Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 810/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně N. Š., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1. úpadkyni P. K. spol. s r. o., a 2. V. K., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 900.000,- Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání 2. žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. února 2003, čj. -172, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 15.10.1999, č.j. -122 tak, že ve vztahu ke druhému žalovanému ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27.5.1999, č.j. -10.

Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že podle ustanovení čl. I. (dále jen „“), kdo je žalován ze směnky nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.

Podle čl. I. a 2 může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Tuto záruku může dát třetí osoba nebo i ten, kdo již se na směnku podepsal.

Podle čl. I. , 2 a 3 je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Jeho závazek je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu, než pro vadu formy. Zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně zavázáni.

V projednávané věci odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že směnka byla na žalobkyni indosována dne 1.7.1998, a žalobkyně je tudíž k uplatněné směnečné pohledávce aktivně legitimována. Směnka byla na žalobkyni indosována před uplynutím lhůty k protestu, a proto i vznesenou kauzální námitku druhého žalovaného bylo třeba posuzovat z hlediska ustanovení čl. I. . Toto ustanovení připouští pouze námitky, které se zakládají na vlastních mimosměnečných vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům směnky.

Druhý žalovaný se na směnku podepsal jako směnečný rukojmí (avalista) za výstavce. Povinnost avalisty je zcela závislá na směnce a není-li směnka zaplacena, je rukojmí společně s ostatními směnečnými dlužníky solidárně povinen majiteli směnku zaplatit (čl. I. ). Z ustanovení č. I. jednoznačně vyplývá, že závazek avalisty je vázán jen na formální platnost podpisu dlužníka. Podpisem směnky avalista nevstupuje do mimosměnečných vztahů dlužníka, za kterého se zaručil, i kdyby se směnkou souvisely. Proto není avalista oprávněn namítat okolnosti z kauzálních vztahů tohoto dlužníka k jiným osobám.

I když druhý žalovaný podepsal směnku jako avalista a současně jako jednatel první žalované, nemůže jako avalista bez dalšího používat námitky první žalované, za kterou se podpisem zaručil. Druhý žalovaný byl oprávněn vznést pouze námitky ze svého konkrétního vztahu s remitentem, to jest napadnout konkrétní porušení smlouvy mezi majitelem směnky a rukojmím, což neučinil. Za této situace je zcela nadbytečné zabývat se otázkou, zda žalobkyně směnku nabyla vědomě ke škodě druhého žalovaného.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání. Z odůvodnění dovolání vyplývá, že namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.

V dovolání uvedl, že před soudem prvního stupně byla dostatečně prokázána zákonem požadovaná skutečnost, že žalobkyně jednala při nabývání směnky vědomě ke škodě dlužníků.

V řízení nevznikly pochybnosti o charakteru směnky jako zajišťovací. Jejím účelem bylo zajistit nárok na vyplacení podílu na zisku Ing. P. K. za rok 1997. Není rovněž pochyb o tom, že směnka byla vystavena v souvislosti s prodejem obchodního podílu Ing. K.

Provedené důkazy zcela jasně prokázaly, že ke kvalifikovanému rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku mezi společníky za rok 1997 v době, kdy byl Ing. K. společníkem, ani později, nedošlo a směnka tedy zajišťovala nárok, který neexistoval.

Odvolací soud sice v odůvodnění napadeného rozsudku obecně možnost takové námitky připustil, podle jeho názoru však tato námitka nemohla svědčit druhému žalovanému, který je ve vztahu avalistou.

Dovolatel dále tvrdí, že odvolací soud pochybil, posoudil-li vztahy avalisty jako oddělené od vztahu kauzálního. Avalista byl jednatelem a padesátiprocentním společníkem první žalované a byl fakticky a majetkoprávně nositelem případných důsledků vymožení závazku společnosti. Dovolatel se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že vlastním vztahem mezi ním a původním majitelem směnky byla neformálně uzavřená dohoda o poskytnutí jistoty, že deklarovaný podíl na zisku bude skutečně proplacen. To měl avalista garantovat z titulu majetkově angažovaného společníka.

Mezi prvním majitelem směnky a avalistou existovala ústní, nepochybně prokázaná smlouva. Avalista měl jako společník zájem na odchodu Ing. P. K. ze společnosti. Převod obchodního podílu museli oba odhlasovat na valné hromadě, přičemž jednou z vyjednaných podmínek byla úhrada podílu na zisku a ručení za její zaplacení.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001). O takový případ se jedná i v projednávané věci, když soud prvního stupně věc projednal a rozhodl podle ve znění účinném do 31.12.2000.

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 15.4.2003, druhý žalovaný podal dovolání až 30.5.2003. Protože však rozsudek odvolacího soudu neobsahoval poučení o přípustnosti dovolání, je dovolání ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 16.6.2003, sp. zn. , nutno považovat za včas podané.

Dovolání je přípustné podle ustanovení .

Z ustanovení čl. I. vyplývá, že dlužník ze směnky, tedy i avalista, může zásadně činit vůči majiteli směnky jen takové námitky, které mají původ v jeho vlastních vztazích k majiteli směnky. Nabyl-li však majitel směnku nepoctivě, tj. jednal-li vědomě na škodu dlužníka, může dlužník činit vůči majiteli i námitky z jeho vlastních vztahů k předchozímu majiteli směnky.

Dovolatel však v projednávané věci uplatnil ve vztahu k majiteli směnky námitky, které nepříslušely jemu, ale příslušely první žalované vůči původnímu majiteli směnky, neboť měly původ v jejím vlastním vztahu k původnímu majiteli. Takové námitky avalista vůči majiteli směnky činit nemůže, a to ani tehdy, jednal-li majitel směnky nepoctivě. Proto neobstojí námitka dovolatele, že žalobkyně jednala při nabývání směnky vědomě ke škodě dlužníků a neobstojí ani obě kauzální námitky dovolatele, neboť nejde o námitky vyplývající z jeho vlastních vztahů k majiteli směnky.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a , neboť ze spisu se nepodává, že by žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 4. května 2004.

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu