Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4099/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2007, č. j. -153, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. listopadu 2004, č. j. -93, ve znění opravného usnesení ze dne 10. srpna 2006, č. j. -147, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno (srovnej znění ); při úvahách o přípustnosti dovolání podle musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

V posuzovaném případě žalovaní sice vytkli odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, z obsahu dovolacích námitek však plyne, že jejich výhrady jsou založeny výlučně na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud založil právní posouzení věci. Otázka, co bylo obsahem smlouvy uzavřené 7. 7. 1993 mezi žalovaným a U. A., s. r. o. (tj. které pohledávky uvedená společnost žalovanému touto s mluvou postupovala), je otázkou skutkovou, nikoli právní. Právním posouzením věci je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy (tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno), a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Činil-li tudíž odvolací soud závěr, že ve smlouvě ze dne 7. 7. 1993 nebylo uvedeno, jaké konkrétní pohledávky jsou žalovanému postupovány, dospíval ke skutkovému zjištění. Teprve dovozoval-li z tohoto zjištění, že tato smlouva je pro neurčitost podle § 37 obč. zák. neplatná, formuloval závěr právní. Tento právní závěr byl pak významný pro posouzení, zda došlo k zániku pohledávky žalobce za žalovanými v důsledku započtení. Žalovaní polemiku s právním názorem odvolacího soudu založili na své verzi výkladu smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 7. 7. 1993. Z ní činili vlastní skutkový závěr, že žalovaný nabyl od společnosti U. A. s. r. o. pohledávku za žalobcem z nájemní smlouvy, kterou posléze (16. 9. 1998) započetl vůči pohledávce, která je žalována (nedoplatek kupní ceny). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že žalovaní žalobci zbytek kupní ceny nedluží. Ve skutečnosti tudíž žalovaní v dovolání napadli správnost skutkových (nikoli právních) závěrů odvolacího soudu a uplatnili tak dovolací důvod podle , který ovšem přípustnost dovolání podle , jak bylo výše vyloženo, založit nemůže.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobce v této fázi řízení nevynaložil žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovaným právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2009

JUDr. Ivana   Z l a t o h l á v k o v á , v. r.

předsedkyně senátu