Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1719/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení každý 1.162,50 Kč k rukám jeho právního zástupce, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 26.10.1999, čj. -83, ve znění opravného usnesení z 9.10.2000, čj. -103, rozhodl Okresní soud Praha-západ o návrhu žalobce, aby na něj přešlo právo žalovaných k jedné šestině parcely č. 2313 v katastrálním území Č., která byla dříve součástí parcely č. 260/2 tamtéž. Soud považoval za nesporné, že pozemek byl přidělen žalovaným do osobního užívání v rozporu s právními předpisy, a to s ustanovením ObčZ v tehdy platném znění. Návrh však zamítl s odůvodněním, že žalobce neprokázal své tvrzení, že vlastnické právo k pozemku přešlo z jeho právní předchůdkyně na stát podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\"), a není tedy splněna podmínka uvedená v zákona o půdě, totiž že jde o pozemek, který by podléhal vydání, pokud by nebyl ve vlastnictví fyzické osoby.

Krajský soud v Praze na základě odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně změnil a vyslovil, že vlastnické právo k jedné šestině parcely č. 2313 v Č., / v části/ která byla dříve součástí pozemku č.kat. 260/2 v katastrálním území D. M., nyní katastrální území Č., přechází z žalovaných na žalobce, a rozhodl o nákladech řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně soud odvolací dospěl k závěru, že jsou podmínky stanovené v § 8 odst. 1 zákona o půdě dány, a to i v tom, že jde o pozemek, který by podléhal vydání. I když nebylo prokázáno, pozemek byl zahrnut do výkupu podle nové pozemkové reformy (zákon č. 46/1948 Sb.), jak se žalobce domnívá, je nesporně zjištěno, že stát o tento pozemek usiloval, zahrnul jej do geometrického plánu pro účely přidělování občanům do užívání, nakládal s ním jako vlastník, a posléze jej přidělil do osobního užívání žalovaným. Z toho vyplývá, že pozemek přešel na stát bez právního důvodu ve smyslu § 6 odst. 1 písm.p) zákona o půdě. Tím byly naplněny obě podmínky pro vyslovení přechodu vlastnického práva žalovaných na žalobce v rozsahu, který mu přísluší jako oprávněné osobě.

Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu . Poukázali na to, že odvolací soud učinil ve věci odlišný právní závěr než ve svém usnesení z 3.12.1997, jímž zrušil původní rozsudek soudu prvního stupně z 1.11.1996. Tehdy zastával názor, že žalobce musí prokázat přechod vlastnictví na stát podle zákona o půdě. V následujícím řízení nebyly provedeny žádné nové důkazy, odvolací soud však hodnotil věc po právní stránce odlišně a překročil tak hranice možnosti volně hodnotit provedené důkazy. Navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze (správně zřejmě Krajského soudu v Praze) zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Dále navrhli odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Žalobce se k dovolání vyjádřil. Uvedl, že v době po prvním rozhodnutí odvolacího soudu bylo řízení doplněno řadou písemných důkazů, ve vyjádření specifikovaných, a tak stav dokazování byl při druhém rozhodování odvolacího soudu jiný než v době jeho prvního rozhodování. Dále poukázal na to, že žalovaní neuplatnili dovolací důvod podle a nelze se proto zabývati skutkovými zjištěními soudu. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen \"OSŘ\").

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v a je přípustné, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ). Opírá se rovněž o přípustný dovolací důvod, pokud namítá nesprávnost právního závěru odvolacího soudu. Dovolací soud neshledal, že by dovolatelé uplatnili dovolací důvod podle , a to bez ohledu na to, zda formálně uplatnili tento důvod či ne. Rozhodující je obsah dovolání; z něho však nevyplývá výtka, že by odvolací soud vycházel ze zjištění, které nemají oporu v provedeném dokazování. Dovolatelé se spíše pozastavují nad tím, že odvolací soud nevyslovil svůj právní názor již dříve, při zrušení prvního rozsudku soudu prvního stupně.

Dovolací soud z obsahu spisu seznal, že po zrušujícím usnesení odvolacího soudu doplnil soud prvního stupně řízení čtením řady listin, které umožnily učinit bezpečná skutková zjištění o nakládání s předmětným pozemkem se strany státních orgánů. I když se odvolací soud v době svého prvního rozhodování ve věci zaměřil zejména na prokazování, zda došlo k přechodu vlastnického práva k předmětnému pozemku na stát, z odůvodnění jeho rozsudku je zřejmé, že považoval za nutné doplnit dokazování o tom, zda vůbec uvedená nemovitost přešla na stát některým ze způsobů uvedených v § 6 odst. 1 písm.a) až u) zákona o půdě. Tím je podle § 6 odst. 1 písm.p) zákona o půdě i přechod nemovitosti na stát bez právního důvodu. Jestliže tedy odvolací soud po doplněném řízení měl za prokázáno, že stát s uvedeným pozemkem disponoval a choval se vůči němu jako vlastník, je jeho právní názor, že v dané věci pozemek přešel na stát bez právního důvodu, plně opodstatněný. Pro naplnění této skutkové podstaty zákon totiž nevyžaduje přechod vlastnictví k nemovitosti, ale přechod nemovitosti do moci státu nebo právnické osoby, jak tomu bylo v daném případě.

Rozsudek odvolacího soudu tedy shledal dovolací soud správným a podle věta před středníkem dovolání zamítl. Z uvedeného důvodu nerozhodoval zvlášť o odložení vykonatelnosti rozsudku.

Žalobce měl v dovolacím řízení úspěch, a byla mu proto přiznána náhrada jeho nákladů. Ta spočívá v jednom úkonu právní pomoci advokáta ve výši 4.500 Kč ( , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka …), snížené při jednom úkonu o 50% na 2.250 Kč ( téže vyhlášky) a 75 Kč paušální náhrady za hotové výdaje.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. března 2003

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu