Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1640/2008

U S N E S E N Í

Dovolání žalovaného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 9. 2007, č. j. , -88, rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 11. 2006, č. j. -60, ve spojení s opravným usnesením ze dne 15. 1. 2007, č. j. -64, jímž bylo určeno, že žalobkyně je „výlučným vlastníkem nemovitostí, a to parcelní číslo 98/8 - zahrada, stavební parcely číslo 152 - zastavěná plocha a nádvoří a stavební parcely číslo 186 - zastavěná plocha a nádvoří zapsaných na LV číslo 322 pro katastrální území P. vedeného u Katastrálního úřadu pro S. k. se sídlem v P., Katastrální pracoviště P.“, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud poté, co shodně se soudem prvního stupně shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu , který je dán již tím, že v katastru nemovitostí je veden tzv. duplicitní záznam vlastnictví obou účastníků k označeným nemovitostem, se ztotožnil s jeho závěrem, že bylo-li původní rozhodnutí bývalého Okresního národního výboru P. ze dne 15. 11. 1960, kterým vlastnictví k pozemkům (odděleným od původního pozemku p. č. 98 v k.ú. P.) přešlo z otce žalobkyně O. Č. na čsl. stát podle vládního , zrušeno rozhodnutím téhož orgánu ze dne 20. 10. 1961, a pozemky nebyly ani později převedeny na stát, přičemž po zemřelém otci je nabyla v dědickém řízení žalobkyně, nemohl s nimi stát disponovat a převést je kupní smlouvou ze dne 29. 3. 1995 podle zákona č. 91/1992 Sb. na žalovaného; tato smlouva je tak neplatná a vlastnicí nemovitostí je žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodu podle , neboť má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam v otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, kterou řešil v rozporu s hmotným právem i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Dovolatel nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že rozhodnutím finančního odboru ONV P. ze dne 20. 10. 1961, č. j. Fin. 4230/61/DrKl, bylo mj. zrušeno předchozí rozhodnutí téhož orgánu ze dne 15. 11. 1960, neboť podle jeho názoru druhé rozhodnutí nezpochybňuje vlastnictví čsl. státu k předmětné nemovitosti a rozhodně „nevrací“ vlastnictví O. Č., nýbrž pouze ruší svěření těchto nemovitostí do správy Okresního kovopodniku P., a že je z něj zřejmé, že jiným předchozím rozhodnutím z roku 1960 se předmětné nemovitosti staly vlastnictvím státu a byly svěřeny do správy jiné organizaci. Má za to, že vlastnictví státu k nemovitostem vyplývá i z pozemkové knihy, v níž je jako datum převodu vlastnictví pozemku na stát uvedeno datum 28. 12. 1960. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval aplikací , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, na daný případ a věc posoudil jen podle (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. ); v této souvislosti vyslovuje názor, že žalobkyně ve snaze obejít požádala o dodatečné projednání dědictví. Jestliže však žalobkyně v zákonné lhůtě nepožádala o vydání předmětných pozemků, mohl stát (P. f. ČR) převést nemovitosti v roce 1995 na žalovaného, který je tak jejich oprávněným vlastníkem. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ) v dovolání nevymezil (měla-li být otázkou zásadního právního významu otázka nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, pak tuto dovolatel blíže nikterak neodůvodnil). Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. ) je současně zřejmé, že dovolatel ve skutečnosti nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, na jehož podkladě odvolací soud rozhodl. Protože dovolatel zpochybňuje skutkový závěr, který byl podkladem pro právní posouzení věci, nejedná se o námitku nesprávného řešení otázky právní, ale o námitku nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle , neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod však přípustnost dovolání podle nezakládá.

Dále dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nevycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. a na danou věc neaplikoval ; tuto právní otázku žalovaný neoznačil za řízení před soudy obou stupňů a přišel s ní až v dovolání. Protože v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti

ve věci samé (srov. ), nebylo možné uzavřít, že by z hlediska této (žalovaným v dovolání nastolené) právní otázky mohlo mít napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, neboť k ní - s ohledem na její novost v řízení - nelze přihlížet při posouzení opodstatněnosti dovolání. Navíc

na následky majetkových křivd způsobených fyzickým a soukromým právnickým osobám odnětím vlastnického práva k nemovitým, popřípadě movitým věcem podle dříve platného vládního , o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, se vztahoval , o zmírnění následků některých majetkových křivd, a nikoliv , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání podle přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2009

JUDr. Olga   Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu