Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3653/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 9. 2006, č. j. -7, jímž Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově nařídil podle usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2004, č. j. -28, k uspokojení 18 % úroků ročně, a to z částky 928,54 Kč od 21. 7. 2001 do 29. 12. 2004, z částky 1.315,80 Kč od 21. 8. 2001 do 29. 12. 2004, z částky 1.244,34 Kč od 30. 12. 2004 do 26. 1. 2005, z částky 244,34 Kč od 27. 1. 2005 do 24. 2. 2005, z částky 1.300,50 Kč od 21. 12. 2001 do 24. 2. 2005, z částky 544,84 Kč od 25. 2. 2005 do 24. 3. 2005, z částky 1.472,20 Kč od 21. 6. 2002 do 24. 3. 2005, z částky 1.017,04 Kč od 25. 3. 2005 do 26. 4. 2005, z částky 17,04 Kč od 27. 4. 2005 do 26. 5. 2005, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 999,54 Kč, pro náklady oprávněné a náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. A. B., Ph.D., soudní exekutorku. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), měl odvolací soud za splněny. Zejména uzavřel, že návrh oprávněné po formální stránce netrpí žádnými vadami, které by vyžadovaly postup podle , z obsahu spisu nevyplynuly ke dni rozhodování soudu prvního stupně žádné skutečnosti, jež by mohly vyvolat pochybnosti o tom, že se oprávněná domáhá vymáhání pohledávky, která není v souladu s exekučním titulem. Při nařízení exekuce soud vychází z tvrzení oprávněného, že povinný vymáhanou povinnost nesplnil. Domnívá-li se povinný, že se oprávněná domáhá příslušenství z exekučního titulu nedůvodně, je třeba, aby podal řádný návrh na zastavení exekuce.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž – ohlašuje dovolací důvod podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – namítá, že pokud oprávněná v návrhu na nařízení exekuce tvrdila, že povinný již na pohledávku přiznanou exekučním titulem zaplatil 12.174,50 Kč (povinný přitom poukazuje na to, že do spisu založil ústřižky, jimiž prokázal, že celkem oprávněné zaplatil 13.174,50 Kč), bylo její povinností uvést, jak s touto sumou naložila, zejména měla tvrdit, od kdy byl povinný v prodlení s jednotlivými platbami, kolik a kdy zaplatil, jak jednotlivé platby započítala, a jestli prodlení počítá do dne připsání částky na její účet či do dne zaplacení povinným na poště. Pokud oprávněná neprokázala, jak dospěla k částce, kterou vymáhá, je návrh neúplný a soud měl oprávněnou vyzvat k jeho doplnění, neboť je jeho povinností před nařízením exekuce zkoumat nikoliv to, zda povinný pohledávku splnil, což ani v odvolání netvrdil, ale to zda oprávněná postupovala v souladu se zákonem a vymáhá nedoplatek v souladu s exekučním titulem. Z uvedených důvodů nelze ani zjistit, zda soud nařídil exekuci v souladu s exekučním titulem a se zákonem, a povinný namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl a ani hodnocením v dovolání obsažené argumentace k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

V souzené věci je exekučním titulem usnesení ze dne 25. 10. 2004, č.j. -28, jímž Městský soud v Brně schválil smír, jímž se povinný zavázal zaplatit oprávněné částku 5.017,- Kč s 18 % úroky z prodlení z částky 928,54 Kč od 21. 7. 2001 do zaplacení, z částky 1.315,80 Kč od 21. 8. 2001 do zaplacení, z částky 1.300,50 Kč od 21. 12. 2001 do zaplacení, z částky 1.472,20 Kč od 21. 6. 2002 do zaplacení a náklady řízení ve výši 8.157,- Kč, vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000,- Kč vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení, a to pod ztrátou výhody splátek.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní. Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda – jde-li o vymožení peněžitého plnění – je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo exekuce prováděná jiným způsobem a zda právo není prekludováno.

Je výrazem ustálené soudní praxe, že ve stadiu nařízení exekuce soud nezkoumá, zda a v jakém rozsahu povinný titulem uloženou povinnost splnil, případně zda oprávněný má právo na příslušenství jistiny v jím požadované výši; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, že povinný to, co mu titul ukládá a k vymožení čeho oprávněný nařízení exekuce navrhuje, nesplnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. ). To platí, i když oprávněný v návrhu, jímž se domáhá nařízení exekuce pouze pro část přiznané pohledávky nebo jen pro její příslušenství uvedl, že povinný na pohledávku z exekučního titulu částečně plnil. Není proto ani vadou takového návrhu, že oprávněný kromě výše (rozsahu) neuvede další údaje o částečném plnění, případně že neuvede, která pohledávka (příslušenství pohledávky), kdy a v jaké výši v důsledku tohoto plnění zanikla. Takový požadavek by ostatně neodpovídal ani ustanovení

Bylo-li exekučním titulem povinnému uloženo zaplatit spolu s jistinou úroky z prodlení, jejichž výše byla určena procentní sazbou z jistiny od konkrétního data do zaplacení jistiny, a náklady řízení, a domáhá-li se oprávněný nařízení exekuce k vymožení nákladů řízení a úroků v procentní výši a z jistiny odpovídajícím titulu, případně nižší oproti titulu, a za časový úsek, jehož počátek nepředchází den, od něhož byly úroky titulem přiznány, pak nelze mít za to, že návrh, byť obsahuje tvrzení o částečném plnění povinného, překračuje exekuční titul. I zde se uplatní zásada, že soud při nařízení exekuce vychází z tvrzení oprávněného, že povinný nesplnil povinnost uloženou mu titulem, jejíhož vymožení prostřednictvím exekuce se oprávněný domáhá. Důkaz opaku tohoto tvrzení musí poskytnout povinný v případném řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá dokazování.

Námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, jež ostatně není důvodná (srov. , ), uplatňuje dovolatel dovolací důvod podle , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, který je však (vyjma případu, o který zde zjevně nejde, kdy by samotná vada splňovala podmínku zásadního právního významu) k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilý.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je bez jednání (, věta první, ) odmítl (, věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a (oprávněnému, případně dalším účastníkům náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu