Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 521/2012

29 Cdo 521/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobců a) Ing. M. B., b) doc. Ing. J. T., CSc. a c) Ing. P. P., všech zastoupených JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem, se sídlem v Brně, Ječná 1321/29a, PSČ 621 00, proti žalovanému " F ", družstvo, se sídlem v Brně, Filipova 9, PSČ 635 00, identifikační číslo osoby 25327721, zastoupenému JUDr. Alžbětou Prchalovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Dřevařská 866/25, PSČ 602 00, o povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2011, č. j. -367, takto:

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem změnil Krajský soud v Brně k odvolání žalobců a), b) a c) rozsudek ze dne 25. května 2006, č. j. -250, jímž Městský soud v Brně zamítl žalobu o uložení povinnosti uzavřít ve výroku označenou kupní smlouvu (dále jen „kupní smlouva“) tak, že uložil žalovanému povinnost se žalobci kupní smlouvu uzavřít.

Jde v pořadí o třetí rozhodnutí odvolacího soudu, když usnesením ze dne 25. června 2004, č. j. -143, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. prosince 2000, č. j. -113 (jímž soud prvního stupně návrh zamítl); a rozsudek ze dne 30. ledna 2008, č. j. -280, (jímž odvolací soud změnil v pořadí druhé zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 25. května 2006, č. j. -250, tak, že žalobě vyhověl), proti němuž bylo podané dovolání, které Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. června 2009, sp. zn. , zamítl, zrušil (spolu s rozhodnutím Nejvyššího soudu) Ústavní soud nálezem ze dne 9. prosince 2010, sp. zn. [přitakávaje závěrům učiněným odvolacím a Nejvyšším soudem, vytýkaje jim však, že se nezabývaly posouzením platnosti smlouvy o smlouvě budoucí, uzavřené 3. září 1997 (dále jen „sporná smlouva), z pohledu jejího souladu s dobrými mravy].

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, navrhuje, aby jej Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání žalovaného, které je přípustné podle ustanovení , (dále též jen „ “), odmítl podle ustanovení jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že právní posouzení souladu sporné smlouvy s dobrými mravy, učiněné odvolacím soudem, je v souladu s ustanovením , (dále jen „obč. zák.“), jakož i ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (dostupnou veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího a Ústavního soudu). Odvolací soud vyšel z výkladu pojmu dobré mravy podaného např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 26. února 1998, sp. zn. , či v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2001, sp. zn. , správně vyložil, že pro posouzení platnosti sporné smlouvy jsou významné okolnosti existující v době jejího uzavření (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou), a následné závěry správně založil na posouzení všech relevantních okolností projednávané věci (srov. důvody výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ), a to i ve světle judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 57/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jeho závěrům nelze v tomto směru ničeho vytknout.

Zcela nepřípadná je výtka dovolatele, podle níž odvolací soud nerespektoval nález Ústavního soudu; odvolací soud se naopak s námitkami dovolatele, v nichž spatřoval důvody neplatnosti sporné smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, velmi pečlivě a podrobně (a jak vysvětleno shora, v souladu s ustálenou judikaturou) vypořádal.

Konečně výhrady, jimiž dovolatel brojí proti závěrům odvolacího soudu, podle kterých sporná smlouva není neplatná ani pro rozpor se zákonem, jsou pouhým opakováním námitek, s nimiž se Nejvyšší soud vypořádal v předchozím rozsudku sp. zn. , přičemž závěrům Nejvyššího (i odvolacího) soudu v tomto směru výslovně přisvědčil i Ústavní soud (srov. důvody nálezu sp. zn. ).

K nepodepsané ě, založené na č. l. 381 až 387 spisu a začínající větou „Dovolujeme si doplnit podané dovolání...“, Nejvyšší soud nemohl při posuzování důvodnosti dovolání přihlédnout, neboť nesplňuje náležitosti dovolání (srov. zejm. a 4 ). Bez ohledu na uvedené pak Nejvyšší soud poznamenává, že námitka v ní (oproti obsahu dovolání navíc) obsažená, podle níž měla žaloba být zamítnuta podle obč. zák., je zjevně nedůvodná (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000, sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2003, pod číslem 67).

Zabývat se dovoláním meritorně pokládá Nejvyšší soud za této situace za nadbytečné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a každému ze žalobců vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 6.064,- Kč, a jedné třetiny náhrady paušálních výdajů podle vyhlášky ve výši 100,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.294,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal každému ze žalobců k tíži dovolatele celkem 7.458,- Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. března 2014

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu