Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
518185DB52399275C1257A4E006921F3.html
HTML · 13.74 KB
No categories available
30 Cdo 4923/2008
U S N E S E N Í
JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně J. V., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. M., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 196/2004 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2007, č. j. 22 Co 314/2007 -137, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. března 2007, č. j. 17 C 196/2004 -101, ve znění usnesení ze dne 14. května 2007, č. j. 17 C 196/2004 -115, takto:
Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 3. 2007, č. j. 17 C 196/2004 -01, ve znění usnesení ze dne 14. května 2007, č. j. 17 C 196/2004 -115, se zastavuje.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2007, č. j. 22 Co 314/2007 -137, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 3. 2007, č. j. 17 C 196/2004 -101, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 14. 5. 2007, č. j. 17 C 196/2004 -115, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že „vlastníkem budovy čp. 414 na pozemku čp. 386 a pozemku čp. 387, vše zapsáno v k. ú. pro H. m. P., katastrální pracoviště P.
na LV č. 450 pro k. ú. H., je J. V., dř. D.,“ a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudkům soudů obou stupňů, a to „do všech jejich výroků“, podala žalobkyně stručné dovolání, v němž vyjádřila nesouhlas se závěry, k nimž soudy dospěly, s tím, že podle jejího názoru „došlo při dokazování k hrubým rozporům a některé skutečnosti zůstaly nevyjasněny“. Má za to, že soudy obou stupňů měly „při dokazování vyjít z vyšetřovacího spisu Policie ČR-OŘ, SKPV v T. spis ČTS ORTP-636/KPV-OHK-2005“, z něhož podle dovolatelky vyplývá důležitost výslechů svědků J. O., V. Š. a P. F. Namítá rovněž, že „k předání kupní ceny, tak jak se konstatuje v rozsudku, nedošlo“, a vyjadřuje své přesvědčení, že neexistuje jediný prokazatelný důkaz, že žalovaný částku 1,950.000,- Kč na kupní cenu žalobkyni zaplatil, neboť svědek R. T. u předání peněž nebyl a žádné podrobnosti o předání peněz neuvedl. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudky soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolání žalobkyně bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl
po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. a neshledal jej přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř.
Dovolatelka žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu
po právní stránce zásadně významným (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) v dovolání nevymezila. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. § 41 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) je zřejmé, že dovolatelka ve skutečnosti nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, na jehož podkladě odvolací soud rozhodl. Protože dovolatelka zpochybňuje skutkový závěr, který byl podkladem pro právní posouzení věci, nejedná se o námitku nesprávného řešení otázky právní, ale o námitku nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod však není způsobilý přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. založit.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , a dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení, které má povahu usnesení (§ 167
odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), občanský soudní řád nepřipouští (srov. § 236 - 239 o. s. ř. o. s. ř. ); proto jej dovolací soud, pokud směřuje proti tomuto výroku, v souladu s § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. rovněž odmítl.
Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ). V případě, že dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není občanským soudním řádem upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. rozhodnutí publikované pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006). Protože rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 3. 2007, č. j. 17 C 196/2004 -101, ve znění usnesení ze dne 14. května 2007, č. j. 17 C 196/2004 -115, je rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli odvolacího soudu), dovolací soud z uvedeného důvodu řízení o dovolání proti tomuto rozhodnutí podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle § 5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb. , snížená na polovinu podle § 14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle § 18 odst. 1 ], a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalovanému vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 1.007,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.307,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. června 2009
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu