Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2407/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud ve výrocích o nákladech exekuce a nákladech řízení potvrdil usnesení z 19. 4. 2007, č.j. -30, jímž okresní soud  exekuci zastavil a k náhradě jejích nákladů a nákladů řízení zavázal povinnou, a dále pro nedostatek věcné legitimace odmítl odvolání soudního exekutora proti výroku o zastavení exekuce.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor ve výroku o nákladech exekuce dovoláním (jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí „se týká doposud právně nesourodě řešeného právního stavu a má tedy po právní stránce zásadní význam.“). Naplnění dovolacího důvodu podle ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) spatřuje – posuzováno podle obsahu dovolání – v tom, že soudy obou stupňů „před zastavením exekuce nezkoumaly, jaké plnění bylo rozhodující pro stanovení výše odměny exekutora“. V závěru svého dovolání pak napadá nesprávnost posouzení (nedostatku) jeho aktivní legitimace k podání odvolání proti výroku o zastavení exekuce. Podle jeho názoru, je-li účastníkem exekučního řízení, pak nemůže být jeho účastenství zúženo pouze na možnost podání opravných prostředků do výroků o nákladech exekuce.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Podle ustanovení , a není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Dovolání není přípustné ani v části napadající odmítnutí odvolání soudního exekutora do výroku o zastavení exekuce z důvodu nedostatku jeho věcné legitimace.

Ustanovení , a , 2 přípustnost dovolání v této části nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech  uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196); přípustnost dovolání zde nelze opřít ani o ustanovení , neboť odvolání není žalobou ani jiným návrhem ve smyslu tohoto ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné v Soudní judikatuře č. 10, ročník 2002 pod č. 196.

Podle ustanovení není dovolání proti výroku o odmítnutí odvolání přípustné rovněž, jelikož dovoláním napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. judikaturu uvedenou výše).

Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání ( věta první ), podle ustanovení věty první a odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, ostatním účastníkům, jež by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu