Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1225/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2.588,25 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „OSŘ“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. srpna 2005, č. j. -94, výrokem pod bodem I. uložil žalovanému povinnost strpět výkon práv žalobce z věcného břemene, zatěžujícího pozemky uvedené ve výroku rozsudku, t. j. strpět a umožnit žalobci ukládání a deponování odpadů ze závodu žalobce v O. na skládce kalů, nacházející se na těchto pozemcích, a to v souladu se Smlouvou o zřízení věcných břemen ukládání odpadů a o nakládání s odpadními vodami ze dne 20. února 1998 mezi žalobcem a žalovaným; výrokem pod bodem II. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 2. října 2006, č. j. -122, výrokem pod bodem I. rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Pod bodem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího v jeho potvrzujícím výroku soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o , c) (dále jen „OSŘ“) a navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů.

Žalobce navrhl odmítnutí dovolání.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Dovolání není přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím měnícím. Jestliže žalovaný v dovolání namítá, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze zcela jiných důvodů a na zcela jiném základě – a z tohoto důvodu dovozuje přípustnost dovolání – není tato námitka důvodná již proto, že odvolací podle obsahu odůvodnění jeho rozsudku se zcela ztotožnil se skutkovými a právními závěry učiněnými soudem prvního stupně. Nad jejich rámec se odvolací soud toliko vypořádal s uplatněnými odvolacími námitkami žalovaného, což změnu rozsudku soudu prvního stupně nezakládá.

Vzhledem k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem by přicházela do úvahy přípustnost dovolání toliko podle pro řešení otázky zásadního právního významu.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu, usnesení  Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením

(k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž).

Dovolání nevymezuje hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu.

Dovolatel takovou otázku spatřuje v posouzení situace, zda v konkrétním sporném případů účastníků stavba tělesa skládky je samostatnou věcí v právním smyslu, a to věcí nemovitou, která se nezapisuje do katastru nemovitostí, anebo se jedná pouze o součást, resp. vlastnost či způsob využití pozemku nebo pozemků, na kterých se skládka nachází.

Posouzení této otázky je v daném případě spojeno s jedinečným individuálním skutkovým základem podávajícím se z individuálních okolností případu; nemůže proto její řešení činit z dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutí zásadního právního významu (z pohledu jedinečného skutkového základu a otázky zásadního právního významu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).

Dovolací soud již v rozsudku ze dne 28. 1. 1998, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 1998, č. 8 vyložil, že v některých případech nelze stanovit jednoznačné hledisko pro určení, kdy půjde o samostatnou věc a kdy

o součást pozemku s tím, že bude třeba vždy zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem práv a povinností, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci. Dovolací soud by proto závěry nalézacích soudů v situaci dovolání přípustného pro řešení otázky zásadního právního významu mohl přezkoumat jen v případě jejich zjevné nepřiměřenosti, o kterou se v dané věci nejedná.

Dovolatelem vymezenou právní otázku odvolací soud řešil výslovnou akceptací závěrů vyslovených k ní ve vyjádření žalobce k odvolání žalovaného, čímž zřetelně vyjádřil příklon k žalobcem citovanému rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. května 2003, sp. zn. , uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2004, pod pořadovým č. C 1900. V něm Nejvyšší soud zaujal názor, od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v souzené věci, že samotná skutečnost,

že pozemek byl upraven na zpevněnou plochu způsobem, pro který stavební předpisy vyžadují stavební povolení, nečiní z této plochy samostatný předmět občanskoprávních vztahů, ale jedná se jen o součást pozemku.

Vztáhl-li odvolací soud aplikaci těchto závěrů i na případ skládky, nelze vytýkat jeho rozhodnutí zjevnou nepřiměřenost, neboť příloha 1 k v bodu 2, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, pod kodem 73 a v posledním účinném znění od 1. 6. 2001 pod kodem 25 mezi „ostatní plochy“ řadí i skládku, v prvním případě s vymezením významu způsobu využití pozemku jako plochy určené ke skládce a ve druhém případě se způsobem využití jako skládky odpadu. Pro úplnost pak dovolací soud dodává, že stejnou úpravu obsahuje

i , kterou se provádí , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů,

a , o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška), jež nahradila , a to v Příloze – technických podrobnostech pro zprávu katastru, v bodu 2 – způsobu využití pozemku – kodu 25.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a . Náklady představují odměnu advokáta za zastoupení žalobce v dovolacím řízení v souvislosti s vypracováním vyjádření k dovolání a činí podle , , ve spojení

s , ve znění po novele provedené vyhláškou

č. 1.875,- Kč Náklady jsou dále tvořeny paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle (advokátní tarif) ve znění po novele provedené za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalobce k dovolání žalovaného ( ); náklady tak představují celkem 2.175,- Kč. Náklady žalobce jsou zvýšeny o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 19 % podle a náklady dovolacího řízení na straně žalobce jsou celkem 2.588,25 Kč. Dovolací soud proto uložil žalovanému, aby nahradil tuto částku žalobci do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce (, , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. června 2009

JUDr. Jiří  Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu