním provozem", nemohly být splněny podmínky pro sjednání (prodloužení) pracovního poměru účastníků na dobu určitou přesahující dva roky.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že podle ujednání obsaženého v kolektivních smlouvách se "omezení sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou nevztahuje na pracovní poměry těch zaměstnanců, kteří konají práce, jejichž výkon je sezónní, tj. závislý na době topné sezóny, provozování ubytovacích a stravovacích zařízení v době školního roku nebo na době provozování sportovních zařízení v letním období", a že žalobce byl zaměstnán na "pracovištích provozování ubytovacích a stravovacích zařízení v době školního roku"; pracemi spojenými s "provozováním stravovacího zařízení v době školního roku" jsou "všechny práce konané přímo ve stravovacím provozu - zařízení, tj. nejen práce kuchařů menz, ale i pomocných kuchařů, pomocných pracovních sil v kuchyních menz, úklidových sil v kuchyních a jídelnách menz a samozřejmě i taktéž všech administrativních referentských pracovníků podílejících se přímo na chodu a na řízení konkrétního stravovacího provozu", a tedy i práce žalobce. Žalovaný dále dovozuje, že "zařazením pracoviště mezi sezónní neznamená, že musí nutně docházet k přerušení provozu každý rok", neboť žalovaný "nikdy nemůže přesně predikovat charakter provozu svých ubytovacích a stravovacích zařízení po jednotlivých měsících na několik let dopředu"; právní názor odvolacího soudu ve svých důsledcích podle dovolatele znamená, že by žalovaný (a ani jiná veřejná vysoká škola) nemohl provozovat tato zařízení z ekonomických důvodů. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že v pracovní smlouvě byl sjednán druh práce "referent organizace a řízení odborný", což "zjevně" není "druh práce povahou a účelem sezónní", že místem výkonu práce jsou "veškerá pracoviště zaměstnavatele v Brně", což svědčí o tom, že žalobce "nebyl a ani neměl být přijat k výkonu sezónních prací", a že žalobce pracoval u žalovaného nepřetržitě od 1.9.2004 do 31.12.2007, takže "ani fakticky nevykonával žádné práce, jež by měly charakter a povahu prací sezónních". Na žalobce se proto nevztahuje v kolektivních smlouvách sjednané omezení sjednávání pracovního poměru na dobu určitou na práce, jejichž výkon je sezónní.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že jde o rozsudek, proti kterému je ve věci samé dovolání přípustné podle ustanovení , přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání [srov. , , ve znění účinném od 1.3.2004 do 31.12.2006 (dále jen " ") a , , ve znění pozdějších předpisů účinného do 31.12.2011 (dále jen " ").

Pracovní poměr na dobu určitou mezi týmiž účastníky může trvat (lze sjednat nebo prodloužit) po dobu nejvýše dvou let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru; jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň šest měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží (srov. a ).

V projednávané věci bylo dokazováním před soudy zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů dovolatel nezpochybňuje), že účastníci uzavřeli dne 1.9.2004 pracovní smlouvu, kterou sjednali pracovní poměr na dobu určitou od 1.9. do 31.12.2004; druh práce, který se žalobce zavázal vykonávat pro žalovaného, byl dohodnut jako "referent organizace a řízení odborný", místem výkonu práce byla stanovena "veškerá pracoviště zaměstnavatele v Brně" a den nástupu do práce byl určen na 1.9.2004. Účastníci poté prostřednictvím dohod o změně pracovní smlouvy měnili (prodlužovali) dobu trvání pracovního poměru na dobu určitou vždy o 6 měsíců, naposledy dohodou ze dne 20.6.2006 na dobu do 31.12.2006, dohodou ze dne 8.12.2006 na dobu do 30.6.2007 a dohodou ze dne 13.6.2007 na dobu do 31.12.2007.

Doba trvání pracovního poměru účastníků na dobu určitou, sjednaná podle dohod o změně pracovní smlouvy ze dne 20.6.2006, ze dne 8.12.2006 a ze dne 13.6.2007, přesáhla dobu dvou let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru (tj. ode dne 1.9.2004). Podle názoru žalovaného však na projednávanou věc neplatí omezení doby trvání pracovního poměru na dobu určitou, vyjádřené v ustanoveních a , neboť podle ujednání obsažených v kolektivních smlouvách se nevztahuje na pracovní poměry "těch zaměstnanců, kteří konají práci, jejichž výkon je sezónní, tj. závislý na době topné sezóny, provozování ubytovacích a stravovacích zařízení v době školního roku nebo na době provozování sportovních zařízení v letním období".

Trvání pracovního poměru na dobu určitou není omezeno dobou nejvýše dvou let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru (mimo jiné) tehdy, jsou-li dány vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, kterou má zaměstnanec vykonávat, a to za podmínky, že tyto důvody budou blíže vymezeny v písemné dohodě zaměstnavatele s odborovou organizací [srov. a ].

Za vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení a lze jistě považovat potřebu zaměstnavatele na výkon práce pouze v "sezóně" (práce, která není vykonávána nepřetržitě, ale vždy jen po pravidelně se opakující období), jestliže "sezóna" trvá po dobu více než dvou let nebo jestliže dobu dvou let sice nepřesahuje, avšak mezi jednotlivými "sezónami" neuplyne doba alespoň šesti měsíců. Pro výkon práce v "sezóně" je přitom příznačné, že tzv. "sezónní" zaměstnanci jsou zaměstnáváni vždy v pravidelně se opakujících obdobích, i když tu nemusí být (při sjednání pracovního poměru) vždy jistota o tom, kdy určitá "sezóna" skončí a kdy tedy uplyne sjednaná doba trvání takového pracovního poměru na dobu určitou.

I když ujednal v písemné dohodě s odborovou organizací, že omezení doby trvání pracovního poměru dobou nejvýše dvou let od vzniku pracovního poměru na dobu určitou se nevztahuje na pracovní poměry "těch zaměstnanců, kteří konají práci, jejichž výkon je sezónní", a že za sezónní se považuje výkon práce, který je "závislý na době topné sezóny, provozování ubytovacích a stravovacích zařízení v době školního roku nebo na době provozování sportovních zařízení v letním období", mohl žalovaný tuto výjimku použít pouze u zaměstnanců, které vskutku zaměstnával v pracovním poměru na dobu určitou na příslušnou sezónu, tj. na dobu "topné sezóny", na dobu "provozování ubytovacích a stravovacích zařízení v době školního roku" nebo na dobu "provozování sportovních zařízení v letním období"; nebylo přitom významné, na jakém pracovišti nebo jiném místě měl zaměstnanec sjednanou práci vykonávat, neboť "sezónnost" se odvíjí (podle výše uvedeného vymezení) od výkonu prací a nikoliv od zařazení na určité pracoviště.

Žalovaný uzavřel se žalobcem pracovní poměr na dobu určitou od 1.9. do 31.12.2004 a poté s ním pracovní poměr na dobu určitou prodlužoval vždy o kalendářní pololetí. Přestože měl práci vykonávat na pracovištích provozování ubytovacích a stravovacích zařízení v době školního roku, žalobce správně upozorňuje na to, že žalovaný s ním pracovní poměr na dobu určitou neuzavíral na "období sezóny", ale na období, které neodpovídalo "provozování ubytovacích a stravovacích zařízení v době školního roku" (nejprve na období čtvrtého čtvrtletí roku 2004 a posléze na dobu kalendářních pololetí), a že tedy náplní jeho pracovního poměru nemohl být výkon práce v "sezóně", ale v jiném časovém úseku. Odvolací soud tedy v souladu se zákonem dospěl k závěru, že se na projednávanou věc nevztahuje omezení sjednávání pracovního poměru na dobu určitou na práce, které žalovaný dohodl s odborovou organizací. Uvedený názor neznamená, že by žalovaný (nebo jiná veřejná vysoká škola) nemohl z ekonomických důvodů provozovat ubytovací a stravovací zařízení; postup žalovaného v projednávané věci totiž nasvědčuje tomu, že výjimkou z omezení doby trvání pracovního poměru dobou nejvýše dvou let od vzniku pracovního poměru na dobu určitou, sjednanou s odborovou organizací, jen dodatečně ospravedlňoval dobu trvání pracovního poměru se žalobcem, i když ve skutečnosti o "sezónního zaměstnance" nešlo.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení , a b) nebo v anebo jinou (další) vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč [srov. , a ve znění , č. , č. a č. a Čl. II ] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 4.050,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nepatří, neboť zástupkyně žalobce advokátka JUDr. Jitka Štěpánková v rozporu s ustanovením ve znění , č. , č. , č. , č. a č. neprokázala, že by byla plátcem této daně. Protože dovolání žalovaného bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 4.050,- Kč nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala ( ), do 3 dnů od právní moci rozsudku ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2012

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu