Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3626/2008

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Ing. M. B., zastoupeného advokátem, b) Doc. Ing. J. T., a c) P. P., zastoupených advokátem, proti žalovanému „F.“ d. zastoupenému advokátkou, o povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2008, č. j. -280, takto:

I.   Dovolání se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům b) a c) na náhradě nákladů dovolacího řízení každému z nich částku  5.800,- Kč k rukám advokáta, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. května 2006, č. j. -250, zamítl žalobu, aby soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít kupní smlouvu mezi žalovaným jako prodávajícím a žalobci jako kupujícími ohledně objektů bydlení č. p. 761, 762 a 763 v obci B. a kat. území B., blíže specifikovanou ve výroku rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že mezi žalovaným jako budoucím prodávajícím a žalobci jako budoucími kupujícími byla 3. 9. 1997 uzavřena smlouva o budoucí kupní smlouvě, kterou se žalovaný zavázal, že s žalobci uzavře kupní smlouvu, kterou na každého z nich převede id. 36/1000 předmětných nemovitostí, a to poté, co Katastrálním úřadem B. bude zapsán v katastru nemovitostí vklad vlastnického práva žalovaného. Žalovaný se zavázal, že jednání o uzavření kupní smlouvy zahájí do 30ti dnů ode dne provedení vkladu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. Soud prvního stupně přes závazný právní názor, vyslovený Krajským soudem v Brně v usnesení z 25. 6. 2004, č. j. -143, kterým byl zrušen dřívější rozsudek soudu prvního stupně ze 6. 12. 2000, č. j. -113, že smlouva o budoucí smlouvě kupní z 3. 9. 1997 je platná, se shodně jako ve svém dřívějším rozsudku postavil na stanovisko, že tato smlouva je neplatná. Tato smlouva podle soudu prvního stupně je v rozporu s , zákona o vlastnictví bytů. S odkazem na  rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) ze 7. 5. 2002, sp. zn. , dovodil, že žalovaný nemůže převést na žalobce ideální část nemovitostí, byť odpovídají bytovým jednotkám. Pokud by tak učinil, šlo by o absolutně neplatný právní úkon. Představenstvo žalovaného nemělo k uzavření smlouvy zmocnění ostatních členů družstva, což při podpisu smlouvy bylo známo jak osobám zastupujícím žalovaného, tak i žalobcům.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 30. ledna 2008, č. j. -280, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že „žalovaný je povinen uzavřít s žalobci a), b), a c) kupní smlouvu“ specifikovanou ve výroku. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Odvolací soud setrval na svém právním názoru, vysloveném již ve zrušujícím usnesení z 25. 6. 2004, že smlouva o budoucí smlouvě kupní z 3. 9. 1997 je platná, neboť je určitá, má písemnou formu a byla splněna i podmínka podpisů dvou členů představenstva žalovaného. Dále uvedl, že se týká převodu jednotek poté, co dojde k jejich vymezení ve smyslu citovaného zákona. V době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nebyly v předmětných domech podle tohoto zákona vymezeny jednotky, takže žalovaný mohl 3. 9. 1997 činit právní úkony směřující k převodu ideálních částí předmětných nemovitostí na jinou osobu. Nelze tak dospět k závěru, že smlouva je neplatná podle obč. zák. proto, že se má týkat plnění nemožného. Pro posouzení platnosti dané smlouvy je rozhodující stav v době jejího uzavření. Skutečnosti vzniklé následně na její platnost vliv nemají. V době uzavření smlouvy o budoucí smlouvě „rozhodování o majetkových dispozicích s nemovitostmi nebylo svěřeno do působnosti členské schůze zákonem a ani ze stanov žalovaného platných ke dni uzavření předmětné smlouvy nevyplývalo, že by o takových úkonech příslušelo rozhodovat členské schůzi“. V tomto směru nelze aplikovat ustanovení a obchodního zákoníku (obch. zák.), kterými byl uvedený zákoník doplněn až po uzavření sporné smlouvy zákonem č. 370/ 2000 Sb., jenž nabyl účinnosti 1. 1. 2001. Sporná smlouva byla uzavřena osobami oprávněnými jednat za žalovaného také ve smyslu občanského obč. zák.). Ustanovení obč. zák. se na daný případ nevztahuje, neboť se týká právních úkonů pracovníků či členů družstva. Předmětný právní úkon učinilo představenstvo družstva jako jeho statutární orgán v souladu s obč. zák.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. V podstatě nesouhlasil se všemi právními argumenty, kterými odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí. Namítl, že smlouva o budoucí smlouvě kupní z 3. 9. 1997 je absolutně neplatným právním úkonem, neboť v ní chybí určitost předmětu smlouvy, kterou spatřuje hlavně v článku I., odst. a) smlouvy, „kde je zmíněn převod id. 3 x 36/1000 nemovitostí, a to bloku č. 92 v B. B., Filipova 7, 9, 11, č. p. 761, 762, 763 v k. ú. B., kdy toto právo má být podíl odpovídající bytům č. 7/4, 9/2, 9/11, 11/2, 11/6“, kdy „také požadovaný podíl neodpovídá ploše bytů uvedených v bodě I. odst. b) smlouvy“. Při uzavření smlouvy předseda a člen představenstva neměli v souladu s § 239 odst. 4 písm. i) ObchZ a stanov družstva platných v době uzavření smlouvy mandát od ostatních členů družstva k uzavření takové smlouvy. O této skutečnosti žalobci věděli, neboť v době uzavření smlouvy byli i statutárními orgány družstva. Na daný případ je třeba aplikovat obč. zák. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že smlouva je v rozporu s Poukázal na to, že žalobci využili svých funkcí v orgánech družstva, aby žalovaného úmyslně poškodili. Pokud by došlo ke vkladu vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí, stalo by se vymezení jednotek podle nemožným. Nájemníci bytů zmíněných ve smlouvě z 3. 9. 1997, kteří v době uzavření předmětné smlouvy byli již členy družstva, by neměli nárok na byty, které mnoho let užívají, zaplatili za ně kupní cenu podle podílu  svých bytů na ceně nemovitosti a požadují jejich převod do osobního vlastnictví. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobci shodně navrhli zamítnutí dovolání. Námitky vznesené žalovaným nepovažují za opodstatněné.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 (dále „ “) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Pro rozhodnutí ve věci bylo určující posouzení otázky platnosti smlouvy o smlouvě o budoucí smlouvě kupní ze dne 3. 9. 1997. Žalovaným uplatněné dovolací námitky do sporné problematiky nic nového nepřinesly a jsou v podstatě shodné s námitkami jím vznášenými v průběhu řízení, popř. opakováním důvodů, pro které soud prvního stupně žalobu zamítl; nevyvracejí správnost právní argumentace odvolacího soudu. Dovolací soud souhlasí s tím, jak se odvolací soud naprosto správně a přesvědčivě vypořádal s těmito námitkami, a proto zcela odkazuje na jeho právní posouzení věci, vycházející z nezpochybňovaného zjištěného skutkového stavu věci. Je tedy správný právní názor odvolacího soudu, že předmětná smlouva o smlouvě budoucí není neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost z hlediska vymezení jejího předmětu a že není neplatná ani z důvodu nemožnosti plnění ve smyslu § 37 odst. 2 obč. zák., poněvadž nedošlo-li k vytvoření (bytových) jednotek v určitém bytovém domu, nic nebrání tomu, aby k takovému domu vzniklo podílové spoluvlastnictví. Stejně tak dovolací soud sdílí právní názor odvolacího soudu o závaznosti předmětné smlouvy z hlediska obch. zák. či obč. zák. a o nepoužitelnosti ustanovení obč. zák. i nových výše zmiňovaných ustanovení obchodního zákoníku, která přinesla až jeho novelizace provedená Žalovaným uplatněný dovolací důvod podle tak nebyl naplněn. Pro úplnost a nad rámec dovolacího přezkumu věci lze jen učinit tři poznámky: 1) dovolatel neuplatnil jako důvod neplatnosti rozpor sporné smlouvy s dobrými mravy, 2) předmětem daného řízení není odpovědnost členů představenstva žalovaného, kteří uvedenou smlouvu uzavřeli, 3) žalovanému nic nebrání v tom, aby poté, co na základě sporné smlouvy bude proveden vklad do katastru nemovitostí,  usiloval o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se žalobci a posléze o vytvoření jednotek ve smyslu , o vlastnictví bytů, případně v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví formou vzniku jednotek podle uvedeného zákona

Vady uvedené v , a b ) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil.

Z uvedených důvodů dovolací soud proto podle dovolání žalovaného zamítl.

I. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobci a) vznikly náklady ( , , a ). Náklady vzniklé žalobci a) představují odměnu za jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle , a 2 písm. a), a , ve znění pozdějších předpisů částku 4.000,- Kč, a dále paušální  náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle ve znění pozdějších předpisů, celkem 4.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z , a .

II. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobcům b) a c) vznikly náklady ( , , a ). Náklady vzniklé žalobcům b) a c) představují odměnu za jejich zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle , a 2 písm. a), , a , ve znění pozdějších předpisů částku 5.200,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle ve znění pozdějších předpisů, celkem 5.800,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z , a .

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobci a), b) a c) podat návrh na výkon rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. června 2009

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu