Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3627/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci  žalobkyně A. – B., s. r. o., zastoupené JUDr. R. H., advokátem, proti žalované P.z. a. s., , zastoupené JUDr. P. V., advokátem, , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2006, č. j. – 189, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. dubna 2006, č. j. – 161, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 8. listopadu 2005, č. j. –50.

Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí k hodnocení jednotlivých námitek uvedl, že pokud jde o námitku řádného nepředložení směnky lze obecně konstatovat, že výstavce směnky vlastní i avalista za výstavce mají postavení přímých dlužníků, vůči nimž není třeba žádných zachovacích úkonů a ani s případným porušením  protestační povinnosti není spojena na straně majitele směnky žádná sankce. Rovněž tak úspěšnému uplatnění práva na zaplacení směnky vůči přímému dlužníku nebrání ani prokázané nepředložení směnky k placení. Lze uzavřít, že ve vztahu k přímému dlužníku ze směnky (a ve vztahu k avalovi přímého dlužníka) námitka nepředložení směnky k placení a námitka porušení protestační povinnosti nikdy nemůže být důvodná. V dalších podrobnostech k podané námitce odvolací soud odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

K další námitce žalované, že šlo o směnku zajišťovací pro případ, že by výstavce směnky neodstranil nedodělky dle přílohy předávacího protokolu, a že důvod vystavení pominul, odvolací soud zdůraznil, že žalovaná v námitkách netvrdila obsah směnečné dohody, jejíž by byla účastníkem, a tato skutečnost nevyplynula ani z provedeného dokazování. V této souvislosti odvolací soud uzavřel, že žalované jako avalovi námitka, dovolávající se směnečné dohody mezi odlišnými subjekty, nenáleží. Okolnost, že soud prvního stupně námitku vyhodnocoval, když vycházel ze závěru, že uvedenou námitku žalovaná jako aval uplatnit v daném případě mohla, ve svém důsledku nemění ničeho na správnosti jeho rozsudku.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka tvrdí, že porušení „protestačních povinností“ ze strany žalobkyně i ve vztahu k žalované coby k přímému dlužníku ze směnky vede k zániku práv žalobkyně ze směnky. Zpochybňuje správnost provedení směnečného úkonu, kterým žalobkyně vyzvala zavázanou společnost  S. R., a. s. (dále jen „společnost“) k poskytnutí směnečného plnění.

Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že z provedeného dokazování neprokázala existenci směnečné dohody mezi ní a výstavcem a snáší argumentaci na podporu závěru, že  žalobkyně nebyla oprávněna předložit výstavci směnku na částku 4,600.000,- Kč.

A konečně dovolatelka tvrdí, že i přesto, že je akcesorický charakter závazku avalisty výrazně oslaben, avalista i osoba již směnečně zavázaná jsou v postavení dlužníků přímých a aval svým podpisem na směnce v souladu se směnečnou dohodou mezi ním a výstavcem přebírá ručení za směnečný peníz uvedený na směnce. Není tak přípustné, aby vstoupí-li aval do směnečného závazku na základě dohody s výstavcem, došlo následným svévolným jednáním výstavce ke změně obsahu jak směnečného, tak rukojemského závazku. Pakliže tedy odvolací soud nepřiznává žalované možnost dovolávat se podmínek směnečné dohody mezi dalšími subjekty, čímž neshledává ani oprávněnost z tohoto titulu vznesených směnečných námitek, je tímto nepřípustně narušeno rovné postavení obou subjektů, jak jej předpokládá zákonná úprava.

Proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil posledně jmenovanému k novému rozhodnutí s tím, že jej zaváže právním názorem.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto a jí byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) (dále jen „ “). O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud neshledal.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle   je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Již v rozhodnutí ze dne 2. února 1999, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 85, v rozhodnutí ze dne 4. května 2004, sp. zn. ,  uveřejněném v témže časopise č. 5, ročník 2004, pod číslem 94  a v rozhodnutí ze dne  5. srpna 2003, sp. zn. , Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, jež ostatně bez dalšího vyplývá z ustanovení čl. I § 17 směnečného zákona, podle kterého směnečný rukojmí nemůže uplatnit proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, které se zakládají pouze na vztahu remitenta a akceptanta (popř. výstavce), nýbrž může uplatnit námitky, které se zakládají na jeho vlastním vztahu k remitentovi. Od závěru formulovaného v citovaných rozhodnutích nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.

V rozhodnutí ze dne 25. února 2009, sp. zn. pak nejvyšší soud uzavřel, že úspěšnému uplatnění práva na zaplacení směnky vůči přímému směnečnému dlužníkovi nebrání ani prokázané nepředložení směnky k placení. Je tomu tak proto, že práva majitele vůči přímým dlužníkům ze směnky nejsou podmíněna provedením žádných dalších zachovacích úkonů, mezi něž (mimo jiné) patří právě  předložení směnky k placení.

V usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení     nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení     , přihlédnuto. Z toho pohledu je pro přípustnost dovolání nevýznamná  námitka. kterou dovolatelka vytýká odvolacímu soudu závěr, že neprokázala existenci směnečné dohody mezi ní a výstavcem směnky.

Protože dovolání žalované není přípustné ani podle ustanovení    o. s. ř, Nejvyšší soud je podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a Náklady žalobkyně sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni určené podle (dále jen „ “), která podle ustanovení bodu 5, , a činí 20.000,- Kč. Po snížení o 50 % podle ustanovení vyhlášky  (advokát žalobkyně učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání) činí odměna 10.000,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží žalobkyni 10.300,- Kč. S připočtením 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč, činí celková výše nákladů dovolacího řízení 12.257,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. června 2009

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu